....

Chyba na stránce: Vzpomínka na Charlieho - Karla Švehlu - Křižovatka"

URL: https://krizovatka.skaut.cz/zpravodajstvi/2995-vzpominka-na-charlieho-karla-svehlu?autologin=1"

Vzpomínka na Charlieho - Karla Švehlu

Vzpomínka na Charlieho - Karla Švehlu

V pátek 13. ledna zemřel Největší Mustang, dlouholetý a zakládající vedoucí stejnojmenného libereckého střediska, člen náčelnictva CHK a výchovný zpravodaj ing. Karel Švehla - Charlie. Při mši v libereckém kostele sv. Antonína se s ním rozloučily desítky libereckých i pražských Mustangů. Ústy jednoho ze zakládajících členů a dnešního vedoucího střediska Mickyho mu všichni děkovali za to, co mohli v oddílech prožít.

 Když je vám 9 let, hltáte Foglarovky a jejich romantiku a do školy k vám přijde Miloš Zapletal (kterého znáte jako skautského vedoucího) s tím, že se právě v TJ Dynamo Liberec zakládá nový turistický oddíl – neváháte ani chvilku. S pár spolužáky jdete na první schůzku a těšíte se, že zažijete podobná dobrodružství, o jakých čtete v knížkách. A je to zvláštní – člověk, který na vás u radnice čeká, není žádný Rikitan z Hochů od Bobří řeky . Má šedivé vlasy a připadá vám dost starý ( mimochodem – v té době mu je 36 let ). Nosí černé kožené sako a kouří. Ale má v sobě něco, čím si vás hned získá. Kouzlo osobnosti (dnes bychom řekli charisma) na vás funguje od prvního okamžiku. Od té chvíle se budete moc snažit, aby vás pochválil a ocenil. A bude vás hrozně štvát, když vám něco vytkne. A tahle snaha vás už neopustí ani po letech

 Když je vám 10 let a jste poprvé na táboře , zažíváte velké rozčarování. Vůbec se vám tam nelíbí –nutí vás pořád něco dělat, namáhat hlavu i ruce, štípat dříví, v noci držet hlídku v zimě a ve tmě, pohybovat se venku v dešti,... Stýská se vám a chcete zpátky domů – do tepla a do pohodlí. Nic nepomáhá Charlieho přemlouvání a vyprávění, jak se i jemu stýskalo na prvních táborech. Na návštěvním dnů se s rodiči domluvíte, že pro vás další den přijedou a odvezou vás domů. A tady by pro většinu vedoucích příběh skončil. Prostě odešlo jedno dítě, které na to nemělo a nebylo dost odolné. Charlie se ale snadno nevzdával a přesvědčil vaše rodiče, že má smysl zabojovat. Kombinací tvrdého nátlaku (porouchalo se nám auto, nemáme tě čím odvézt a kufr k vlaku nedoneseme) a vychytralých úplatků dosáhli toho, že jste nakonec podlehli, s těžkým srdcem vybalili kufr a těch pár dnů to na táboře ještě přetrpěli. „Když to teď překousne, už u toho vydrží napořád“ řekl tenkrát vaším rodičům. Máma mu nevěřila, dobře znala vaši lenost a touhu po pohodlí. Ale Karel věděl své o kouzlu nočních ohňů, hvězdné oblohy nad hlavou a party dobrých kamarádů. O “táborovém prokletí”, o kterém později složil písničku, a které se člověku postupně zadře pod kůži. A nebyl z těch vedoucích, kteří vedou oddíl pro svou větší slávu nebo aby si vyzkoušel báječný program, který vymyslel. Pro něj byl důležitý každý bobánek, bojoval o každou dětskou dušičku. A to byla naše velká klika !

 Když vám je 18 let a postupně přebíráte od Charlieho vedení jednoho z oddílů, máte pocit, že už to všechno umíte a znáte. A že to budete dělat jinak a líp.

Až po letech doceníte velkorysost a důvěru, s kterou vás nechal jít vlastní cestou a moc vám do vedení nezasahoval. I když ho často musel hodně svrbět jazyk a někdy i ruka ! Razil zásadu, že nejlepší zkušenost je zkušenost prožitá na vlastní kůži. A že leckdy je lepší nechat dotyčného si ten čumák natlouci, než mu moudře radit a snažit se řídit jeho auto ze zadního sedadla.Možná se to tak nezdá, ale tohle je strašně těžká role a není jednoduché ji zvládnout. A otců zakladatelů, kteří se nedovedli vyrovnat se svými nástupci, máme bohužel i dnes kolem sebe dost. Charlie tu důvěru dovedl dát !

 Těch historek, příběhů a vzpomínek s Charliem je moc a daly by se vyprávět dlouho:

  • na večery u ohňů , na písničky, které hrával a které voněly dálkama a střelným prachem
  • na lesní školy – povídání nad loukou ve Vápně, kde vyprávěl o skautingu, ale i takových tématech, jako je psychologie ve vedení oddílu, ekologie a Římský klub, třetí světová válka,...
  • na diplomacii, která se hrála u něj v obýváku po víkendech nebo o poledním klidu na táboře
  • na různé kytarové školy a stejnojmenné kapely, které hrávaly na oddílových festivalech, protože Charlie razil zásadu, že talentovaní muzikanti se prosadí sami, ale ty méně talentované škola odradí.
  • na letní vandry do Jeseníků a na Šumavu
  • na večery strávené u Charlieho v obýváku, u klasického dřevěného stolu s velkými židlemi, kdy nám pouštěl zakázané písničky z osmašedesátého, Voskovce a Wericha, muzikál Jesus Christ Superstar, Šimka a Grossmana, Suchého a Šlitra, Johny Cashe, Marty Robbinse,...

Těch příběhů je spousta, a budou se vyprávět u táborových ohňů na celé prérii až k horám na obzoru po další časy dokud tráva bude růst , stromy pokvetou a řeky budou téci„

 Když je vám 53 a můžete už srovnávat, uvědomujete si, jak výjimečná osobnost Charlie byl a co všechno ve vašem životě ovlivnil. A jaké štěstí jste měli, že jste potkali člověka, který vám i v šedých časech 70. a 80. let mohl být morálním vzorem a příkladem. Říkáte si, čím jste se zasloužili o možnost být součástí téhle party. Nic rozumného vás nenapadá – snad jen to, že jste měli velkou kliku a byli ve správný okamžik na správném místě.

A jediné, co můžete na oplátku udělat je znovu říct Charlie, Lenko, děkujeme ! Budeme se snažit, abychom alespoň část toho, co bylo dáno nám, předali dál mladším Mustangům, kteří přicházejí po nás. Aby jejich stáda mohutněla, jako ohně zář.

Mustangové

logo

Článek publikoval

Zobrazeno: 351x

Práce s článkem

2
kladných hlasů

Klíčové výrazy

Diskuse o článku

0 Názorů
Komentáře jsou dostupné jen přihlášeným členům Junáka.

Navigace:

  Nahlásit chybu