Sbor nositelů Řádu stříbrného vlka

 

Bratr Hroznýš se narodilv roce 1917 v Praze. Od mládí se aktivně věnoval skautingu. V roce 1936 nastoupil jako dobrovolník na vojnu k prvnímu leteckému pluku TGM. Po demobilizaci v roce 1939 se ujal vedení rodinné realitní kanceláře. Za války Marek pomáhal svému židovskému příteli F. Reimannovi, za což byl 8. května 1942 zatčen a na několik měsíců odsouzen. Po propuštění nastoupil Marek do firmy BNANAS a. s. v Praze a ilegálně se věnoval skautingu. Jako spojka se aktivně účastnil Pražského povstání. Po válce obnovil svou realitní kancelář a vedl junácký oddíl. Po komunistickém puči v únoru 1948 v Praze společně s přáteli založil odbojovou skupinu „Dr. E. Beneš“, která byla napojena na francouzskou špionáž. Již počátkem roku 1949 však byla skupina prozrazena a Marek byl odsouzen za protistátní činnost ve skupině Richarda Lederera na deset let. Markova manželka byla odsouzena na 11 let a jejich tehdy pětiletý syn Eduard putoval do ústavu v Počernicích. Nejprve byl Marek vězněn v lágru Svatopluk v Horním Slavkově, po dvou letech byl přes Bory transportován do lágru Mariánská v jáchymovské oblasti, kde třídil uranovou rudu. Eduard Marek se z vězení dostal po sedmi letech, v roce 1956, na podmínku. Znovu se ilegálně věnoval skautingu. Po roce 1989 se stal předsedou okresu Praha 2 a do současnosti je aktivní nejen v rámci svého střediska.

 

Bratr Jiří Čejka se narodil v roce 1929 v Roudnici nad Labem. Po maturitě na roudnickém gymnáziu začal studovat na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze. Již v roce 1948 se spolu se svými vrstevníky rozhodl upozorňovat veřejnost na skutečnou podstatu komunistického režimu, skupina psala a distribuovala letáky namířené proti režimu. V roce 1950 však byla část skupiny zatčena a okresní soud v lednu 1951 poslal Čejku na osm měsíců do hnědouhelného dolu Koh-i-noor u Mariánských Radčic na Mostecku. Po odpykání trestu a po návratu do civilního života nejprve pracoval jako pomocný dělník a po skončení vojenské prezenční služby se věnoval práci v chemickém průmyslu. V roce 1961 se mu podařilo dálkově absolvovat VŠCHT. V roce 1972 začal pracovat v Národního muzeu, v roce 1991 se stal ředitelem Přírodovědeckého muzea NM, kde působil až do odchodu do důchodu v roce 2001.

Bratr Péguy se celý život hrdě hlásil ke skautskému hnutí, po obnovení skautingu v listopadu 1989 působil do roku 1993 jako tiskový mluvčí organizace a byl také členem Ústřední rady Junáka. Je rovněž členem Skautského oddílu Velena Fanderlíka, jenž sdružuje bývalé politické vězňě a osoby komunisty perzekvované. 

 

Řád stříbrného vlka byl bratru Lukšíčkovi - Rysovi udělen v roce 2014 v Praze.

Bratr Rys se narodil v roce 1933 v Praze. V roce 1945 se přihlásil do Junáka a působil ve 100. a později 145. oddíle. Po roce 1949, kdy začala postupná likvidace Junáka, se Jiří Lukšíček – Rys zapojil do odbojové skautské skupiny, která svou ilegální činnost zaměřovala především na distribuci protirežimních letáků a drobné záškodnické akce. Její členové vlastnili i zbraně, které měly sloužit spíše jako psychická podpora a trofej. V březnu 1953 byl Jiří Lukšíček poprvé zadržen a dva měsíce vězněn, měl totiž štěstí, že vyšetřovatelé nepřišli na zbraně. V letech 1953 - 54 vykonával základní vojenskou službu u 61. útvaru PTP poblíž Rumburka. Přímo na vojně byl opět zadržen, vyšetřovatelé již přišli na zbraně a spojili aktivity odbojové skupiny s dalšími fiktivními případy. Záhy byl Rys odsouzen k 6 letům vězení a pracovně nasazen v táborech Nikolaj, posléze Rovnost, kde se mimo jiné stýkal s jinými skauty. V roce 1960 po propuštění na svobodu začal pracovat jako dělník v ČKD, po nějakém čase vystudoval průmyslovou školu a v ČKD začal vyučovat. Roku 1968 znovu založil 233. oddíl při 34. skautském středisku Ostříž.  Pokoušel se jej vést i po opětovném zákazu Junáka na začátku roku 1970. Toho roku mu ale byla zakázána práce s mládeží. Po listopadu 1989 středisko obnovil a stal se i velmi aktivním činovníkem v rámci znovuzrozené organizace. Působil mj. jako člen Rozhodčí a smírčí rady. Dodnes navštěvuje nejrůznější besedy a zúčastňuje se skautského života.

 

Řád stříbrného vlka byl bratru Šromovi - Havranovi udělen 27. 8. 2017 ve Skutči.

Bratr Ladislav Bartůněk – Balda tento řád získal za svůj celoživotní přístup ke skautskému a civilnímu životu.V 50. letech byl komunistickým režimem vězněn jako nepřítel státu v uranových dolech na Jáchymovsku za protistátní činnost a za pokus o přechod státní hranice, poté, co byl Státním soudem ve Skutči ve vykonstruiovaném procesu spolu s dalšími občany odsouzen na 6 let tvrdého žaláře. Také se jako vězeň podílel na výstavbě částí města Příbrami. Jelikož byl Junák v době komunistického útlaku zakázán, nemohl se naplno zapojit do skautské činnosti.

V roce 1968 a následně v rocce 1989 se bratr Balda obrovskou měrou zasadil o znovuobnovení Junáka na Skutečsku a také v celém okrese Chrudim. Na závěr předávání bratr Merkur nádherně vystihl Baldův přínos pro skautské hnutí: “Kdyby nebylo lidí jako je Balda, Junák, by dnes neexistoval.“

 

Řád stříbrného vlka byl bratru Šromovi - Havranovi udělen 21. 8. 2018 na Jesenické lesní škole.

V roce 1968  bratr Ladislav Šrom – Havran obnovil středisko Blesk Lesnice, což znovu zopakoval po dvacetiletém komunistickém zákazu skautingu v roce 1990. Déle než čtvrtstoletí vedl oddíl vlčat. V Lesnici byl v uplynulém desetiletí rovněž hlavním iniciátorem a hybatelem při budování skautského domu.Mimo středisko dlouhodobě působí jako instruktor Jesenické lesní školy, kterou stihl absolvovat v roce 1968 a po roce 1990 se spolupodílel na jejím znovuobnovení.

 

Řád stříbrného vlka byl bratru Šušlíkovi - Billovi udělen 10. 6. 2018 v Pardubicích.

Narodil se v roce 1928 do rodiny bývalého ruského legionáře a důstojníka čs. armády a se skautingem začal o deset let později v Uherském Hradišti. V roce 1939 se celá rodina odstěhovala do Prahy, kde navázal kontakty s místními skauty působícími pod hlavičkou Klubu českých turistů. Vedoucím jednoho z oddílů se stal již v šestnácti letech. Ke konci války byl totálně nasazen, v dubnu 1945 byl zatčen v Olomouci na nádraží a v rychlém soudu, tzv. Sondergericht, odsouzen k smrti za neoprávněné držení zbraní a podezření z partyzánství. Díky zmatku blížícího se konce války ale popraven nebyl. Šťastnou náhodou se dostal do Prahy, okamžitě se zde zapojil do skautské činnosti a zúčastnil se Pražského povstání.

V roce 1949 se zapojil do tajné akce Norbert, jejímž cílem bylo svrhnout komunistický režim a dovést zemi ke svobodným volbám. Akci však infiltrovali příslušníci StB, účastníci byli pozatýkáni a Šušlíkovi hrozilo až dvacet pět let za velezradu. Nakonec byl osvobozen díky dopisu na rozloučenou, který napsal po zatčení Gestapem v roce 1945 svým rodičům. Jedna z lidových soudkyň totiž přišla ve válce o dva syny. Komunistický režim mu znemožnil studia i profesní postup, vykonával tedy převážně dělnické profese.

V roce 1968 se účastnil obnovy Junáka a založil skautský oddíl v Chocni, kde pracoval v Leteckých závodech. Na obnově skautingu se podílel i po roce 1989, zastával funkce v okresní i krajské radě Junáka nebo v jeho historickém odboru. Stále je velmi aktivní a v rámci různých projektů ve školách, na lesních akcích či jiných příležitostech se setkává s mladými lidmi a diskutuje s nimi o svých životních zkušenostech s totalitními režimy.