....

Chyba na stránce: Čekání na jelena není absurdní, ale drama ano - Křižovatka"

URL: https://krizovatka.skaut.cz/organizace/ustredi/odbory/ekoodbor/4124-cekani-na-jelena-neni-absurdni-ale-drama-ano?autologin=1"

Čekání na jelena není absurdní, ale drama ano

Čekání na jelena není absurdní, ale drama ano

Troubící samec jelena evropského. Foto Arturo de Frías Marqués, CC BY-SA 4.0.

Poslouchat jelení troubení v noci je skutečně magickým zážitkem. Díky projektů Hlasy jelenů můžete spojit toto nebývalé dobrodružství s vědeckou činností a potažmo ochranou přírody. Vaše audionahrávky totiž pomohou zmapovat výskyt kříženců mezi původním jelenem evropským a invazním jelenem z Japonska, sikou. Určitě nebudete litovat.

Troubící samec jelena evropského. Foto Arturo de Frías Marqués, CC BY-SA 4.0

Troubící samec jelena evropského. Foto Arturo de Frías Marqués, CC BY-SA 4.0

Ani já včera nelitoval času či nepohodlí. Jsem od přírody spíše neposedný, ale kvůli jelenům jsem udělal výjimku, na posedu v brdských lesích jsem byl s ostatními tichý jako myška a ostražitě se rozhlížel po krajině, navzdory velké únavě. Mohlo by se zdát, že usíná a tiší se i okolní příroda. Snad ptáci vydávali poslední kontaktní a varovné hlasy, aby nakonec zmlkli docela. Občas kolem proletělo hejno opozdilců - špačků - spěchajících na nocoviště. Ale opak byl pravdou, příroda ožívala, jen se „střídaly stráže“. Jak se nám bystřily smysly, stával se každý zvuk velmi hlasitým. Neposedné kachny na rybníce dělaly vyloženě rámus, stejně jako hmyz. Ale nic se nemohlo rovnat tomu, když jelen poprvé udeřil parohem o strom... A když zatroubil jen 100 metrů od nás, byly v nás malé dušičky...

V jednu chvíli jsme i zadoufali, že se nám král lesa ukáže v celé své kráse. Ale kdepak...“tvář“, která se zjevila mezi potemnělými břízami a zastříhala ušima, patřila lani, jež svému samci zřejmě zvěstovala, že dneska vzduch není čistý. Že je naší jedinou zbraní nahrávací zařízení a fotoaparát, samozřejmě nemohla vědět.

I tak to ale stálo za to.

Třeba budete mít při výpravách větší kliku… Ale i kdybyste měli štěstí stejné jako my včera a troubení jenom slyšeli, využijte prosím příležitosti na maximum. Zvuk jelena zaznamenejte, třeba na mobil, a vzniklý soubor nahrajte na stránky našeho projektu Hlasy jelenů nebo nám jej pošlete na adresu info@hlasyjelenu.cz. Nezapomeňte si samozřejmě poznamenat místo, kde jste jelena slyšeli (například uložením pozice ve vaší oblíbené mapové aplikaci). Posloužíte tak vědě.

Cílem projektu je zmapovat výskyt jednotlivých jeleních druhů, tedy majestátního krále lesa - jelena evropského, drobnějšího přivandrovalce z Asie - jelena siky, a konečně jejich kříženců. Obzvláště máme políčeno na ty poslední. A možná překvapivě nám k tomu dopomohou právě audionahrávky říjného troubení. Během říje totiž jelena evropského od siky bezpečně poznáte. Zatímco prvně jmenovaný se ozývá hlubokým hrdelním zvukem, který vzbuzuje respekt, sika sice nesyčí, ale z tlamy se mu linou zvuky jak z nějakého zombie - hororu - z vysokého hvízdání přechází v temnější mručení. Místo aby byl hlas kříženců ještě strašidelnější, ve skutečnosti je spíše pro smích – spojení prvků vokalizace obou rodičovských druhů připomíná „naštvanou ovci“. Však můžete posoudit sami – na stránkách projektu si můžete všechny nahrávky poslechnout.

Samec jelena sika, umně se „maskující“ kapradinou. Foto Luděk Bartoš, použito s laskavým svolením autora.

Samec jelena sika, umně se „maskující“ kapradinou. Foto Luděk Bartoš, použito s laskavým svolením autora.

Možná si ale říkáte, proč nás invaze siků a jejich genů vlastně tak trápí. Sika není v našich lesích ani 130 let (první byli dovezeni v roce 1891 do obory u Poděbrad), ale za tu dobu již stihl vyrobit pořádnou paseku. Však jej taky evropští vědci označili za jednoho z nejhorších „invazníků“ v Evropě. A proč že vlastně? Původně neškodný oborový druh se po úniku do volnosti chopil příležitosti, masivně se šíří a jeho populace rostou exponenciálně, čímž přidělávají vrásky ochranářům i zemědělcům a lesníkům. Jako by nestačilo, že sika poškozuje dřeviny, plení pole třeba s řepkou (tomu by možná i někteří fandili), tito „sičáci“ navíc využívají nepozornosti samců jelena evropského a paří se s jejich samicemi.  Vzniklí hybridi nejsou ovšem sterilní, jak to jinak často bývá – mohou se pářit s oběma rodičovskými druhy, a tak se geny obou druhů postupně mísí. Královský majestát je tudíž v ohrožení.

Díky projektu můžeme zjistit, kde jsou ohniska křížení, a kam je potřeba zaměřit pozornost – například změnou mysliveckého hospodaření. Lze očekávat, že k hybridizaci bude docházet zejména v západních Čechách, kde se výskyt obou druhů velmi překrývá (viz obrázek). Shodou okolností je to také region, která přímo láká k pěším výletům. Proč to nespojit?

Rozšíření jelenů v Česku. Zdroj dat: Biolib.cz.

Rozšíření jelenů v Česku. Zdroj dat: Biolib.cz.

Nakonec ani nemusíte vysedávat na posedu či ponocovat. Říje „evropáků“ je v plném proudu, a někde, například právě v Brdech, jeleni troubí i ráno a jsou slyšet i ze značených turistických tras – takže si stačí přivstat. A jak jsme měli možnost si ověřit, pomalu se osmělují i sikové, jejichž říje by měla vydržet minimálně do listopadu.

Chcete si jeleny poslechnout?

Přejeme Vám krásné jelení zážitky.

Za projekt Hlasy jelenů Pavel Pipek (Přírodovědecké fakulta Univerzity Karlovy a Botanický ústav Akademie věd ČR)

logo

Článek publikoval

Zobrazeno: 675x

Práce s článkem

0
kladných hlasů

Diskuse o článku

0 Názorů
Komentáře jsou dostupné jen přihlášeným členům Junáka.

Navigace:

  Nahlásit chybu