....

Chyba na stránce: Řešení poctivé i rozumné - Křižovatka"

URL: https://krizovatka.skaut.cz/organizace/ustredi/odbory/odbory-duchovni-vychovy/647-reseni-poctive-i-rozumne?autologin=1"

Řešení poctivé i rozumné

Řešení poctivé i rozumné

plný text reakce Jiřího Zajíce – Edyho na kritický článek o naplňování „povinnosti k Bohu“, který vyšel v Respektu (září 2002)

Vyskytne-li se v celostátním periodiku článek o skautech – a není to rovnou o nějakém průšvihu na táboře či s pedofilním vedoucím, je to samo o sobě důvod k malé oslavě. Když tedy Zbyněk Petráček věnoval v posledním Respektu skautům hned celou půlstránku, rozhodně je třeba mu za to poděkovat. Psát o skautech – stejně jako o každém, kdo se dnes nějak stará o výchovu dětí a mladých lidí – rozhodně nepatří k běžné novinářské rutině.

Ve svém článku – Junáci Pravdy a Lásky – se Z. Petráček poněkud rozsáhleji zabývá historií – což sice nemůže škodit, snad jen v porovnání s tím, kolik prostoru mu zůstalo na současnost, se jí zabýval příliš. Český skauting má za sebou už přece jenom jedenáct let novodobé historie – a ta rozhodně není nezajímavá. Je to konec konců skoro třetina veškeré historie svobodného skautingu u nás. Sama skutečnost, že si dokonce přečetl – byť zdá se zběžně – opravdu zásadní dokument českých skautů Strategii Junáka do roku 2005 – je dalším kladem jeho počinu.

Pochybnosti o tom, zda přece jenom dostatečně pochopil současný český skauting, vzbuzuje ovšem poslední odstaveček, nazvaný Bůh a nic. Snaží se v něm konfrontovat první ze tří základních principů skautingu – tradičně formulovaný jako Duty to God – s tím, jak je naplňován v Junáku. V něm totiž – po více než dvouleté diskusi v období prosinec 89 až květen 92 – bylo zvoleno netradiční označení Transcendence – totiž nejvyšší Pravda a Láska. To se Zbyňku Petráčkovi jeví jako příkladná česká „vy…“ – slušně řečeno obezlička.

Není samozřejmě zdaleka první, kdo vznáší takovou výhradu. Kdyby se o problém pečlivěji zajímal, věděl by ovšem, že rozhodně takové prvoplánové obviňování vůbec neodpovídá tomu, jak byl celý problém ve skutečnosti řešený. Kořen toho, proč i Zbyněk Petráček snadno naletěl tomuto dojmu, je jistě v tom, že tak, jako většina Čechů, má velmi chabé religionistické znalosti. Jinak by si totiž nepletl duchovní rozměr s religiozitou. Ani v tom není zdaleka první. Když se u nás v prosinci 89 (tehdy jsem napsal první článek, ve kterém jsem navrhoval toto řešení s Pravdou a Láskou, přijaté potom 4. sněmem v roce 1992) začala debata o nutnosti jasně se přihlásit ke „spirituální dimenzi“ (=duchovnímu rozměru), většina starých skautů začala protestovat, že se rozhodně nepodřídí katolické církvi. Naprosto nebyli schopni rozlišovat mezi duchovním, náboženským a církevním. A přitom jde o skutečnosti, které je nezbytné dobře rozlišovat: Duchovní je nejobecnější – a týká se všech lidí („orgánem duchovního života“ je svědomí, jak přesně upozornil Václav Havel ve svém památném projevu z února 1990 v americkém Kongresu). Zvláštním případem kultivace duchovního je náboženské. A jen některé náboženské má povahu církevního (totiž jen v rámci křesťanského náboženství).

Aby Zbyněk Petráček a jemu podobní neupadal do zbytečného podezření, že čeští skauti sehráli se světovým skautingem „levárnu“, upozorním ho na diskusi, která se vede už od první třetiny minulého, tedy 20. století. Oč se jedná? Stručně to vyjádřil jeden z největších katolických teologů 20. stoletíKarl Rahner ve studii „Meditace o slově Bůh“: Samozřejmost, s níž se přestává s Bohem počítat, se zřetelně odráží ve znehodnocení slova „Bůh“. Existuje sice ještě slovo „Bůh“, ale o Bohu neříká vůbec nic. Zda tomu tak bylo vždycky, je jiná otázka. Dnes rozhodně působí jako nějaké vlastní jméno. Musí se vědět odjinud, co se jím míní. Neříká nic o tom, co označuje. A nemůže fungovat ani jako ukazováček, který poukazuje na to, s čím se setkáváme bezprostředně za slovem – jako je tomu třeba u slov „strom“, „slunce“ nebo „stůl“.

Tohle napsal K. Rahner v roce 1969. A jeho vrstevník, významný protestantský teolog Paul Tillich, už dvacet let před tím ve svém stěžejním díle „Otřásání základů“ říká toto: Jméno této nekonečné a nevyčerpatelné hlubiny a základu všeho bytí je Bůh. Tato hlubina je to, co se slovem „Bůh“ míní. A jestliže pro vás toto slovo moc neznamená, přeložte si jej a mluvte o hlubinách svého života, o zdroji své bytosti, o tom, co se vás týká nejvíc a co přijímáte vážně a bez jakékoli výhrady. Abyste to dokázali, budete možná muset zapomenout na všechno tradiční, čemu jste se o Bohu naučili, třebas i samo to slovo. Neboť víte-li, že Bůh znamená hlubinu, víte o něm hodně. Pak se už nemůžete nazývat ateistou nebo nevěřícím. Nemůžete totiž myslet nebo říkat: Život nemá hloubku! Život je mělký. Bytí samo je jenom povrch. Kdybyste dokázali tohle tvrdit úplně vážně, pak jste ateisté; ale jinak nejste. Kdo ví o hlubině, ví o Bohu.

Diskuse u nás ani se zahraničními partnery nebyla snadná. Stačí si uvědomit, že proces naší integrace do EU je „velkou“ obdobou toho, co jsme my, čeští skauti, absolvovali začátkem devadesátých let vůči skautingu světovému. Skutečnost, že za formulaci „…sloužit nejvyšší Pravdě a Lásce…“ se postavili i zástupci různých křesťanských církví – od římskokatolíků, přes evangelíky a husity až k adventistům, byla pro světové skautské ústředí významným svědectvím toho, že to myslíme vážně. Ostatně závěrečná jednání spolu s tehdejším českým náčelníkem Václavem Břicháčkem vedl v Ženevě ústřední duchovní rádce za Římskokatolickou církev biskup František V. Lobkowicz.

To, co by mělo zajímat nás i Zbyňka Petráčka, je, jestli toto řešení otevírá dnešním chlapcům a děvčatům ve skautingu cestu k opravdovému duchovnímu životu, nebo ne. Moje osobní zkušenosti z posledních pěti let, kdy jsem přítomen vůdcovským lesním kurzům, které absolvují už mladí lidé, kteří do Junáka přicházeli po listopadu 89, stejně jako výsledky komplexního šetření o hodnotových orientacích mladých skautů a skautek, které jsme si v letech 2000 až 2001 nechali vypracovat, svědčí jednoznačně o tom, že námi zvolené řešení bylo velmi dobré: pro většinu mladých lidí, kteří procházejí skautingem, není už duchovní život něčím zatuchlým, odpudivým či zbytečným, ale je lákavou možností vlastních objevů. Kdyby se tomuhle příště Zbyněk Petráček věnoval, možná, že by to bylo zdrojem objevů i pro něj.

Jiří Zajíc 
předseda Odboru duchovní výchovy Junáka

logo

Práce s článkem

0
kladných hlasů

Klíčové výrazy

Diskuse o článku

0 Názorů
Komentáře jsou dostupné jen přihlášeným členům Junáka.

Navigace:

  Nahlásit chybu