....

Chyba na stránce: Nežijme ve SKAUTRIXu. - Křižovatka"

URL: https://krizovatka.skaut.cz/clanky-na-webu/blog-organizace/3416-nezijme-ve-skautrixu?autologin=1"

Nežijme ve SKAUTRIXu.

Nežijme ve SKAUTRIXu.

… Ledabylým zamumláním odpověděl na pozdrav a prošel do svého pokoje. Hodil tašku vedle křesla, zabořil se do něj a zaklonil rozcuchanou hlavu. Zamračeně hleděl do stropu a v myšlenkách ještě teď proklínal toho pitomce, který do něj před domem vrazil při stěhování jakýchsi krámů. Po chvíli se do ticha ozvalo zazvonění mobilu. Přijal hovor, poslouchal, pak řekl: ,,Jasně, za chvíli jsem tam.“ Zvedl se z křesla, přeběhl ke skříni a začal se převlékat. Čisté kalhoty, opasek se sponou s vlkem, krojová košile. A nakonec šátek. Nasadil si ho, zavřel oči a pomalu dotáhl turbánek ke krku. S výdechem otevřel oči a spustil ruce podél těla. Pár vteřin na sebe koukal do zrcadla visícího na dveřích skříně, usmál se, rukou upravil vlasy. Když tu teď stál v kroji a ne v „obyčejných“ věcech, byl jako nový a cítil se jako v jiném světě. Vyrazil z pokoje. Na chodbě zavolal na maminku, že odchází a popřál jí hezký zbytek dne, venku před domem s úsměvěm pozdravil utahaného souseda, rychle mu pomohl přenést zbývající dvě bedny s jeho oblíbenými knihami a už za ním zapadly dveře autobusu...

 

Krásný příběh, kdy se z protivného puberťáka stal jako mávnutím roverské hole foglarovský junák? Dost možná. Je to ale správně?

 

I mírně (ne)pozorný čtenář si všiml, že spouštěčem změny v chování hlavního hrdiny bylo jeho převlečení do kroje. Do našeho kroje, který symbolizuje slušné chování, zdvořilost, úctu k rodičům a starším, ochotu pomáhat a spoustu dalších krásných věcí. S ním jako by se hrdina dostal do úplně jiného světa, nebo spíš jako by z jiného světa pocházel. Ani jedno však přece není pravda – byl to pořád ten samý kluk v tom samém domě a potkal ty samé lidi.

 

Říká se, že být jednou skautem znamená být jím navždy. Je to krásná myšlenka, pod kterou si asi většina z nás představí skautské hodnoty a ideály, které v člověku nějakým způsobem přetrvají ať chce nebo ne a to po dlouhý čas. Pokud je ale tohle pravda, jak může člověka změnit pouhá výměna oblečení a to během tak krátké chvilky? Pojďme se zamyslet, proč je teď tak běžné, že družina Mirků Dušínů se po sundání kroje změní v divokou bandu, kdy se kluci ani navzájem nepozdraví a na ulicí dělají, že se nevidí. Proč skaut/ka v kroji s úsměvem pomůže někomu přes cestu, ale v civilu ho jen obejde a ještě si bude myslet kdoví co? Je to snad proto, že se bojí ostudy a zhanobení kroje? Nebo člověk bez kroje jen využívá anonymity davu a schovává se do ní, protože s pískovou/modrou/rudou košilí a lilií na hrudi z toho davu vyčnívá a svítí v něm? Nechci zobecňovat a rozhodně to neplatí o všech, chci dát podnět k zamyšlení.

 

Letošní Obrok měl motto: Jiní, ale stejní. Jiný, ale stejný. Pojďme se tím inspirovat. Všichni jsme jiní, ale zároveň stejní v uznání skautských myšlenek jako takových. Buďme každý klidně jiný v jejich výkladu a osobním pochopení, ale hlasme se k nim stejně jak nazí, tak v pyžamu, kroji, neoprenu,...

 

Nežijme ve SKAUTRIXu, světě kde všemu vládne lilie a naučený zákon (občas téměř násilím) vtlačený do každého činu, a který zmizí sundáním slibového odznaku. Žijme v lidském světě, který je nepřetržitý a kde má místo naše všední osobnost se svými klady i zápory, jen dobarvená paletou skautského ducha.

 

 

logo

Článek publikoval

Zobrazeno: 130x

Práce s článkem

1
kladných hlasů

Diskuse o článku

0 Názorů
Komentáře jsou dostupné jen přihlášeným členům Junáka.

Navigace: