....

Chyba na stránce: Vítězství nad deštěm: ohlédnutí za čtyřkurzem Odboru duchovní výchovy - Křižovatka"

URL: https://krizovatka.skaut.cz/hlavni-clanky/2524-4kurz-odv-severka-2016?autologin=1"

Vítězství nad deštěm: ohlédnutí za čtyřkurzem Odboru duchovní výchovy

Vítězství nad deštěm: ohlédnutí za čtyřkurzem Odboru duchovní výchovy

Ohlédnutí za druhou částí čtyřdílného 4kurzu ODV, který proběhl v dubnu 2016.

Týmové rondo, Synergie a Katakomby léta Páně 2284. To jsou naše hlavní trumfy pro druhý víkend 4kurzu (čtyřkurzu) – vzdělávací akce Odboru duchovní výchovy sestávající ze čtyř seminářů v půlročních intervalech. Tenhle druhý běh byl otevřený pro zájemce z celého Junáka a víc než třetina z nich se na něj pro přílišný nával nevešla. I těch 24 vybraných se z hlediska ubytovacích kapacit ukazuje jako ne úplně lehký logistický úkol.

V pátek 8. dubna krátce po 19. hodině je lokálka z Olomouce vyložila na zastávce Hrubá Voda – Smilov. Už se jakž takž znají – mají za sebou říjnový start v Jičíně. Navíc po něm dostali tablo s fotkami a adresami. Znají i nás, členy týmu. Netuší ovšem, co je čeká. To ostatně nevíme úplně ani my, třebaže jsme sestavovali program. Jeho průběh totiž bude podstatně záviset na schopnostech a nasazení účastníků. A také na počasí. Když jsem dopoledne vyjížděl z Prahy, svítilo sluníčko. Hodinu před příjezdem mančaftu začíná poprchávat….

Večer ovšem začíná na příjemně vytopené základně Severní hvězda večeří. Na ní plynule navazuje úvodní originální Rexova seznamovačka, kdy každý má o třetině přítomných získat odpověď na otázku „Co mi osobě povíš?“ Někteří pochopitelně plácají první banalitu, která je napadne, ale vyskytují se i odpovědi velmi intimní. Zvláště členové týmu jsou zdrojem některých překvapivých zjištění. Na jejich případné rozebírání ovšem mnoho času není, protože už následuje první metodický program zaměřený na kompetence spojené s oblastí Můj kamarád. Ve svižném tempu se střídá pro každý ze čtyř bodů – Vztahy mezi lidmi, Moje vztahy, Komunikace, Pomoc druhým – představení bloku kompetencí, které by si měli skauti a skautky v nich osvojit, konkrétní aktivita zaměřená na jejich podporu a následná metodická reflexe: co konkrétně daná aktivita rozvíjí, jaké komplikace při ní můžou vzniknout, jak by se dala modifikovat pro různé věkové kategorie. Zatímco při hříčce Nosorožec, opice, kachna, slon se přítomní dobře baví, navzdory tomu, že vnější pozorovatel by si mohl myslet, že jsou lehce retardovaní, a stejně tak se úspěšně vymotají ze zapletence, s aktivitou Sochy, které mají pocity je to mnohem komplikovanější. Stát se „sochou“, která představuje zájem, lhostejnost, pokoru či povýšenost, navíc před ostatními, vyžaduje nejen značnou míru nápaditosti, ale i ochoty vystavit svůj pokus dát nahlédnout do svého nitra pohledům druhých lidí. Když Sluníčko, která program řídila, vznese dotaz: „Jak jste se při tom cítili? Kdo s tím měl problém?“, zvedne se skoro polovina rukou a následuje čtvrthodinová debata, jak tohle úskalí dobře zvládnout. V půl jedenácté je už čas na krátkou Tomovu úvahu o ceně našeho času a noční klid. Tedy ne tak úplně pro nás, týmáky, protože musíme ještě uzavřít den svou vlastní reflexí.

Sobotní ráno pamatuje jak na tělo, tak na ducha. Rozcvička za docela vydatného deště, krátké zamyšlení Kuchtíkovo doplněné videem o nečekaných důsledcích našich činů, snídaně – a už je tu C. Jane se svým vstupem „Výchova rituály“. Je to spíš moderované sdílení zkušeností než přednáška, takže nikdo při tom neusíná. Naopak se účastníci diví, že už je konec a čeká je první velký programový blok: Týmové rondo. A také pořádný déšť. Potvrzuje se, že skauti a skautky nejsou z cukru. Tři sedmice se postupně vypořádávají s různými nástrahami připravenými dvojicemi instruktorů a nás se Sluníčkem mrzí, že u toho nemůžeme asistovat, protože nás čeká příprava další odpolední velkohry – Synergie. Každopádně u oběda se scházíme všichni promoklí až na kost, ale kupodivu v mimořádně dobré náladě. A tu nám – programovému týmu – nezkazila ani nutnost zásadně zbytek programu „překopat“. Původní nápad prohnat účastníky ještě dvakrát blízkým i vzdálenějším okolím základny se v aktuálním počasí, kdy všechna místa kolem kamen jsou obložená mokrými svršky včetně bot, začíná jevit jako hazard se zdravím účastníků. Po obědě dáme přednášku z pedagogiky, pak teprve Synergii a z neděle pak před večeří a po ní přesuneme „duchovní programy“. Katakomby tak dostanou prostor v nedělním dopoledni, kdy přes noc zase mokré věci uschnou.

Při Synergii se účastníci mění na tři výzkumné týmy, které mají zjistit důležité poselství. To je ale ukryté na území domorodého kmene, který je tam vpustí – a to ještě vždy na velmi omezenou dobu – jen za přesně stanovenou sestavu zlatých, stříbrných a bronzových vláken, které je třeba najít ve vzdálených nalezištích. Jak si rozdělit úlohy, aby tým pracoval co nejefektivněji? Kdo bude řídit sbírání, když uvnitř týmu smí danu komoditu sbírat jen dvojice? A kdo bude nejlepším pátračem po částech poselství? Hráči postupně objevují, že mnohem víc než o rychlost jde právě o správné rozvržení úkolů, předávání informací, pozorné hledání. A což teprve, když se posléze ukáže, že hra má ještě jednu rovinu, která z počátku nebyla vůbec zřejmá. Reflexe k téhle hře nebere konce a jen to, že před večeří je ještě pro zájemce mše sloužená členem našeho odboru Unkasem (jinak salesiánským knězem), ji nakonec smírně ukončí.

Po večeři je nejdřív alternativní duchovní program, jehož se účastní jak ti, kteří o mši neměli zájem, tak i někteří, jež zajímalo, jak se vůbec takový program dá udělat. Není to žádné velké tajemství. Mám ho tradičně na starosti – a tak ho sestavuji z prvků, které by dokázal i kdejaký „normální“ vedoucí: úryvek z Džibránova Proroka o přátelství, zpytování svědomí podle prvních čtyř bodů skautského zákona prokládané klidnou hudbou a na závěr ještě krátký úryvek z Rabíndranátha Thákura. Večer nás pak čeká debata o řešení konfliktů v oddílovém životě. Na prvním běhu 4kurzu se nám moc nepovedla, tak teď jsme na ní mnohem lépe připraveni – i tím, že se předem na ní měli připravit i samotní účastníci. S čím zápasíme, co se nám osvědčilo. Při konfliktech mezi vedoucími, mezi dětmi, mezi vedoucími a dětmi a také rodiči a vedoucími. V závěrečné zpětné vazbě se pak objevily třeba takovéhle hlášky: „Je fajn zjistit, že to nejen u nás nefunguje na 100 %“, „Nad očekávání dobré“ či „Velmi přínosný program pro každého“. Svou krátkou úvahou pak sobotní „oficiální“ program končí Unkas. Nás pak čeká „týmový brífing“, ostatní společné zpívání.

I neděli startuje Rexova rozcvička, ranní krátká úvaha – tentokrát Matějova – a standardně dobrá snídaně vytvořená pod taktovkou Andy. A pak dlouho očekávaný zlatý programový hřeb – Katakomby léta Páně 2 284 vymakaný Rysem a Rexem. Tři skupiny křesťanů opět pronásledovaných dva tisíce let po posledním velkém pronásledování se snaží zachránit aspoň některé nejdůležitější části Bible. A do toho brodění přes potok, nájezdy „ideové policie“, vytrvalý déšť. Přes to všechno účastníci usedají k obědu s vědomím, že obstáli. Čeká nás závěrečná zevrubná reflexe nejprve Katakomb a potom celého víkendu. Účastníci nás nešetří, našetří ovšem ani chválou. Za půlroku nás čeká pokračování. Už se na něj těším.

napsal Edy
fotky vytvořila Andy

 

logo

Článek publikoval

Zobrazeno: 717x

Práce s článkem

5
kladných hlasů

Diskuse o článku

0 Názorů
Komentáře jsou dostupné jen přihlášeným členům Junáka.

Navigace:

  Nahlásit chybu