....

Chyba na stránce: "Základy, na kterých lze skutečně stavět" - Jiří 'Edy' Zajíc pro Roverský kmen - Křižovatka"

URL: https://krizovatka.skaut.cz/clanky-na-webu/2895-zaklady-na-kterych-lze-skutecne-stavet?autologin=1"

"Základy, na kterých lze skutečně stavět" - Jiří 'Edy' Zajíc pro Roverský kmen

"Základy, na kterých lze skutečně stavět" - Jiří 'Edy' Zajíc pro Roverský kmen

Oslovila jsem Edyho, aby do časopisu Roverský kmen napsal článek, který by reflektoval zapojení myšlenkových základů skautingu do skautské praxe a vznikl text, který bych s radostí vytesala do kamene. (Klára Procházková - Rajče, šéfredaktorka Roverského kmene)

Autor: Jiří Zajíc - Edy

Ten článek by se také mohl jmenovat: Kdy instantní návody nefungují. Je řeč o tom, co se oficiálně nazývá Myšlenkové základy skautingu. Vím, že je to pro dnešního běžného čtenáře handicap. Dneska přece frčí tipy a triky. Vedoucí v našich skautských oddílech sice říkají, že chtějí „metodiku“ – ale ve skutečnosti chtějí většinou „kuchařky“, kde jim někdo schopný už připravil konzervy a polotovary skvělých programových „pecek“ – které stačí jen vhodně přihřát vlastním nasazením, doplnit „přílohou“ vlastního šarmu a výsledek se zaručeně dostaví. Chápu, že vedoucímu, který má kromě svého studia či práce také osobní život a různé ambice, se něco takového náramně hodí. A já mu upřímně přeji, aby i takovou podporu měl.

 

Bohužel jsou v životě – nejen skautském – oblasti, kde tohle není cesta k žádoucímu výsledku. A jsou to ty oblasti, které jsou právě z hlediska dobrého života (opět nejen skautského) nejdůležitější. Je to něco podobného, jako když pěstujete květiny. Jistěže je dobré, když je správně zaléváte a občas i přiměřeně zahnojíte. Jenomže před tím vším zásadní roli hraje kvalitní sazenice, dobrá půda a dostatek světla. A pokud tohle není zajištěné, květiny budou chřadnout i přes to zalévání a hnojení.

Co se týče Myšlenkových základů skautingu, jde v podstatě o to, zda vůbec – a případně do jaké míry – bude život každého z nás i našich oddílů skutečně vyjadřovat skautské principy a z nich plynoucí hodnoty slibu a zákona. Tedy zda bude opravdovou službou Pravdě a Lásce promítnutou do vztahů k ostatním i k sobě samému. Základem „metodiky“ je tu jasné pochopení a důsledné uplatňování toho, že cesta k úspěchu nevede v prvé řadě přes nějaké vymakané programy, ale přes vytrvalé a poctivé utváření celkové „duchovní atmosféry oddílu“. Hned ale upozorňuji, že duchovní atmosféra není vůbec žádná „duchařina“, nýbrž důsledek splnění řady praktických podmínek, o nichž si tu teď řekneme víc.

 

Co je pro mě opravdu důležité

Ano, tady musí každý začít. Udělat otevřenou a co nejpravdivější inventuru toho, co skutečně řídí jeho jednání. Je to ostatně i jedna z povinných vůdcovských kompetencí: Je schopen kritické sebereflexe a zamyšlení nad svým vlastním jednáním a prožíváním. Snaží se o nadhled a poučení z vlastních chyb. Pomoct k tomu by vám mohl třeba následující jednoduchý program: Každý si na papír (stačí A4) udělá pod sebou nebo vedle sebe dva kruhy. První bude představovat skauting, jak ho vidím já, druhý pak nitro mě samotného. Nejprve se každý pokusí do kruhu skautingu napsat názvy několika skutečností (hodnot), o nichž je přesvědčený, že jsou pro skauting zásadní. Ty nejdůležitější přímo do středu kruhu, ty méně blíž k okraji. Po splnění tohoto kroku je užitečné udělat přehled těch nejčastěji se vyskytujících hodnot – a pokusit se je uspořádat do obsahově blízkých skupin (například kamarádství, přátelství, bratrství, důvěra, pomoc druhým jsou všechno různé projevy ústřední hodnoty, kterou je láska). A srovnat s tím, jaké jsou oficiálně skautingem hlásané nejdůležitější hodnoty (vyjádření v principech, slibu a zákonu). Poté přijde na řadu náš vnitřní svět. To už si může každý vyplnit sám třeba doma. Ale podstatné je, aby si provedl srovnání s tím, co pokládá za zásadně důležité pro skauting. Je tu podstatná míra shody? Nebo se příliš ty dva světy v tom, co je v nich důležité, nesetkávají?

Vztahy mezi námi

Lidé, kteří prošli skautingem a zůstali mu věrní, skoro vždycky uvádějí, že to nejdůležitější, co jim skauting dal, jsou celoživotní kamarádi a přátelé. Bodejť. Kvalitní vztahy jsou onou „živnou půdou“ duchovního života každého zvlášť i oddílu jako celku. Proto stavu vzájemných vztahů je třeba věnovat trvalou pozornost a systematickou péči. Jakmile totiž jsou uvnitř oddílu (střediska) „nemocné“ vztahy, je prakticky jakýkoliv rozvoj duchovního života zablokovaný. A nepomůže tomu žádný sebelépe připravený program. Projděme si ty hlavní vztahové roviny v oddílu a středisku a zaměřme se na to, co je pro růst kvality v nich zásadní – jak v pozitivním, tak v negativním směru. Výčty, které uvádím, rozhodně nejsou vyčerpávající, spíš mají poskytnout výchozí orientaci a upozornění na některé zvlášť typické záležitosti: 

Mezi vedoucími: Je mezi nimi shoda na základních hodnotách zejména s ohledem na výchovu? Váží si sebe a dokáží se respektovat i ve svých odlišnostech? Není mezi nimi nějaké neodpuštěné zranění? Nedochází k podrývání důvěry pomluvami?

  • Mezi vedoucími a dětmi: Je jejich vztah založený na vzájemné důvěře? Chápou vedoucí svěřené kluky a děvčata jako jedinečné bytosti? Nebojí se uplatňovat současně nezbytnou míru autority, která je schopná stanovovat hranice a podepírat zrající svobodu dětí? Mohou je děti považovat za spravedlivé? Nemají vedoucí nějaké oblíbence, které protežují na úkor ostatních?
  • Mezi dětmi navzájem: Jaký je převládající charakter vztahů mezi dětmi v oddíle? Je to kamarádství? Jak jsou děti schopné řešit konfliktní situace? Není tam někdo vyloučený, nebo dokonce šikanovaný? Dokážou se dělit? Umí se radovat z úspěchu druhého?
  • Mezi oddílovými skupinami (družinami): Převládá mezi nimi spolupráce, nebo soutěživost až řevnivost? Jak řeší případně konflikty? Dokážou ocenit, co je na druhé skupině dobrého, kvalitního, lepšího než u nich?
  • Mezi oddílem a okolím (rodiče, jiné oddíly, veřejnost apod.): Dokážeme vůči okolí pěstovat dobré partnerské vztahy, nebo u nás spíš převládá pocit ohrožení? Daří se nám získávat rodiče pro podporu oddílu či střediska? Je mezi námi a rodiči důvěra? Co pro to děláme? Umíme spolupracovat s jinými neziskovkami, nebo jsme spíš spolkem uzavřeným a žijeme si „sami pro sebe“? Děláme něco užitečného pro své okolí?

 

 

Hra jako prostor rozhodování, spolupráce a sebepřekonávání

Skautský program mimo jiné má charakterizovat zásada: Ať s dětmi hraju cokoliv, musím vědět, proč to s nimi hraju. Býváme leckdy alergičtí, když je skauting zařazován mezi „volnočasové aktivity“ – ale ruku na srdce: opravdu s těmi kluky a děvčaty dokážeme víc než jen „zaplňovat jejich volný čas“? O tom totiž právě rozhoduje naše schopnost sledovat skrze hry rozvoj dovedností, ale i postojů, o něž při skautské výchově jde v prvé řadě. Z toho hlediska jsou zvlášť důležité momenty, v nichž se může projevit smysl pro fair play a respektování pravidel. Takových situací nastává při hře mnoho, jen nám nesmí nakonec protéct mezi prsty. Ne že bychom kvůli nim hru kouskovali či jiným způsobem nabourávali její přirozený spád. Ale musíme si najít vlastní efektivní způsob, jak zjištěné pozitivní prvky jednání posilovat a ty negativní naopak postupně eliminovat. Navíc společná reflexe u velkých her bývá nutností.

Dalším jasným přínosem jsou hry posilující schopnost spolupráce. Ty rozvíjejí empatii, schopnost důvěry, schopnost prožitku společné radosti. Jistěže není vhodné zcela vyloučit hry soutěživé, ale určitá převaha her nesoutěživých, podporujících vědomí, že nakonec všichni patříme k sobě, by měla být ve skautské programové „dramaturgii“ pravidlem. Konečně třetí prvek, na který se chci soustředit, je schopnost sebepřekonávání. Dnešní děti jsou zpravidla vychovávány v tom, že jakákoliv nepříjemnost je špatná a je třeba se jí co nejrychleji vyhnout. To ale není dobrá příprava na život. Člověk tak nezíská určitou potřebnou odolnost (fyzickou, duševní i duchovní) a výsledkem nakonec nebude „pohodový život“, nýbrž život ve stálém uhýbání před obtížnými situacemi. Dnešní „epidemie prokrastinace“ je toho zjevným příkladem.

Doufám, že z výše řečeného je poznat, že spíše než ten nebo onen konkrétní program je mnohem důležitější celkové naladění her a schopnost z nich vytěžit pro kluky a holky podporu pro rozvoj jejich schopnosti proměňovat skautské zásady v život. A pokud by vás zajímal nějaký konkrétní příklad, kde je možné tři výše uvedené prvky „trénovat“, tak doporučuji fotbal. Samozřejmě – u děvčat jinou kolektivní hru (i když už dneska i holky mohou krát fotbal velmi dobře). Fair play, spolupráce i sebepřekonání je tam jako na dlani. A pokud byste chtěli nějaký „hmatatelný duchovní prvek“, pak vězte, že je to přihrávka: k ní je třeba vidět spoluhráče a nadřadit zájem celku nad svůj vlastní. Přihrávkou dáváme najevo: Patříme k sobě, táhneme za jeden provaz!

 

Řeč duchovního života – symboly, rituály, tradice

 

Poslední oblast oddílového života, kterou jsem vybral jako zvlášť důležitou i příhodnou pro podporu duchovního života oddílu, nejspíš většina čtenářů čekala. Že rituály mají něco společného s „duchovnem“, se běžně ví. Méně se ale ví, že to není nic samozřejmého ani automatického. Rituály je možno provádět naprosto bezduše. Často je tomu tak proto, že účastníkům chybí důležité předpoklady k tomu, aby rituálům opravdu porozuměli. Takže si něco sice prožijí, ale zůstane to nezpracováno, a tím i bez skutečného dopadu na duchovní život. Rituály jsou totiž takové básně v symbolech. A symboly jsou jakási „slova“ jazyka, kterým lidé poukazují na jinak nezachytitelné duchovní skutečnosti. Jsou to takové „průhledy“ k nim. Ale aby pro člověka těmi průhledy skutečně byly, musí být do jejich „jazyka“ uveden. Jak a čím? Nu tradicí. Díky tradici rozumíme symbolům, a tím i rituálům, které se z nich skládají. Ale jak je to s tou tradicí u vás? Je živá, aby tohle dokázala? Pečujete o ni? Rozvíjíte ji, aby promlouvala k novým generacím?

Aktuální číslo časopisu Roverský kmen je možné stáhnout zde.

Text byl zveřejněn i na FB Skautinfo.

Diskuze

Komentáře jsou přístupné pouze pro přihlášené členy Junáka.

logo

Článek publikoval

Zobrazeno: 812x

Práce s článkem

2
kladných hlasů

Diskuse o článku

0 Názorů
Komentáře jsou dostupné jen přihlášeným členům Junáka.

Navigace:

  Nahlásit chybu