....

Chyba na stránce: Skautská výchovná metoda v oddílech - Křižovatka"

URL: https://krizovatka.skaut.cz/stredisko/lide/vychovny-zpravodaj/metodika-pro-vychovne-zpravodaje/3826-skautska-vychovna-metoda-v-oddilech?autologin=1"

METODIKA PRO VÝCHOVNÉ ZPRAVODAJE

… a nejen pro ně

Vítejte na stránkách metodiky. Její řádky jsou zaměřeny především na výchovné zpravodaje, ale věříme, že bude inspirovat všechny, koho téma výchovy zajímá.

Kapitoly budeme přidávat postupně a vy můžete ovlivnit témata, kterým se budeme věnovat. Stačí napsat, s čím se potýkáte a v čem byste ocenili podporu. Metodiku můžete také komentovat a připomínkovat v google dokumentu níže.
Začněte pěkně od začátku – v  kapitole „Jak na metodiku“ se dozvíte, jak s metodikou pracovat.

Skautská výchovná metoda v oddílech

Zaměřeno na střediskové výchovné zpravodajky a zpravodaje.

Cílem této kapitoly je napomoci nám, výchovným zpravodajům a zpravodajkám, aktivně ovlivnit živost jednotlivých prvků skautské výchovné metody (SVM) v oddílech našich středisek. Nesnažíme se zde vysvětlit všechny aspekty SVM, mělo by se jednat o návod, jak z pozice výchovných zpravodajů můžeme poznat a podpořit skautský program v našich jednotkách. Pojďme tedy do toho!

Na úvod

Skautská výchovná metoda je soustava vzájemně provázaných prvků, kterou používáme při své činnosti. Soustava, která pomocí výchovy i sebevýchovy napomáhá k upevňování postojů, k získávání dovedností a znalostí. Vzhledem k historickému vývoji skautingu v našich zemích mohou být někomu prvky skautské metody známy i z jiných neskautských organizací, ale většinou pouze jako kusy vytržené z celku bez hlubšího pochopení. Skautská metoda funguje jako celek. Její jednotlivé složky by měly být souběžně přítomny v každém skautském oddíle.

V tomto schématu chybí bod Community involvement, který světová skautská organizace WOSM nově zařadila mezi prvky SVM na svém jednání v roce 2017. Lze předpokládat, že při příští změně stanov Junáka bude mezi prvky zařazen.

Jednotlivým prvkům SVM se budeme věnovat vždy ve třech navazujících krocích:

  1. o co se jedná - jen stručné shrnutí
  2. jak můžeme zjistit, zda je daný prvek v oddílech využíván
  3. pakliže zjistíme rezervy, tak nějaké podněty pro nápravu situace (z naší pozice výchovných zpravodajů)

 

Základní a inspirativní literatura ke SVM jako celku:

  • Voňavková Věra: Tichou poštou, Junák - svaz skautů a skautek ČR, Praha 2005.
  • Zapletal, Miloš a kolektiv: Skautský oddíl I., II. a III., Skauting, Liberec.
  • 4. Kapitola příručky pro vedoucí středisek, podkapitola o podpoře a oživení SVM v oddílech – najdeš ji TADY.
  • Dále je SVM kvalitně představena i v oficiálně vydaných příručkách k čekatelské a vůdcovské zkoušce.

Skautskou výchovnou metodou se obecně zabývá i hodnocení kvality oddílu – může pro nás být tedy zajímavým odrazovým můstkem, pokud máme k dispozici jeho výsledky od oddílových rad. Motivuj je k jeho využití, případně zorganizuj pro jednotlivé oddíly vyplnění hodnocení kvality – role moderátora u takové diskuze může pro tebe být ideální příležitostí k poznání členů oddílové rady, jejich smýšlení a postojů k oddílu i výchovnému programu v něm. Také můžeš v případě potřeby dovysvětlit dotazník a pomoci s objektivním posouzením situace v oddíle ve vztahu k SVM .


Skautský slib a zákon

O co jde:

Skautský zákon nám jasně definuje to, jakým by skaut měl být, jaké má mít vlastnosti. Slib je předem formulované znění dobrovolného závazku. Nováček se po splnění určitých podmínek, ve spolupráci se svými průvodci (vedoucí, rádce apod.), rozhodne, že je připraven a že chce složit svůj skautský slib. Tím se zaváže k tomu, že bude žít podle skautských principů. Správné pochopení hodnot vyjádřených skautským slibem je pro naše členy i ve skautském věku poměrně složité, leckdy díky jejich vnímání světa nemožné, proto se plné ztotožnění s jeho zněním a přijetí jeho hloubky často odehrává až s odstupem několika let. V tomto ohledu můžeš jako výchovný zpravodaj dost pomoci, program zaměřený na skautský slib může obohatit i mnohé dospělé činovníky. Slib je neodvolatelný, nekončí vystoupením z organizace, jedná se o rozhodnutí na celý život.

Slib vlčat a světlušek je na rozdíl od skautského slibu příslibem jejich snahy. Vedoucí musí vlčatům i světluškám pomáhat pochopit jejich slib a po složení slibu je vést k jeho dodržování. Děti ve věku vlčat a světlušek nejsou schopné porozumět abstraktním pojmům jako je Pravda a Láska. Snaž se proto být vůdcům a vůdkyním smeček a rojů nápomocen při hledání vhodného programu a her, při kterých vlčata i světlušky mohou pochopit význam nejen svého slibu, ale i zákona a hesla. Můžeš jednotlivé vedoucí motivovat k pořádání Velkého svícení u světlušek a Poradní skály u vlčat, a podpořit tak využití symbolického rámce jejich výchovné kategorie.

Jak zjistit, že s tím pracují:

Především sleduj chování a jednání členů oddílu napříč generacemi, to je největší vodítko. Pokud skautské ideály přijali, žijí podle nich. Samozřejmě obrázkem dobrého oddílu jsou i jeho aktivní (i bývalí) činovníci – oni svým vzorem výrazně ovlivňují chování členů oddílu, jsou pro ně vzorem. Zajímej se o přípravu nováčků ke slibu, zajisti výměnu zkušeností týkajících se programů na přípravu ke skautskému slibu, na skautské principy, na slibové obřady, nabídni svou pomoc, radu. Pokud se ti v tomto vedoucí otevřou, pak si můžeš udělat jasnější obrázek o vhodnosti přístupů vedení oddílu k členům i slibu samotnému.

Zkus vedoucím oddílů či oddílovým radám položit tyto návodné otázky:

Využíváte v činnosti programy, ve kterých umožňujete členům propojit si jednotlivé body skautského zákona s běžným životem?

Připravujete své členy ke skautskému slibu? Jak to probíhá?

Jaký význam podle tebe má slib pro člena oddílu?

Měl by o vhodném okamžiku ke složení slibu rozhodnout slibující nebo vedení oddílu?

Co když se s některým bodem zákona / formulací ze skautského slibu nemůže nováček ztotožnit?

Proč by měl každý člen složit slib? Měl by se jím následně svědomitě řídit?

Má smysl dětem připomínat slib a zákon v běžné činnosti i po složení slibu? Jaká to má rizika?

Vytváříte příležitosti, aby se lidi z oddílu vraceli ke znění skautského zákona i po složení skautského slibu? Máte takové aktivity? Popište je.

Jak přistupuješ k členům oddílu, kteří mají skautský slib, ale vědomě a opakovaně tento závazek porušují.

Jak probíhá slibový rituál ve vašem oddíle? Co tím sledujete? Je příprava ke slibu příležitostí k sebereflexi?

Rozumíš a umíš vysvětlit sousloví nejvyšší Pravda a Láska?

Umíš vysvětlit význam slibu vlčat a světlušek? Vnímáš rozdíl mezi jejich slibem a slibem skautů a skautek?

Kde hledáte inspiraci pro programy týkající se skautského zákona a slibu?

Co pro to mohu udělat já:

Co je důležité, aby se dělo v oddílech – probíhá kvalitní příprava ke skautskému slibu, zákon a slib nejsou pouze texty k naučení, ale návody k životu, slibové obřady pracují s prožitkem a obsahují romantický prvek, oddíl má ustálenou formu slibového obřadu. S tím také souvisí skutečnost, že naším úkolem není sjednotit podobu slibových obřadů našeho střediska – existuje nespočet správných cest, jen bychom měli napomoci těm, kteří tápou. Zkus se seznámit s tradicemi jednotlivých oddílů a pokud vedou správným směrem respektuj je. Samozřejmě se ale můžeš dospět k tomu, že si nejsi jistý/jistá jejich vhodností. Ptej se v těchto situacích, zda tradice chápou současní činovníci, může se totiž stát, že některé tradice ztratí původní smysl a nikdo už je nechápe. Současní členové oddílu je dodržují z jediného důvodu - bylo to tak vždycky. Pak je možná čas pomoci současnému oddílovému vedení tyto zvyky změnit. Například - skautské sliby jsme vždy skládali u poradní skály, jenže v roce 1922 byla poradní skála romantickým místem nad městem, dnes je to zarostlý svah mezi garážemi. Není na čase to místo změnit?

Někdy nám může pomoci drobnost. Podobizna skautské osobnosti na stěně, dětskou rukou psané znění skautského slibu na nástěnce, text zákona vlepený v zápisníku. Důležité je, aby všichni znali a chápali smysl těchto věcí. Zdá se ti to zbytečné nebo přežité? Vždyť si možná při povídání o Svojsíkovi vybavíš, že na tebe před patnácti lety shlížel ze stěny tvojí klubovny. Možná si ho a jeho pohled díky tomu dodnes pamatuješ, ne?

Někdy nám může pomoci drobnost. Podobizna skautské osobnosti na stěně, dětskou rukou psané znění skautského slibu na nástěnce, text zákona vlepený v zápisníku. Důležité je, aby všichni znali a chápali smysl těchto věcí. Zdá se ti to zbytečné nebo přežité? Vždyť si možná při povídání o Svojsíkovi vybavíš, že na tebe před patnácti lety shlížel ze stěny tvojí klubovny. Možná si ho a jeho pohled díky tomu dodnes pamatuješ, ne?

Existuje nějaká inspirativní literatura?

Jasně, v roce 2017 vyšla příjemně malá publikace Příběhy ke skautskému zákonu a slibu, kterou zpracovat Jiří Zajíc – Edy. Objevíte v ní základní informace pro dospělé a prakticky využitelné nedokončené příběhy pro děti. Dotýká se jednotlivých bodů skautského zákona i znění skautského slibu. Vyber vhodný nedokončený příběh a přečti jej ostatním na střediskové radě. Ať ho dokončí, sami si vyzkouší, že je to přirozená cesta k tomu, se nad ním zamyslet.

O obřadech a rituálech (včetně slibového) se můžeš více dozvědět v metodické příručce Skautské odkazy, kde je kapitola věnovaná jednak oddílovým tradicím, ale také inspirativní kapitola, ze které se dozvím, jak předávat hodnoty spojené se zákonem a slibem pomocí příběhů skautských pamětníků.

Skautský zákon se nám snaží představit ideál toho, jakým by měl/a být skaut/skautka – existuje několik nástrojů, které to prakticky ověřují. Například dobře známý Foglarův Modrý život, nebo tradice Žlutého kvítku propracovaná díky Galénovi, který byl v šedesátých letech šéfredaktorem Skauta-Junáka. Více informací objevíš na http://www.brezovylistek.cz/2-co-je-vlastne-zluty-kvitek.html

 

Učení se zkušeností - prostřednictvím praktických činností a her

O co jde:
  1. Skautská činnost přináší členům oddílů mnohé zkušenosti, zážitky, nové situace. Zažijí noční hlídku, zimní táboření, splouvání řeky, noc pod širákem, účast na sportovním turnaji,... může toho být nepřeberné množství. Tím, že konkrétní situace zažijí, přemýšlí o nich, reflektují je (sami či společně), dojde k vytvoření abstraktní představy, kterou si odnášejí do života. S touto zkušeností a představou mohou dále pracovat, vracet se k ní, experimentovat v této oblasti. Díky pestrému programu, který je zaměřen na příležitosti si mnohé vyzkoušet, jsou lidé vyrostlí ve skautských oddílech připravenější na život.
  2. Činnosti a hry je nezbytné zařazovat s nějakým cílem, kterého chceme jejich prostřednictvím dosáhnout. Dovedeme odlišit prostředek a cíl? Jsou v oddílech aplikovány činnosti s cílem odpovídajícím věku členů?
 
Jak zjistit, že s tím pracují:

Tady je to docela složité, těžko si uděláš obrázek z krátké návštěvy oddílového tábora či setkání s členy oddílu před klubovnou. Bylo by potřeba s nimi strávit delší čas a hlavně proniknout do filosofie přípravy programů v daném oddíle. Dostávají jeho členové dostatek prostoru pro získání vlastních zkušeností, pro hledání vlastních cest? Není někdy pro ně vše pečlivě připravené, zabalené v atraktivním symbolickém rámci, ale bez možnosti si praktické dovednosti osvojit, vyzkoušet, učit se jim? Zkus se zeptat, jak probíhá stavba jejich tábora, kdo obstarává jídlo na výpravách, jak probíhá úklid základny.

Této problematiky se ve svém vystoupení na Perplexu dotýká Tomáš Řehák - Špalek, odkaz najdeš TADY.

Co pro to mohu udělat já:

Mluv s oddílovými radami o tom, zda dostatečně myslí na prostor pro získávání praktických zkušeností. Často se setkáváme s tím, že program je přeplněný akcí a intenzivními zážitky, bohužel je to nezřídka dost “mělké”. Při snaze o atraktivnost totiž můžeme zapomenout na něco tak samozřejmého jako je praxe, získání zkušeností využitelných v dalším životě, to je jedna z hlavních přidaných hodnot skautské činnosti. Především u věkové kategorie skautů a skautek můžeme už potlačit hru na úkor práce. Ideálně práce prospěšné a smysluplné - od stavby tábora, přes zajištění jeho chodu, vaření, postavení lávky přes potok, úklid základny na konci víkendové výpravy, projekty pro zkvalitnění života ve vašem městě.

Mnohé oddíly zařazují do svého programu i zážitkové hry, je potřeba s nimi umět pracovat, správně je vytěžit, vždyť následná reflexe je minimálně stejně důležitá jako samotná herní část. Mluv o zážitkových programech s těmi, kteří je připravují, aby pochopili jejich potenciál. Připrav pro střediskovou či oddílové rady nějakou zážitkovou aktivitu, aby si ji prožili v roli účastníka, dbej na to, abys vše metodicky dobře zvládl/a. Následně diskutuj o jejich zkušenostech s podobnými programy, upozorni na možná rizika.

Polož na oddílové či střediskové radě aktivním činovníkům jednoduchou otázku – třeba:

Jak byste kluky/holky ze svého oddílu připravili na situaci, kdy zaspí a vystoupí z autobusu v neznámém městě? Ať vymýšlí cesty – je jich hodně – necháme je udělat anketu na výpravě v neznámé obci (vyzkouší si oslovit cizí lidi), zorganizujeme výsadek přiměřený věku a schopnostem účastníků, zkusíme si zatelefonovat z telefonní budky, vymyslíme aktivitu, při které děti potřebují znát telefon na své rodiče… Vymysleli toho hodně? Připrav si dostatek vlastních nápadů.

Další otázka může být například: Jak ve vašich oddílech probíhá edukace v tradičních skautských dovednostech (uzly, šifry, první pomoc, táboření,...).

Děti a mladí lidé (či mládež) mají přirozenou potřebu mnoho věcí si vyzkoušet – dejme jim k tomu příležitost. Upozorněte, že vše lze snadno zkazit, když budeme trestat prací (když bude štípání dříví za trest, pak to málokdo bude dělat rád). Vymýšlejme činnosti, kdy je výsledek našeho snažení prakticky využitelný, užitečný.

Veď činovníky k tomu, aby cíleně zařazovali osvojování si různých dovedností a znalostí do jimi vymýšlených etapových her, programu schůzek i výprav, vždyť „skauting je hra“, při které se toho člověk mnoho naučí.

Symbolický rámec

O co jde:

Program oddílu by měl být pro jeho členy atraktivní a mnohdy není na škodu nějakou aktivitu či činnost zabalit do barevného „pozlátka“. Pro děti je hra přirozená, vytváří si své světy, ve kterých se dostávají do jiné reality, mají možnost se ztotožnit s hrdiny či hrdinkami filmů i atraktivních počítačových her. Na rozdíl od nich ale my pracujeme jen s tím pozlátkem a naši svěřenci se dostávají při našich hrách do skutečného lesa, nikoli do světa vytvořeného současnými programátory. Je dobré sledovat nové příběhy a hrdiny, se kterými se dnes děti rády identifikují, a nebát se je využít, pokud mají výchovný potenciál. Zároveň je dobré umět přinést a vhodně podat starý dobrý příběh, který je osvědčený, ale již pozapomenutý.

Zároveň musíme zdůraznit, že je potřeba i se symbolickým rámcem nakládat uvážlivě a uvědomovat si, že je to prostředek, nikoli cíl – neměl by zastínit podstatu a vedoucí tábora by neměli ztrácet veškeré síly přípravou rekvizit a kostýmů. V programu našich akcí by měl zbýt prostor na vzájemné sdílení, spontánní činnost, vnímání přírody, tábornickou praxi.

Krátce odbočíme od symbolického rámce a zamyslíme se nad tím, co to vlastně je symbol. Jeho smyslem, ať už jde o symbolické vyjádření něčeho v příběhu, či symbol ve smyslu znaku, je přiblížit abstraktní myšlenku, kterou člověk může přiměřeně věku postupně poznávat do hloubky, a spojit si daný symbol s ní.

Skautský svět je na symboly bohatý – jsou nám blízké i symboly skautské (lilie, trojlístek, hlava vlčete, orlí pera, kroj, symboly družin…), woodcrafterské (symboly ohně, lesní moudrosti…), státní (vlajka, hymna…). Skautský kroj je plný symbolů, sám o sobě odkazuje na příslušnost svého nositele ke skautské rodině - tvar turbánku, barva šátku, odznaky a nášivky,...

Skauting je dnes vzácné prostředí, kdy se naši členové učí vnímat, že státní vlajka není tříbarevná látka ve tvaru obdélníku, ale předmět, který přímo nese odkaz naší tisícileté státnosti a všech, kteří se o ni zasloužili. Nejde to však automaticky, musíme o tom s členy mluvit, předávat tuto podstatu pomocí příběhů, sdílení zkušeností pamětníků, dobře zvolených a pochopitelných rituálů.

Smečky vlčat a roje světlušek jsou se symbolickým rámcem pevně spjaté. Vlčáctví je už od svého prapočátku svázáno s příběhem Knihy džunglí, kterou napsal Rudyard Kipling, a tak mohou vlčata prožívat veškerá dobrodružství Mauglího a jeho přátel. Světlušky mají svůj příběh O Lucince a kouzelné lucerně od Kateřiny Kováčové. Oba příběhy doprovází také oficiální stezky. Zajímej se zda a jak se příběhy u vlčat a světlušek používají.

Jak zjistit, že s tím pracují:

Zajímej se o symbolické rámce, které v současné době využívají v oddílech tvého střediska. Zajímavé si poznamenej, přemýšlej o jejich vhodnosti vzhledem k věkové kategorii a zkušenostem zapojených dětí, poskytuj zpětnou vazbu (je-li o ni zájem). Prohlédni si výzdobu klubovny nebo táborové stavby – často se v nich práce se symbolickým rámcem aktuálně odráží. Motivuj oddílové rady ke správnému využívání symbolického rámce - činnost tím získá na atraktivitě.

Z hlediska symbolů a tradic se zajímej v oddílech o jejich vlastní identitu, pracuje se v jednotkách se skauty a skautkami i s identitou družin? Zajímej se o to jaké rituály oddíly mají, jak v nich využívají symboly a příběh. Zda jsou smysluplné a jak jsou dětmi chápány. Všimni si, jestli jsou symboly a tradice živé, tzn. jestli se o nich mluví, vysvětlují se, lidé k nim mají vztah, žijí podle nich.

Co pro to mohu udělat já:

Na střediskové výměně zkušeností vytvořte prostor pro sdílení vlastních zkušeností se symbolickými rámci. Jaké dlouhodobé etapové hry (celoroční i celotáborové) mají vyzkoušené? Co nadchlo jejich členy/členky? Co je naopak příliš nevtáhlo do děje?

Zorganizujte nějakou střediskovou akci, kde si nějakou krátkou aktivitu se zajímavě pojatým symbolickým rámcem sami vyzkoušíte. Zkuste si sami zpracovat nějaký zajímavý příběh či film, který v současnosti hodně lidí zná. Využijte toho. Je potřeba při té příležitosti dobře zvážit vhodnost vybraného symbolického rámce pro danou věkovou kategorii.

Existuje nějaká inspirativní literatura?

Je jí poměrně dostatek – inspiraci najdete ve skautské beletrii (třeba v románech Jaroslava Foglara, který je v českém prostředí právem považován za otce praktického využití symbolických rámců v životě oddílu, zajímavé v tomto mohou být i Setonovy romány). Publikace Etapové hry vyšla i v edici Skautské prameny, tomuto tématu se věnuje i na webu v různých formátech dostupná metodika Symbolický rámec podle 3. B. Najdete je i v Zapletalově encyklopedii her. Zajímavé symbolické rámce objevíte i na internetu, případně jich nespočet vyšel i tiskem jako útlé brožurky, třeba v nakladatelství Mravenec. Dle mých osobních zkušeností stojí ještě za zmínku etapovky zpracované vedením TOM Zlaté šípy z Valašského Meziříčí, především Ivo Skočkem. Jedná se o samostatně vydané Holubinky a rozsáhlou publikaci Táborová dobrodružství, ve které je podrobně vylíčeno pět originálních etapových her, součástí knihy je i disk s digitálně zpracovanými podklady ke hrám.

K tématu vyšel v dubnu 2015 zajímavý článek ve Skautingu s názvem Vyprávět jiné příběhy. Týká se určitých stereotypů v oblasti symbolického rámce - odkaz na něj objevíš TADY.

Družinový systém

O co jde:

Družina je základ oddílu, který pracuje s věkovou kategorií skautů a skautek. Podrobněji jsme se družinovému systému a jeho charakteristice věnovali v předchozí kapitole metodiky. Stručně si to zopakujeme - družinový systém pracuje s přirozenou potřebou dospívajícího člověka být součástí party. Někam patřit a přispět svými schopnostmi, vědomostmi a dovednostmi celku, jehož jsem součástí. V tomto věku mají na člověka největší vliv vrstevníci, družina by měla být zdravým prostředím, kde parta táhne mladého člověka tím správným směrem. Když dobře nefungují družiny, skauti a skautky si takovou partu najdou mimo oddíl. Družina by měla mít svou vlastní identitu, jedinečnost - podpořit to lze tím, že má svůj název, pokřik, symboliku, tradice - to vše umožňuje ztotožnění se se svou družinou. Podstatné je ale především to, aby družina měla prostor pro společně strávený čas (vlastní činnost, program, společné plánování a realizování).

Několik těchto družin tvoří oddíl. Na oddílových akcích se všichni setkávají, navazují další přátelství a zároveň mají příležitost v mezidružinovém zápolení ukázat, jak dobře jejich parta funguje. To vše tvoří organizovanou sociální strukturu a demokratický systém samosprávy. Družinový systém tedy dává dostatečný prostor pro seberealizaci, vede k sebevýchově, upevňování charakteru, vytváření hodnotového žebříčku a k rozvoji dovedností a znalostí.

Rádce a rádkyně, kteří jsou vrstevníky členů a členek své družiny,koordinují a částečně řídí dění v družině, hodně záleží na tom, aby si rozuměli se svými členy a členkami, oni jej respektovali/y, aby byl pro ně přirozenou autoritou. K ruce má ještě podrádce/podrádkyni – spolu tvoří pevný tandem.

I u vlčat a světlušek můžeme najít určitou obdobu družinového systému, ovšem od klasického skautského se liší. Vlčata a světlušky jsou rozděleni na šestky. V čele každé šestky je šestník/šestnice se svým podšestníkem/podšestnicí z řad vlčat a světlušek. Šestník ale není rádce jako u skautské družiny, není zde stejná analogie. Smečka či roje vedena vůdcem či vůdkyní a šestníci jsou v pozici „pomocníka“. Jde ostatním dětem příkladem, pomáhá mladším dětem, organizuje šestku. V dětech se tak pomalu rozvíjí smysl pro zodpovědnost ale i schopnost domluvit se ve skupině.

Zajímejte se o to, zda mají šestky své šestníky a zda a jak se s nimi pracuje. Každá šestka má svou barvu, pokřik, rituály a další, podobně jako u skautské družiny.

Jak zjistit, že s tím pracují:

Tomu se také podrobněji věnujeme v předchozí kapitole, kde v podkapitole „Jak začít - mluv o družinovém systému a rádcích s vedením oddílů“ najdeš i návodné otázky pro vedení oddílu. Každopádně si třeba při skautských závodech všímej toho, jak jsou jednotlivé družiny samostatné, ptej se vedení oddílů, zda probíhají v dobrém poměru akce celého oddílu i samostatné akce jednotlivých družin. Účastní se jich i někdo z dospělých činovníků nebo jsou jejich rádci natolik samostatní a důvěryhodní, že akci zvládnou zorganizovat sami? Prostor pro samostatný program družin vedených svými rádci by měli skauti a skautky dostávat i na oddílových akcích. Jinak nelze docílit kvalitního družinového systému.

Co pro to mohu udělat já:

Snaž se mluvit o podstatě a důležitosti družinového systému. Často uslyšíš, že to nejde, že současní členové oddílu to nezvládají, nechtějí, jsou nezodpovědní… Nevěř tomu, na vině je mnohdy nesprávná motivace a práci s jednotlivci, chybí výběr a kvalitní příprava rádců. Případně tato skepse může vycházet ze skutečnosti, že vůdce sám družinový systém na vlastní kůži nezažil, případně ho vlastně ani vnitřně nechce vybudovat, vnímá, že by tím ztratil na svém postavení a pocitu vlastní nenahraditelnosti. Buď tím, kdo motivuje střediskovou radu, aby to koncepčně řešila. Mohl bys tomu napomoci zorganizováním střediskového rádcovského kurzu či setkání (více opět v předchozí kapitole)?

Nefunguje v některém oddíle vašeho střediska družinový systém? Sepiš si společně s jeho vedením postupné kroky, které povedou k zavedení funkčního družinového systému. Zde pro inspiraci pár podnětů od nás - jakými oblastmi byste se s vedením oddílu měli zabývat (při vymýšlení postupných kroků):

  • Družiny potřebují členy - kolik je v oddíle skautů a skautek? Je možné sestavit alespoň dvě funkční družiny v ideálním počtu sedm až osm členů? Stojí za to rozjet i jednu funkční družinu, ale ideál to není.
  • Družiny potřebují rádce - vytipujte osobnosti s ideálními předpoklady, zjistěte, zda o takovou funkci mají zájem. Začněte je na ni připravovat - musí cítit podporu vedení oddílu.
  • Družiny potřebují program - promyslete, jaký program by mělo vedení pro skauty a skautky připravovat, jaký program umožní rozvíjení patřičných dovedností a znalostí.
  • Družiny potřebují svůj čas - dejte rádcům dostatek prostoru, aby “jen” se svou družinou trávili dostatek času, chystali program dle vlastního zájmu, tvořili družinovou identitu, budovali společenství a učili se v něm žít.
  • Družiny potřebují rozhodovat - jsou vedoucí z oddílu ochotni připustit vedení družin k spolurozhodování za celý oddíl, budou rádci zváni na jednání oddílových rad, budou mít možnost ovlivnit dění v oddíle?

Nezapomeň, že rádce je vrstevník členů, nikoli sedmnáctiletý či dokonce dvacetiletý rover. Nauč činovníky v oddíle delegovat činnost – bez toho budou vždy nenahraditelní, protože nikomu nenabídnou smysluplné zapojení do chodu oddílu.

Důležité je také pomoci s tím, aby byl v oddílech dostatek členů – pokud není členská základna na rozdělení do družin, pak nelze plně rozvinout družinový systém, i když dobře fungující jedna družina se schopnými rádci zvládne také skvěle prožívat skautský program. Přesto nelze vytěžit přínos družinového systému tak dobře jako v oddíle, kde je družin několik a mají možnost zdravě mezi sebou zápolit.

Máte-li však na středisku několik malých oddílů, které mají jen hrstku skautů a skautek, pak je možná čas hodit za hlavu odkaz na letitou historii jednotlivých oddílů a dát oddíly dohromady - tím umožnit zavedení funkčního družinového systému. Na něm totiž skutečně z velké části kvalitní skauting stojí.

Příroda a pobyt v ní

O co jde:

Skauting už od svého počátku dostal do vínku pobyt v přírodě, stavěl na něm Baden-Powell, jeho kluci se museli zdatně maskovat v africké buši. Sám se schovával a bavil pozorováním učitelů už na vojenské akademii. Junáctví, které je specificky českou formou skautingu, je navíc výrazně ovlivněno i osobností Ernesta Thomsona Setona. Ten ještě soulad s přírodou a jejími zákony umocnil. Svojsík vyvezl své studenty z žižkovské reálky, první junáky, do lesů, cvičili v přírodě, a dokonce v ní i tábořili. Před sto lety to bylo dosti neobvyklé, stanový tábor v lese si lidé spojovali pouze s pochybnými a nebezpečnými skupinami sociálně nejslabších a nepřizpůsobivých obyvatel.

Všichni skautští zakladatelé viděli pobyt a vztah k přírodě jako základ skautingu. Proč? Příroda nám totiž nabízí mnoho rovin, kde může mít pozitivní výchovný smysl. Jednak člověku pomáhá třídit si hodnoty. Vzhlíží k přírodě jako k něčemu, co ho přesahuje a zároveň ho to vede k pokoře, k pochopení svého místa na světě. Prostý pobyt v přírodě bez vymožeností civilizace mu pomáhá chápat, co je důležité a co je jen pozlátko. Pobyt v přírodě ho svými nepřeberně pestrými podněty vede k otevřenosti, k touze po poznání a pochopení fungování světa. Odložení vymožeností civilizace ho vede k poznání sebe sama, k rozvoji svých schopností, ale k poznání svých limitů, tedy ke schopnosti přiměřeně se na sebe spolehnout. Příroda je pro člověka přirozeným prostředím k životu a osobnímu růstu. Poznává ale také hodnotu přátelství a hlubokého vztahu s lidmi, když je častěji postaven do situace, kterou bez druhých není v jeho silách vyřešit. Pobyt v přírodě není pouze otázkou racionálního myšlení. Velký význam má pro rozvoj emocionality. Od vyčerpání při namáhavém pochodu až intenzivní prožitek klidu a míru pod čistým hvězdnatým nebem je pobyt v přírodě plný intenzivních prožitků. Některé mají i duchovní přesah.

"Květiny a rostliny všech druhů, pupeny a kůra; zvířata, jejich zvyky a druhy. Pak hvězdy na nebi, jejich pevné místo a určený vesmírný pohyb poskytují počáteční pojem o nekonečnu a o nesmírné síle Stvořitele, v němž člověk tak málo znamená. To všechno působí na zvědavost a pozorovací schopnosti chlapců, kteří takto přímo poznávají v tomto světě plném divů dílo rukou Božích. Postačí jen když se najde někdo, kdo je k tomu bude vést."  Baden-Powell

Život moderního člověka je od divoké a romantické přírody většinou vzdálen, skauting ale nabízí každému i tuto příležitost, možnost trávit svůj čas na místech, kde není elektřina ani připojení na WIFI. Přírodu blíže poznáváme, získáváme k ní vztah, pak ji přirozeně i chráníme, protože nám není lhostejná.

Jak zjistit, že s tím pracují:

Informuj se o tom, jaké oddílové akce v jednotlivých výchovných jednotkách pořádají. Jaké jsou cíle výprav, jaký typ základen vyhledávají. Jak dlouhý mají v létě tábor a jak je vybavené jejich tábořiště. Pořádají pro starší členy putovní tábory? Umí v dešti postavit stan, umí rozdělat v přírodě oheň i za ztížených podmínek? Zažili mytí v potoce, přepírali si s dětmi prádlo v potoce, znají základní ekologická pravidla, která se toho dotýkají?

Vnímají rozdíl mezi zážitkem a prožitkem? Umí pracovat s prožitkem, který může být při pobytu v přírodě silným okamžikem v životě dospívajícího člověka?

Vedou členy svých oddílů k trvale udržitelnému způsobu života na naší planetě (myšleno nejen při pobytu na skautské akci, ale jako obecně platný způsob smyšlení)? Co aktivní ochrana přírody a akce pro přírodu – pamatují na to v činnosti oddílu? Může jít o uklízení v parku, kolem toku nějakého potoka, ale také o výstavbu zábran pro migraci obojživelníků, vyčištění studánky, upozornění na černou skládku,… Nemělo by se jednat o ekologický aktivismus, ale o ochotu aktivně se ve svém volném čase službou zapojit do zlepšení životního prostředí kolem nás. Přemýšlí vedení oddílů jaký ekologický dopad má výprava nebo tábor, myslí na to při plánování akce?

Co pro to mohu udělat já:

 

Zde by výchovný zpravodaj mohl svým oddílům dobře posloužit v oslovení odborníků - přírodovědců, ekologů, ochranářů. Nabídni jim tuto pomoc a případně zkus ve svém okolí najít někoho, kdo dokáže program oddílů obohatit.

Pár otázek na vedení oddílů:

Pracujete v oddíle dostatečně s přírodou jako prostředím pro skautský program?

V čem vnímáte přidanou hodnotu pobytu v přírodě, nebylo by vlastně jednodušší zůstat ve městě?

Jak vědomě pracujete s prožitkem, emocemi, které pobyt v přírodě může vyvolat?

Jaké hodnoty podle vás souvisí s přírodou? Jak je členům svých oddílů přibližujete?

Mají členové vašeho oddílu možnost poznat výzvy, které nám přirozeně klade bezprostřední kontakt s přírodním prostředím?

Osvojují si členové vašich oddílů při skautské činnosti znalosti z botaniky a zoologie?

Jaký dopad má na naši planetu odpad, který s oddílem vyprodukujeme?

Přemýšlíte o tom jak tábořit, aby dopad na přírodu byl co nejmenší?

Plánujete zorganizovat vícedenní setkání činovníků ze střediska? Zvolte vhodnou základnu a prakticky jim při drobných aktivitách ukažte, jak pracovat s přírodním prostředím. Umí vnímat a patřičně využívat pobyt v přírodě, pracují s ním aktivně? Věnují se i prožívání a emocím, které s časem stráveným ve vhodném prostředí mohou souviset? Zaměřte tímto směrem doprovodný program, ať si to sami vyzkouší. V závěru pobytu se soustřeďte na zpětnou vazbu a zhodnocení těchto aktivit a jejich využitelnost při práci s oddílem.

Existuje nějaká inspirativní literatura?

Samozřejmě existuje nespočet knih o pobytu v přírodě, zálesáctví a tábornictví. Z metodického hlediska je tou základní publikace “Příroda kolem nás“od Petra Klápště - Hříbka (vydalo TDC v roce 2008). Užitečná a inspirativní může být i publikace „Děti venku v přírodě: ohrožený druh?“ od Petra Daniše, která se věnuje současné generaci a jejímu vztahu k přírodě, je volně ke stažení ZDE.

Dospělí průvodci - výchova staršími

O co jde:

Skautský oddíl je v ideálním případě zdravé a inspirativní prostředí, kde se při pravidelné činnosti setkávají děti, mládež i dospělí. Nejstarší z nás nemají roli rodičů či velitelů, spíše průvodců a zkušenějších sourozenců. Svým životem, jednáním, společnou prací inspirují a doprovází mladší členy oddílů. Jsou v mnoha věcech rovnocennými partnery, sami respektují nastavená pravidla, zároveň ale vyžadují dodržování oněch pravidel i ze strany provázených. Nutný je vzájemný respekt a osobní vztah, na něm je bratrské společenství skautů a skautek založeno.

Průvodce tedy mladší členy podporuje v jejich rozvoji, pomáhá jim správně zvolit směr procesu osobního rozvoje, přiměřeně ambiciózní cíle a indikátory sloužící následně k objektivnímu hodnocení, zda cílů bylo dosaženo. Poskytuje mladším členům přiměřenou zpětnou vazbu, je pro ně vzorem a má s nimi osobní vztah založený na vzájemné důvěře.

Jak zjistit, že s tím pracují:

Lze to snadno vypozorovat na jakékoliv akci oddílu, ale také třeba na jednání oddílové rady, kde se setkávají dospělí činovníci s rádci a čekateli mladšího věku. Všímej si detailů – pozdravení, podání ruky, pohledu do očí – jak snadno lze odhalit, zda přátelský vztah mezi dospělými a mladšími členy funguje.

Chceš zjistit více? Polož pár návodných otázek vedení oddílu – například:

Jedenáctiletému nováčkovi u skautů se na výpravě nedaří sbalit všechny své věci zpátky do batohu, jak to budeš řešit?

Osmiletá světluška se bojí na noční hlídce. Co s tím?

Jaký máš vztah s rádci/rádkyněmi ve svém oddíle? Jak s nimi komunikuješ?

Jak předáváte v tvém oddíle zodpovědnost mladším členům (je dobré najít konkrétní příklad, na kterém si to ukážeme – vaření večeře na výpravě, orientace v terénu, vedení družiny, osobní hygiena…)?

Na táboře chcete, aby měli všichni uklizený stan – daří se vám toho dosáhnout? Jak to vypadá v tvém stanu? Bodujete úklid stanů? Je bodovaný i tvůj stan?

Co pro to mohu udělat já:

Sám buď ve vztahu k ostatním činovníkům (a pokud vedeš děti, tak i k nim) příkladný – to často stačí. Taky bys měl být pravou rukou vedoucímu střediska ve věci personalistiky a výběru vhodných činovníků ke jmenování do funkce vedoucích oddílů – všímej si tedy u případných kandidátů jejich pedagogických předpokladů a přístupu k dětem i dospělým. Mnohdy statutár tolik neřeší tyto stránky osobnosti a zajímají ho spíše organizační či hospodářské předpoklady.

Zorganizuj seminář týkající se pedagogiky, respektující komunikace a motivace dětí. Motivujte činovníky k účasti na kvalitních vzdělávacích akcích a pomáhejte jim s jejich výběrem (aby kritérium číslo jedna nebyl termín či vzdálenost). Snažte se, aby ve středisku měl každý člen možnost kvalitně skautovat – aby byly výchovné jednotky pro benjamínky, světlušky / vlčata, skautky / skauty, roverské kmeny i kmeny oldskautů, případně podmínky pro rodinný skauting. Pokud nám jde o dospělé průvodce, pak musíme udržet kvalitní dospěláky a zároveň mít zdravé prostředí pro mladší členy.

Všímej si i osobního života činovníků, zajímej se o to, co dělají ve svém volném čase, snaž se jim v rámci svých možností pomoci v hledání dobré cesty. Všichni víme, že nelze kázat vodu a pít víno.

"V létě jsme se dozvěděli, že jeden z našich činovníků z oddílu skautů byl zatčen policií. Úplně nás to vzalo. Zpráva se neuvěřitelnou rychlostí šířila našim malým okresním městem. Našli u něj pěstírnu marihuany, vůbec jsme to netušili, nevěděli jsme vlastně, čím se živí. Říkal, že podniká, dokonce sponzoroval některé naše velké akce pro veřejnost. Překvapilo nás to, volali rodiče našich dětí a největší šok zažili členi jeho oddílu. Kluci si z toho dělají srandu, ale dotklo se jich to. Bojím se, že díky tomu je pro ně prostě „hulení trávy“ legalizováno. Prostě tomu nerozumím, znám ho od vlčete."  Vůdkyně nejmenovaného střediska

Existuje nějaká inspirativní literatura?

Pro nás dobře využitelná z hlediska hledání partnerského přístupu ve výchově, vzdělávání a obecně v mezilidských vztazích je kniha, kterou sestavil kolektiv autorů vedený Pavlem Kopřivou, s názvem “Respektovat a být respektován”. Za přečtení stále stojí příručka “Na pomoc skautským vůdcům” od Baden-Powella, minulé generace skautských vůdců vyrostly na knize “Listy Jurovi“od Velena Fanderlíka (jako audioknihu si je lze stáhnout TADY), která je sice v mnoha ohledech přežitá, v mnohém však stále aktuální. Zajímavá je také publikace Václava Břicháčka Poselství skautské výchovy, která vyšla v edici Skautské prameny na začátku 90. let.

Program osobního růstu

O co jde:

Skauting by měl člověka naučit převzít zodpovědnost za svůj život a utvořit v něm zdroje vnitřní motivace směřující k tomu, aby se stále snažil zdokonalovat, toužil po poznání a chtěl se učit nové věci. To vše v souladu se skautským slibem, principy a posláním skautingu. K tomu nám v dětském věku pomáhají umně zpracované výchovné nástroje – ty by se měly v každém oddíle používat. Jsou jimi především stezky (všestranný rozvoj), odborky (individuální přednosti každého), výzvy (příležitost překonat sám sebe), postupové závody a jiné. Dále bychom měli aktivně podporovat dovednosti spojené s učením, například reálný odhad vlastních možností, schopnost si stanovit adekvátní cíle, dosahovat jich, vyhodnocovat cestu k jejich naplnění,... Tím si (třeba na maličkostech) jednotlivec může osvojit principy práce na sobě samém, na svém osobním růstu.

Jak zjistit, že s tím pracují:

Zajímejte se o využívání výchovných nástrojů – pracují se stezkou? Ne, proč ne? Častokrát nevyužití výchovných nástrojů vychází jen z jejich neznalosti či neporozumění, neví, jak s nimi pracovat.

Co pro to mohu udělat já:

Doporuč literaturu, ideálně zorganizuj seminář – lze pozvat lidi z ústředí, aby vám nástroje představili a pomohli vám s jejich zavedením, podporou. Ještě lepší je si o dané věci zjistit dostupné informace a odlektorovat si takové setkání sám, případně využít činovníky z oddílů, kde to funguje. Výměna zkušeností je tady častokrát velmi cenná, zorganizuj ji.

Třeba skautské odborky nyní nabízí něco nebývalého – můžou je plnit roveři i dospělí, domluv na středisku, že se do toho pustíte. Pojmi to jako výzvu! Každý si vybere jednu odborku a osloví někoho z ostatních činovníků střediska, aby mu dělal garanta. Ještě lepší je dvojice lidí se stejnou odborkou – garantovat si mohou vzájemně. Posílí to vztahy, všichni pochopí princip a nadšeně to přenesou do oddílů. Vše potřebné objevíš na https://odborky.skaut.cz/

 

Připrav na střediskové setkání nějakou zajímavou aktivitu na sebepoznání a osobní směřování – inspirativní psychohry, které k tomu mohou dobře posloužit, najdeš v publikacích od Prázdninové školy Lipnice (Zlatý fond her apod.).

Doporuč vedoucím nástroje osobního růstu jako je mentoring, koučink, supervize.

Určitě se zapojuješ do organizace závodů – i zde je potřeba nahlížet na celý závod optikou, že by měl být příležitostí k tomu, aby na sobě jeho účastníci pracovali (samostatnost, týmovost, dovednosti, znalosti…).

Existuje nějaká inspirativní literatura?

Samozřejmě ke každému z výchovných nástrojů existují podpůrné materiály – ke stezce metodika Jak pracovat se stezkou, pro využití odborek vše najdete na zmiňovaném webu, k závodům byla vydána metodika Od Exzodu ke Svojsíkovu závodu. S motivací k seberozvoji skvěle pracoval ve své beletrii i Ernest Thomson Seton – třeba Dva divoši jsou stále aktuální.

Community involvement - zapojení komunity

O co jde:

Tento bod SVM zatím není ve stanovách Junáka, světová skautská organizace WOSM ho nově zařadila mezi prvky SVM na svém jednání v roce 2017. Lze předpokládat, že naše stanovy při jejich příští změně obohatí. Každopádně jako přínosný jej můžeme vnímat už dneska, byť nás na něj dosud nic oficiálně neodkazuje.

Překlad není jednoduchý/jednoznačný, někdo bod vnímá jako aktivní občanství, zde je však spíše míněn prvek, který říká - společně s nimi, nejen pro ně. Jde o zapojování komunit, není to tedy ani tak o tom, že mají skauti a skautky něco dělat pro jiné části společnosti, spíš mají společně s nimi na něčem pracovat/spolupracovat. Více se dozvíš v článku, který vyšel ve Skautském světě v říjnu 2017 - je ZDE.

Je důležité a potřebné vycházet pravidelně ze své skautské „ulity“. Aktivně přebírat zodpovědnost za stav společnosti v našem bydlišti, státě i na celé Zemi. Tento prvek souvisí s aktivním občanstvím každého z nás, s naší každodenní angažovaností, ale taky s globálně rozvojovými tématy. Je tedy důležité naše zapojení do širší komunity - máme zde možnost zažít obohacující setkání, získat jiný náhled na konkrétní problém, pochopit širší kontext.

Jak zjistit, že s tím pracují:

Není složité zmapovat aktivity našich oddílů směrem k veřejnosti. Pořádají nějaké dobročinné akce? Pracují s možností, jak využít naše schopnosti ve směru ke společnosti mimo organizaci? Co třeba příměstský tábor? Nekomerční akci, která má posloužit rodičům z našeho města?

Zajímají se činovníci ze střediska o to, co je třeba v obci změnit, zlepšit. Přemýšlí, jak by k tomu mohli sami přispět. Může to být např. chybějící kulturní vyžití, které roveři zprostředkují pořádáním filmových večerů.

Co pro to mohu udělat já:

Někdy je vedení oddílů hodně zahleděno do sebe, do své činnosti. Jako výchovný zpravodaj/zpravodajka můžeš pomoci vyhlédnout jim ven z ulity a pomoci oddílům v tom, aby své členy prakticky vedly k občanské angažovanosti. Měli bychom se zajímat o to, co nás obklopuje, jací jsou lidé kolem nás. Začněme postupně - zajímejme se o dění v naší obci, zorganizuj pro veřejnost s podporou členů (například roverů) z různých oddílů promítání zajímavého dokumentu, uspořádejme k němu diskuzi. Zapojme se se do pomoci někomu potřebnému, kterého osobně známe. Ve spolupráci s nějakou místní organizací (muzeum, správa CHKO, městský úřad, farnost,...) vymyslete nějakou aktivitu, kdy budou skauti prospěšní svému okolí.

Existuje nějaká inspirativní literatura?

Hodně užitečných informací, odkazů a námětů na konkrétní aktivity najdeš v online nástroji Globální kompas či na webu Skautů na Zemi - https://www.skautinazemi.cz/. Aktuálním tématem uprchlictví, ale nejen jím se zabývá metodická příručka Lidé v pohybu. Mnoho inspirativních aktivit pro oddíly najdeš i v nové příručce Globální cíle udržitelného rozvoje 17 aktivit k 17 cílů, kterou si lze v pdf můžeš stáhnou či si napsat Skautům na Zemi o její papírovou verzi. Inspiraci objevíš i v metodice ke Skautskému dobrému skutku, kde se na straně 42 a 43 zamýšlí nad tím, zda děláme dobro dobře. Je zde snaha zamyslet se nad stereotypy v našem přístupu k dobrému skutku a nad dlouhodobým dopadem naší pomoci. Vždyť cílem není, aby děti z našich oddílů byly jen figurkami s kasičkou na krku, které vybírají peníze do “nějaké” sbírky. Měli by znát smysluplnost celé akce a její dopad - přínos.

Michal Bureš - Bumerang
koordinátor projektu Podpora výchovných zpravodajů

logo

Článek publikoval

Zobrazeno: 280x

Práce s článkem

1
kladných hlasů

Diskuse o článku

0 Názorů
Komentáře jsou dostupné jen přihlášeným členům Junáka.

Zapojte se do komentování celého textu vznikající příručky

Prosíme Vás, abyste příručku komentovali, přidávali své zkušenosti, nápady, inspiraci a tipy, jak ji rozšiřovat.

Nikdo totiž nemá tolik zkušeností jako vy všichni dohromady, a proto prosíme o pomoc a doufáme, že nám pomůžete dát dohromady příručku, která bude v budoucnu pomáhat začínajícím i zkušenějším výchovným zpravodajům.

Díky!

Celý níže uvedený text si můžete také otevřít v samostatném okně v Google dokumentu

 
  Nahlásit chybu