....

Chyba na stránce: Víkend 4kurzu ODV v Jičíně - Křižovatka"

URL: https://krizovatka.skaut.cz/hlavni-clanky/2241-4kurz-odv-2015-jicin?autologin=1"

Víkend 4kurzu ODV v Jičíně

Víkend 4kurzu ODV v Jičíně

Ohlédnutí za první částí čtyřdílného kurzu ODV, který proběhl v říjnu 2015.

Prší. V neznámé uličce večerního Jičína se snažím co nejrychleji nasadit pláštěnku na batoh a přemýšlím, kudy se dát. Trochu tuším, ale mapě v dotykovém mobilu se déšť moc nelíbí, a já tu jsem poprvé a úplně sama. Náhle ale vidím skupinku podezřele podobně vypadajících zmoklých existencí a ejhle! Jsou to skauti. Společně tedy skáčeme přes kaluže Jičína až na konec Skautské uličky, kde na nás čeká vyhřátá chalupa plná milých človíčků.

Dostalo se nám hned několika věcí. Vřelého uvítání, pokynu nevybalovat batohy a později také výborné večeře. Během ní nám bylo sděleno, že si máme obléct věci, kterým nevadí trocha špíny, a následně se sejít v horní společenské místnosti.

Tam jsme se dozvěděli šílenou věc. Stali jsme se vězni v téměř bezvýchodné životní situaci, kterým je souzeno dlouze a bolestivě umírat při práci v „lágru L“. Všichni jsme měli v důsledku hrozných podmínek problémy se zrakem a ve tmě byli prakticky nevidomí. Naší jedinou nadějí byli vidoucí průvodci, kteří nám byli ochotni pomoci. Nebo taky ne.

Mnoho z nás pochybovalo, zda vůbec můžeme na průvodce spoléhat. Nikdo jsme nevěděli, co nás čeká a jaké jsou naše šance na přežití. Všichni jsme se ale rozhodli vydat se na cestu a bojovat o život.

Nebylo jednoduché z lágru uprchnout. Museli jsme dělat mnohá rozhodnutí a překonávat problémy. Nakonec jsme se však živí dostali až do Německa, kde jsme byli v bezpečí. Tam se nám dokonce podařilo skrz výhodný obchod získat nějaké peníze, které se další den velmi hodily…

Sobotní ráno jsme zahájili duchovním slovem od Kuchtíka a následně snídaní. Pak nás čekala Rysova přednáška na téma sebepoznávání. Mluvili jsme například o temperamentu, o tom, jak s ním u sebe pracovat, a chvíle zůstala i na téma vývojové psychologie. Následovala hra venku, kde jsme doslova svým postojem vyjadřovali své postoje. Vždy nám byl řečen výrok a my se v rámci vyhrazeného pole měli rozhodnout, zda se půjdeme postavit spíše na stranu souhlasu, nesouhlasu či někam mezi ně. Navíc bylo možné pomocí druhého rozměru pole vyjádřit, nakolik je pro nás dané rozhodnutí důležité. Zkusili jsme si tak mimo jiné hájit své názory a naslouchat druhým.

Po skvělém obědě a chvíli odpočinku jsme byli rozděleni na skupinky. Měli jsme prostor se zamyslet nad různými reálnými i nereálnými postavami, které nás v životě inspirují nebo naopak, které jsou přesně takové, jakými bychom se my nechtěli stát. Také jsme měli uvažovat, zda je nějaká postava, která nám nás samotné dost připomíná. V každé skupince jsme pak měli možnost své úvahy sdílet.

Dalším programem našeho nabitého víkendu byly hry na důvěru, které Rys doplnil praktickými komentáři k bezpečné realizaci. Následovala velkolepá AUKCE, u které jsme využili v Německu utržené peníze. Ve dvojicích či trojicích jsme bojovali o získání nejdůležitějších hodnot našeho života. A po večeři přišel skvěle připravený program Edyho a Sluníčka o skautském slibu. Téma všechny tak zaujalo, že program skončil opravdu pozdě. I tak jsme si ale ještě stihli zahrát pár seznamovacích her a pak si vyslechnout duchovní slovo Unkase.

Neděli zahájila ranním slovem Mapa a pokračovali jsme další sebepoznávací aktivitou s názvem „Co mě hřeje u srdce“. Po ní jsme se mohli zúčastnit bohoslužby na základně nebo duchovního programu, který vedl Edy. Následně nás Rys seznámil s jedním ze způsobů meditace, který jsme si pak mohli vyzkoušet. Každý jsme se zaměřili na určitý krátký text, který nás zaujal, a snažili se na něj plně soustředit.

Po obědě pak nadešel čas velké reflexe víkendu, kde jsme vše společně zrekapitulovali. Já a Veverka jsme navíc při této příležitosti byli oficiálně přijati mezi absolventy celého 4kurzu, protože pro nás byl tento první víkend ve skutečnosti poslední. Patřili jsme totiž do předchozího běhu této skvělé skautské akce a tenkrát jsme zrovna na první víkend nemohli dorazit.

Plna protichůdných pocitů jsem se pak balila na cestu domů. Při úklidu základny jsem cítila štěstí z toho, co všechno jsem na kurzu zažila, ale zároveň veliký smutek, že to vše pro mě končí. Při loučení s organizátory však svitlo světýlko naděje, že bych možná mohla na některém z dalších víkendů rozšířit tým instruktorů. Takže kdo ví! Třeba brzy někde s ODV na viděnou! :-)

Rusalka

logo

Článek publikoval

Zobrazeno: 854x

Práce s článkem

2
kladných hlasů

Diskuse o článku

0 Názorů
Komentáře jsou dostupné jen přihlášeným členům Junáka.

Navigace:

  Nahlásit chybu