Skautská křižovatka
skok na menu křižovatky nebo sekce Akce a projekty
Křižovatka » Akce a projekty » Charitativní akce » Péti deník z Etiopie part I.
Péťa(petra.kunstova), 03. 10. 2011, 08:55
Chcete vědět, co si o školách, které byly postaveny díky sbírce Postavme školu v Africe myslí místní obyvatelstvo? Jak vypadá běžný den etiopského dítěte? Jak se žije v Etiopii a co je tu jinak? Absolvujte se mnou cestu „Po stopách etiopských škol“ a sdílejte se mnou všechny všední i nevšední zážitky. Budu Vás o všem pravidelně informovat.
28.9.2011 v 16:00 jsem se úspěšně vznesla nad Ruzyni a
má cesta začala. Cesta byla příjemná, seděla jsem vedle pána, který
ovládá výrobu tortill v České republice. Cestou jsme se dobře bavili
pozorováním českých dam ve středních letech, které se maximálně
snažily využít každou korunu, co utratili za letenku a cestou vypily
několik láhví white vína (tak o to žádaly letušku) a jak doba
pokročili přešly na gin (možná aby nemuseli používat angličtinu). Když
jsme přistávali v Dubai, francouzský steward byl nucen se naučit
českou větu: „Nevstávejte ze sedadel a zůstaňte připoutáni dokud
nepřistaneme!“ Čeština udržela dámy v sedadlech a my mohli
bezpečně přistát. 
28.9.2011 v 23:59 místního čas (posun +2 hodiny) jsme přistáli v Dubai. Zašla jsem s pánem od tortill na zmrzlinu a pak mi nezbývalo nic jiného než do 8:25 čekat na můj let do Addis Abeby. Jsem ráda, že jsem po tomto kolosálním letišti nemusela bloudit a jediná má aktivita spočívala v tom, že jsem se snažila nezaspat svůj let. Povedlo se!
29.9.2011 před nástupem do letadla na mě začal někdo mluvit česky. Ukázalo se, že ten pán pracoval pro Člověka v tísni, takže se znal s lidmi, za kterými jsem jela i já. Super náhodička. Ve chvíli kdy jsem dosedla do letadla, jsem usnula a probudila se až ve vzduchu, takže pilot musel být opravdu zručný, když mě ani vzlet nedovedl probudit.
29.9.2011 v 11:30 jsem vystoupila z letadla. Byla
jsem trošku nervózní, protože jsem měla obavu, jestli měl kufr stejné
štěstí jako já a dostal se až do cíle naší cesty. Mé obavy byly
zbytečné, s kufrem jsme se šťastně shledali. Zařídila jsem si víza
a už jsem viděla černou tvář s mým jménem a tak jsem se rychle a
nadšeně seznamovala, ale v tom nadšení jsem jméno úžasného
řidiče, co mě vyzvedl, zapomněla. Odvezl mě do čtvrti Haia hulet, kde má
Čvt „domeček“ kde všichni bydlí a o kus dál jsou
kanceláře. 
29.9.2011 odpoledne jsem se seznámila s lidmi, kteří tu pracují. Jsou tu momentálně tři pracovníci z ČR-Hanka, Petra a Pavel, dále tu pracuje docela dost místních obyvatel. Protože jsou tu všichni hodně pracovně vytíženi, vydala jsem sama na malou obchůzku po okolí. Nebýt tu černochů, tak asi nevěřím, že jsem v Africe. Vypadá to tu jako v nějakém chudším městě, ale nic typicky afrického jsem zatím neobjevila. Poznala jsem, jak se cítí zvířata v zoo, všichni na mě koukají, zdraví mě, ptají se jak se mám a děti si chtějí šáhnout.
To je pro dnešek vše. Dneska mě čeká ještě večeře, doufám, že ji ve zdraví zvládnu. Zítra ráno vyrážím do Debre Sine, kde se má stavět 13. Škola.** Pořád se můžete zapojit do sbírky a pomoct vybrat peníze na další školu.**
První obrázek: místní zaměstnanec Člověka v tísni
Druhý obrázek: značka ukazující, kde jsou kanceláře
Zatím se nikdo nevyjádřil, buďte první!
Copyright © Junák – svaz skautů a skautek ČR
Tato prezentace využívá systém pro správu obsahu WebRedie.