....

Chyba na stránce: Zemřela Dana Dobrovolská - přímá účastnice odbojové skupiny Vládi Čermáka. - Křižovatka"

URL: https://krizovatka.skaut.cz/zpravodajstvi/2149-zemrela-dana-dobrovolska-prima-ucastnice-odbojove-skupiny-vladi-cermaka?autologin=1"

Zemřela Dana Dobrovolská - přímá účastnice odbojové skupiny Vládi Čermáka.

Zemřela Dana Dobrovolská - přímá účastnice odbojové skupiny Vládi Čermáka.

V pátek 30. 10. zemřela ve věku 94 let Dana Dobrovolská. Byla jednou z posledních pamětnic a přímých účastnic skautské odbojové skupiny soustředěné kolem Vladimíra Čermáka. Patřila k lidem, které lze zařadit do pomyslného skautského Slavína. Věnujme jí tichou vzpomínku.

Narodila se v roce 1921 a od srpna 1940 byla členkou 2. dívčího oddílu v Hodoníně. Krátce poté se rodina přestěhovala do Ostravy, kde byl její otec Jaroslav Dobrovolský jmenován okresním školním inspektorem. Za činnost v Obraně národa byl v září 1940 zatčen nacisty a poslán do koncentračního tábora Mathausen, kde v dubnu 1942 zahynul.


Přesto, že se Dana Doborovolská brzy po příchodu do Ostravy seznámila s Vladimírem Čermákem a věděla o jeho spojení s partyzány, do odbojové činnosti se z počátku nezapojovala. Věděla, že jako dcera zatčeného odbojáře je pod kontrolou německých úřadů a byla velmi opatrná. Až počátkem září 1944 ji Vláďa Čermák osobně přizval ke spolupráci a po osobním rozhovoru ji pověřil prvními úkoly. Dana sbírala informace o nově příchozích příslušnících gestapa, přípravách zákopnických prací, transportech Němcům podezřelých osob apod. Prostředníkem mezi Danou a Vláďou byl Miloš Rozsypal, kterého Dana učila na vítkovické průmyslovce a viděla se s ním každý den. Od Miloše se Dana také dozvěděla o probíhajícím zatýkání odbojové skupiny Vládi Čermáka a stihla se včas ukrýt v Ostravici na chatě svých rodičů. O zavraždění ostravských skautů gestapem se dozvěděla až po skončení války.


Po válce Dana vystudovala psychologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a po ukončení studií působila jako učitelka na různých školách po celé zemi. Nastálo zakotvila na místě odborné asistentky na Pedagogické fakultě v Ostravě, kam se s rodinou přestěhovala. Posléze zde pracovala jako vedoucí katedry pedagogiky a psychologie, kvalifikační růst jí však povolen nebyl.

Dívčí jméno si ponechala z úcty k otci, na kterého celý život vzpomínala jako na neohroženého muže. O svých válečných zážitcích promluvila až po téměř šedesáti letech.

Čerpáno z knihy Jitky Radkovičové Stopy vedou k Ivančeně.

 

Lenka Šablová, Kancelář ústředí Junáka

logo

Článek publikoval

Zobrazeno: 578x

Práce s článkem

0
kladných hlasů

Klíčové výrazy

Diskuse o článku

0 Názorů
Komentáře jsou dostupné jen přihlášeným členům Junáka.

Navigace:

  Nahlásit chybu