Křižovatka » Zprávy » Rozhovor s Lucem Panissodem, generálním tajemníkem WOSM

Rozhovor s Lucem Panissodem, generálním tajemníkem WOSM

Prófa(petr.macek), 22. 02. 2012, 10:37

Přinášíme vám plnou verzi rozhovoru s generálním tajemníkem WOSM Lucem Panissodem. Rozhovor vznikl během listopadového Europe-Eurasia Meetingu v Praze. Část z něj byla otištěna v aktuálním Skautském světě. Rozhovor vedl Martin Ocknecht, Johan.

Začněme trochu zeširoka – jak ses vlastně dostal do skauta?

To je takový trochu zamotaný, složitý příběh. Původně jsem byl členem skautské protestantské organizace. To trvalo jen dva roky. Vstoupil jsem k nim v někdy roce 1959, v deseti, jedenácti letech, když se naše rodina přestěhovala ze Švýcarska. Je důležité zmínit, že protestanti jsou ve Francii náboženskou menšinou, tomu odpovídal i charakter oné organizace. Po dvou letech jsem skončil a začal se věnovat jiným aktivitám – hudbě apod. Ke skautské organizaci jsem se znovu připojil až v roce 1982 jako profesionál a zůstal jsem jí věrný dodnes. V mém případě se tedy jedná o takový návrat po letech.

Jak jsou podle Tebe výhody toho být skautem?

Žádná jiná organizace na světě nepřináší mladému člověku takovou možnost rozvoje v mnoha oblastech jako právě skauting. Pomáhá mu orientovat v dnešním složitém světě, plném nástrah. Ve světě netolerance učí tolerancí. Pěstuje v mladém člověku porozumění k jiným kulturám, náboženstvím, menšinám apod. Mladý člověk se právě zde naučí práci kolektivu, získá určité manažerské návyky Právě získání skautských dovedností umožní mladému člověku lépe zvládat nástrahy dospělosti, lépe se a nimi vyrovnat, čelit výzvám, zapojit se do společnosti, vyvarovat se určitým patologickým jevům atd.

Takže souhlasíš se známým výrokem Nelsona Mandely o tom, že skauting je ta nejbáječnější věc, která byla pro mladé lidi vynalezena?

Na 100% :-)

Pojďme se posunout k samotnému setkání Evropského a Euroasijského regionu. Jaký je jeho smysl?

Já vidím hned několik důvodů, které činí toto setkání smysluplným. Evropský región sebou nese celou řadu znalostí a zkušeností, které může předat. V zemích východní Evropy a Kavkazu existuje stále deficit v plném pochopení skautingu, jeho myšlenky. Protože skauting to nejsou jen kroje, vaření na ohni, táboření. Ovšem i Evropský región se může učit. Země Kavkazu jsou často etnicky, či nábožensky rozdělené a proto bychom se od skautů z této oblasti mohli učit toleranci, mezikulturní a mezináboženské spolupráci apod.
Obě části si tak můžou navzájem předávat zkušenosti, nevšední přístupy a dovednosti Nemůžeme mluvit o „intelektuální nadvládě“ Evropského regionu. Jestliže je skauting mimo jiné o sdílení prožitků a zkušeností, je takovéto setkání tím pravým místem pro naplnění tohoto hesla.

Jak, ale může skauting pomoci při budování demokratické společnosti právě v zemích Kavkazu jako je Arménie, Azejrbadžán, či Gruzie?. Stále se přeci jedná o režimy, jejichž podoba ani zdaleka neodpovídá západním demokratickým standardům.

Řekl bych, že pomoc skautingu v této oblasti vede právě přes mladé lidi. Mládí lidé jsou nositelé změny. To se ukázalo v arabských zemích během bouřlivých událostí uplynulého roku, ovšem důkazem toho je i Sametová revoluce v Československu. Skauting je vystavěn na stejných hodnotách jako demokratická společnost. Když se dostaneš do skautského oddílu, nebudeš se učit jen uzlovat, vařit, stavě stan, ale budeš se učit i o takových hodnotách jako je loajalita, vlastenectví, pravda, čest, respekt k ostatním. To napomáhá vychovávat z mladého člověka dospělého občana ctícího demokratické principy. Pokud tedy budeme učit mladé lidi vyznávat tyto hodnoty, věřím, že sami začnou pociťovat touhu po demokratických změnách a tím tlačit k demokratizaci své země. Vynikající bude, když se tito lidé, kteří prošli skautskou výchovou, dostanou do rozhodovacího procesu. Mohou pozitivně ovlivňovat kulturu, politiku, byznys. Kupříkladu ve Francii více jak polovinu poslanců Národního shromáždění tvoří bývalí skauti.

Žijeme v 21. století, svět se nesmírně rychle proměňuje, čelíme novým výzvám spojených právě s těmito změnami. Je nutné, úměrně těmto výzvám měnit i skauting? Přizpůsobit ho onomu vývoji?

Podle mne musíme zachovat to, co činí skauting unikátním, to, co ho odlišuje od jiných organizací pro mládež. Je tedy nutné zachovat skautské principy, skautský slib, skautskou službu. To jakým způsobem budeme tyto principy prosazovat, je možné změnit, ono jádro by však dle mého názoru mělo zůstat stejné. To, že skauti budou využívat nové technologie, samozřejmě neznamená, že by se těchto principů vzdali. Tak jako se mění svět, je však nutné změnit podobu skautingu tak, aby byl přitažlivý i pro mladé lidi v 21. století.

Navštívil jsi mnoho zemí po celém světě a viděl mnoho podob skautingu. Je nějaký „skautský model“ který Tě obzvlášť zaujal?

Je velice těžké zmínit pouze jeden model. Každá z podob skautingu je svým způsobem unikátní. Je ovlivněna specifickou kulturou, prostředím daného státu apod. Velice mne však zaujal projekt vězeňského skautingu na Filipínách. To, jakým způsobem zde pracují s mladými odsouzenými, s lidmi nad kterými většinová společnost zlomila hůl, je fascinující. Tito odsouzeni se právě prostřednictvím skautingu učí návykům většinové společnost, učí se do ní začlenit. Skauting zde působí jako vynikající výchovný prostředek.

Jaké jsou podle Tebe výzvy, kterým podle tebe skauting na začátku 21. století čelí? Za prvé je nutné zachovat si atraktivitu pro mladé lidi. Skauting to má nyní těžší než před sto lety. Je stále více lákadel, organizaci pracujících s mládeží, volnočasových aktivit…... Přesto si musí skauting svoji pozici uchovat. Skauting bez dětí, bez mladých lidí totiž není možný.

Za druhé skautské století musí udržet mladé lidi, kteří budou ochotni pracovat s dětmi. Právě kvalitní skautští vůdci jsou jedním ze základních pilířů skautské výchovy. Máme mnoho vynikajících, schopných lidí, jde jen o to udržet si je. Skautské organizace po celém světě trpí tím, že mladí lidé v určitém věku odcházejí na univerzity, zakládají rodiny a skautské hnutí opouštějí. Což je obrovská škoda, často se jejich absenci podaří zaplnit jen velice obtížně. Je nutné zachovat určitou kontinuitu a této fluktuaci mladých vedoucí čelit.

Za třetí je nutné stále získávat nové zdroje – finanční i materiální. Skautské hnutí je nevýdělečná organizace a proto se často neobejde bez nejrůznějších sponzorských darů. S tím souvisí i poslední bod. Je nutné udržet si dobré vztahy s „neskautskou“ veřejnosti. Právě díky svému dobrému jménu mohl skauting získat nejen řadu finančních zdrojů, ale i přežít nelehká období válek a nedemorkatických režimů. To, abychom si toto dobré jméno udrželi, je úkol nás všech. Záleží tak na našem každodenním chování.

Český skauting v současnosti slaví sto let své existence. Máš pro něj nějaký „narozeninový vzkaz“?

Předně bych jim poblahopřál vše nejlepší k uplynulé stovce. Český skauting byl několikrát zakázán a znovu obnoven. To dokazuje, jak kvalitní organizace to je. Pevně věřím, že stále zůstane atraktivní a důvěryhodnou organizací pro českou mládež. Takže hodně štěstí do druhého století :-).

Za rozhovor děkuje Martin Ocknecht, Johan.

Luc Panissod se narodil v roce 1949. Na prestižní Sorbonně vystudoval ekonomii. Ve své doktorské práci se zabýval marketingem neziskového sektoru. Od roku 1982 se profesionálně věnuje práci ve skautském hnutí. Mezi léty 1991 až 2007 působil jako zástupce generálního tajemníka WOSM. V roce 2007 pak v této pozici vystřídal Itala Euduarda Missoniho. Luc Pannisod je držitelem řádu Bronzového vlka.

Autorem fotografie je: © World Scout Bureau Inc. / Jean-Pierre Pouteau

Názory