....

Chyba na stránce: Mladší roveři: poslední výchovná kategorie? - Křižovatka"

URL: https://krizovatka.skaut.cz/zpravodajstvi/3095-petr-silhavy-klic-pro-roversky-kmen?autologin=1"

Mladší roveři: poslední výchovná kategorie?

Mladší roveři: poslední výchovná kategorie?

Nevím, jak to přesně funguje ve tvém středisku s rovery. Jestli to funguje, potom není třeba tento článek číst. Pokud to tak úplně nefunguje nebo řešíte, jak naložit s vysloužilými skauty a skautkami, možná Ti tento příspěvek může v něčem pomoci. Doufám.

Autor: Petr Šilhavý - Klíč

Karel_Volf_-_Indoš.jpg

ČÁST PRVNÍ

Začínající rover je mladý člověk, který není v lehké životní situaci. Řekněme, že právě ukončil základku a je přijatý na nějakou střední nebo gympl a poprvé řeší svou životní orientaci. V oddíle ho to poslední dobou už moc nebavilo, protože byl mezi skauty nejstarší a není si jistý, jestli chce dále pokračovat. Nicméně má tam dobré kamarády a po táboře půjde přeci do roverů!

Jak si ale začíná postupně uvědomovat, prožívá také daleko silnější nejistotu kvůli hledání a řešení sama sebe. Naplno se v něm projevují nové velké životní síly a emoce. Touha po lásce, touha dát svému životu smysl, touha po svobodě, touha osamostatnit se a mnoho dalších. Zjišťuje, že se potřebuje na celý svůj život podívat s odstupem a zformulovat si vlastní názory. Neví, jestli mu dosavadní škatulky a věci, které dělal, dávají smysl. Zní to jako klišé, ale většina z nás to zažila.

Potřeba vzdálit se, která umožňuje najít si vlastní názor a dospět, se týká i oddílu. Při odchodu ze skautského věku, který se dá brát jako silně výchovný a formační, očekává rover svobodu. A opravdu ji potřebuje. Je to krizová doba, která může znamenat i úplný odchod z oddílu. Podstatná otázka z pohledu skautského vedoucího zní: „Mohu odcházejícího skauta jen poslat do roverského věku a očekávat, že začne žít plnohodnotný samostatný rovering?” Navíc, do začínajících roverů vkládáme jako vedoucí často naděje. Obyčejně chceme, aby zůstali u oddílu. Doufáme, že jim jednou budeme moci celý oddíl předat a udělat z nich své nástupce. A to jsou velká očekávání. Obzvlášť pro člověka, který si není jistý sám sebou. Nevím, jakou odpověď dáváš na výše položenou otázku Ty. Ale veškerá moje zkušenost s fungujícím roveringem vychází z negativní odpovědi: „Ne, většina námi vychovaných skautů a skautek není schopna po odchodu ze skautského věku začít plnohodnotný a samostatný rovering (tj. vést se, organizovat se a vychovávat se).”

Myslím, že podobnou zkušenost má i mnoho středisek, ve kterých není rovering funkční. A když se na téma roverů zavede řeč mezi vedoucími, není jasné, co se s tím má dělat. Pracujeme totiž s vizí samostatně fungujících roverů, která je funkční. Ale chceme skokovou změnu (jak je vidět na obrázcích ideálního a reálného zrání osobnosti). Místo abychom mladší rovery po uplynutí jejich skautského věku k samostatnosti dovedli, očekáváme okamžitou změnu. Přeskakujeme poslední etapu na cestě k plnému prožívání roveringu.

Když si tyto souvislosti uvědomíme, můžeme velmi přispět k tomu, aby mladí roveři hladce dospěli, stali se z nich samostatně fungující roveři a zůstali u oddílu. Říkejme této etapě „mladší rovering“.

reálný průběh

Realny_prubeh_-_by_Junior.png

ideální průběh

Idealni_prubeh_-_by_Junior.png

ČÁST DRUHÁ

Ve druhé části článku se pokouším shrnout nejdůležitější postřehy z fungování v době „mladšího roveringu“. Je důležité si uvědomit, že každý máme jiné středis ko, jiné tradice, jiné systémy fungování, jiné názvy a hlavně jiné rovery, se kterými pracujeme. Proto prosím, přistupuj ke všemu dalšímu jako k inspiraci a dobré radě. Nejlepší řešení pro vaše středisko musíš najít ty sám.

Začínající rovery je potřeba regulérně vést

Toto jednoduché tvrzení shrnuje základní předpoklad dobrého fungování mladších roverů. Má ale také velkou hloubku. Říká, že není špatně, když mladší roveři nefungují od začátku samostatně. Znamená to nenechat se paralyzovat tím, že podle skautské teorie „si roveři dělají program a starají se o sebe sami“. (To, myslím, funguje až tak po dvou letech). Naopak, uvolní Ti ruce a můžeš začít přemýšlet, jak vaše rovery provést náročným obdobím skautské puberty (vzdálení se od oddílu), až se stanou plně samostatně fungujícími rovery a třeba i vedoucími. Nebo obojím.

Začínající rovery je potřeba organizovat

Mladší roveři se sami moc nezorganizují. To je mylná představa. Začne to fungovat až časem. Je dobré snažit se veškerou organizaci maximálně předávat, ale není třeba se bát rozdávat úkoly. Je nutné počítat s tím, že ze začátku to bez organizace vedoucím nepůjde. Je to služba. Pokud jsi vedoucí roverů, bez výčitek vezmi tuto úlohu plně na sebe. A co můžeš, deleguj.

Rover je vrcholem skautské výchovy

Když se mladší rover stane samostatně fungujícím roverem, je to moment dospění a převzetí odpovědnosti. Přestaneme ho vodit za ruku, přestaneme mu udávat vizi a dáme mu plnou míru svobody. Do tohoto stavu je třeba dorůst. Vychovat dospělého člověka je cíl, ke kterému skautská výchova směřuje už od benjamínků. Vrchol skautingu není odchod ze skautů, ale přerod z nedospělého v dospělého člověka. Mladším roverům je dobré v tomto přerodu pomoci.

Doba mladších roverů trvá zhruba dva roky

První rok se obvykle nese v duchu vzdálení se od oddílu, tedy nízké docházky. V té době je důležité udržovat kontakt, snažit se nabízet atraktivní příležitosti k setkávání, ale v principu není třeba „to nějak moc hrotit”. Na začátku je dobré shromáždit všechny funkční komunikační kanály. (Pravděpodobně jimi bude hlavně Facebook a mobil.) Schůzky stačí mít třeba třikrát do měsíce, vítaná je nepravidelnost. Občasné zrušení schůzky také nevadí. Ubírá to systémovosti a přidává pocitu svobody, odstupu, nehrocení a odpočinku.

První tábor potom může hrát klíčovou roli k vytvoření vlastních názorů na oddíl a zvýšení motivace. Nemusí to být tábor našlapaný roverským programem, roveři jej díky svému rozpoložení uvítají spíš jen napůl. I zdánlivě hluchá místa (třeba dlouhé odpolední siesty) a pomocné činnosti mohou dát roverům dobrý prostor nahlédnout „pod pokličku“. Jeden rok táborového „poflakování roverů” také může být motivací napříště o to intenzivněji pomáhat.

Druhý rok mladšího roveringu se dá pojmout více jako příprava na vedení. Osvědčilo se nám vysílat během něj rovery na výpravy s různými družinami. Poznali je a mohli si udělat obrázek, koho chtějí v budoucnu vést a koho ne. Po dvou letech se roveři už mohou rozhodnout. Buď zjistí, že nejsou pro vedení vhodní a zůstanou třeba dál samostatnými rovery s nějakou speciální úlohou nebo zamíří do vedení. Výhodou je, že je to již jejich vědomé rozhodnutí.

Karel_Volf_-_Indoš_1.jpg

Mladší roveři jsou klíčová skupina celého střediska

Pro hladké předávání oddílu je nesmírně bolestivé, když „vypadne generace“. Odejde s ní často kus pracně budovaného know-how, naruší se provázání generací a podobně. Mimo to, odchod jednotlivce či skupiny, která je krok od přebrání odpovědnosti za sebe i oddíl, je jako „odchod inteligence národa do exilu“. Skupina mladších roverů by měla mít vysokou prioritu. Je v zájmu celého střediska, aby o ně bylo dobře postaráno. Aby byli roverům vybráni nejlepší vedoucí, kteří s nimi budou chtít trávit pravidelně čas a kteří si budou vědomi důležitosti své úlohy. Je dobré, když se o dění u roverské skupiny zajímá středisková rada.

Kdo by měl mladší rovery vést?

Bylo by výhodou, aby to byla dvojice - kluk a holka. Lépe pak rozumí tomu, co skupina i jednotlivci prožívají. A ve dvou se to lépe táhne. Někdy je to náročné. Myslím, že je dobré, když jsou roveři vedeni někým zkušeným. Může je tak vést i po stránce osobnostního růstu, dávat jim dobré podněty k růstu i přemýšlení, předávat zkušenosti a později je připravovat i na vedení. „Pan zkušený” může být třeba jen jeden ze dvojice. Druhý může být akční rover ze skupiny mladších roverů. Oba si musí být vědomi důležitosti mladších roverů pro středisko a dělat prostředníka mezi rovery a střediskem. Co určitě není dobrý nápad, je svěřovat vedení roverů někomu, kdo je jednou nohou na odchodu. Je dobré počítat se dvěma roky práce.

Hlavní cíl pro mladší rovery je udržet je u oddílu

Myslím, že hlavním úkolem vedoucích mladších roverů je udržet rovery u oddílu – zatímco roveři budou procházet větší či menší skautskou pubertou. Jde zejména o tři důležité věci. Zaprvé o to, aby se nepřerušil kontakt mezi rovery a oddílem. Druhá důležitá věc je dávat roverům jasně najevo, že o ně v oddíle stojíme a že s nimi počítáme. Třetím milníkem je dostat je na tábor.

Hlavní cíl plní téměř každá akce

Účel světí prostředky (v rámci mezí, pochopitelně). Cokoli, na co roveři „letí”, je dobré. Můžete klidně jít sprejovat grafity (legálně), do knihovny na besedu o uprchlících, posedět do kavárny, shánět dárky na Vánoce, společně vařit vaječný koňak, nakupovat v bazaru s oblečením, koukat na film, jít na koncert, postavit bobovou dráhu, zahrát si lasergame, jít na prodlouženou v tanečních, felit na Náplavce, na projížďku na lodi, na piknik, výstavu. Jde především o to, že se setkáte. Ne tolik o to, co budete dělat. Programy nemusí mít návaznost. Na každé schůzce bude pravděpodobně výrazně jiné složení. Výběr akcí může být velmi příjemná stránka práce s rovery. Roveři jsou velcí a není problém zajít někam, kam chceš Ty. Super jsou samozřejmě i roverské výpravy, kdy se nemusí moc věcí chystat. Prostě se jen někam vyrazí a je to. Oddílové akce jsou taktéž dobré na udržení kontaktu. Ale nedá se očekávat přílišná roverská účast. Motivací může být, když roveři na oddílovou akci pojedou s konkrétní úlohou. Třeba vařit nebo mít na starosti hru pro všechny. To jim dá možnost zůstat částečně bokem, ale zároveň tam být.

Nízká očekávání jsou na místě

Nastavovat si nízká očekávání je velmi dobré rozhodnutí pro práci s mladšími rovery. Ani v nejmenším nejde o to slevit z kvality programu, přestat se snažit nebo snížit četnost akcí. Jde hlavně o to nastavit svoje vlastní měřítka hodnocení úspěšnosti akcí na „ke spokojenosti mi stačí málo”. Je to důležité, protože je normální, že mladší roveři na rovering tak trochu dlabou. Když na připravenou roverskou schůzku, na kterou se nikdo neomluvil, přijdou třeba jen dva až tři roveři z osmi, není to dobrý pocit. Ale to jen kvůli jinak nastaveným měřítkům. Srovnávání se skauty vůbec není na místě. Roveři si žijí víc vlastním životem – zejména ve fázi vzdálení se. Pokud jich pár přišlo, je to plnění hlavního cíle. Měli kontakt s oddílem, dal jsi jim najevo, že oddíl o ně pořád stojí. Na příští akci přijdou zase jiní. Když se za měsíc uvidíš s každým z osmi alespoň jednou, je všechno OK. Neúčast můžeš brát i tak, že když rover není na schůzce, tvoří si právě vlastní názor na středisko. Podobně nízká očekávání je dobré mít nastavená i o schopnosti mladších roverů něco organizovat, nebo o tom, že zvládnou všechen program. Zkušenost mého kamaráda Beznože z FONSu Slovensko praví: „Klíčko, dávaj si len malé ciele. My sme kedysi rozbehli fungujúci roverský kmeň len tým, že sme chodili raz za mesiac športovať.“ I opravdu málo může stačit.

Otevřeností dosáhneš rovnocenného vztahu

Myslím, že před mladšími rovery je důležité si přestat na všechno hrát a být ve vztahu k nim opravdový a pravdivý. Jinými slovy, opustit všechnu “výchovnou” přetvářku, kterou možná děláme, a dát se roverům poznat v celé své parádě a celé své bídě. Otevřenost a pravdivost napomáhá, aby se vzájemný vztah vedoucího a rovera stal rovnocenným. A rover aby se mohl stát dospělým.

Povzbuzuj a dávej najevo, že s nimi u střediska počítáte

Mladší roveři potřebují cítit i slyšet, že jsou potřební. Že je ve středisku chceme. Takové, jací jsou teď. Ne potom, až se naučí vést. Ne potom, až najdou sami sebe. Jednoduše jsou to naši kamarádi, plody naší výchovy a budoucnost oddílu. Je dobré jim to ve vhodných chvílích říkat, povzbuzovat je a motivovat. Často o sobě vnitřně pochybují, že budou umět být vedoucími a zápasí s tím.

Článek vyšel v aktuálním čísle časopisu Roverský kmen

Save

logo

Článek publikoval

Zobrazeno: 623x

Práce s článkem

1
kladných hlasů

Diskuse o článku

0 Názorů
Komentáře jsou dostupné jen přihlášeným členům Junáka.

Navigace:

  Nahlásit chybu