....

Chyba na stránce: Sebepoškozování dětí nemusí být noční můra vedoucích - Křižovatka"

URL: https://krizovatka.skaut.cz/zpravodajstvi/3250-sebeposkozovani-nemusi-byt-nocni-mura-vedoucich?autologin=1"

Sebepoškozování dětí nemusí být noční můra vedoucích

Sebepoškozování dětí nemusí být noční můra vedoucích

"Pod stolem si zarývám nehty do dlaní, co nejhlouběji, abych přenesla tu bolest jinam, aby se přelila na místo, kde zanechá viditelnou stopu, jizvu, která se může zahojit..." Potřebují zhmotnit svou vnitřní bolest, často nesnáší sami sebe, nenávidí své tělo, cítí obrovskou vnitřní bolest, kterou nelze vydržet. Hledají únik, jak ulevit tomu obrovskému vnitřnímu napětí. Ubližují si. Mají z toho výčitky svědomí. Řeč je o sebepoškozujících se dospívajících.

Ten, kdo zjistí, že se dívka či chlapec sebepoškozuje, bývá často v šoku, neví, co dělat a zmítají se v něm nejrůznější emoce. Cílem článku je přiblížit tuto tématiku všem, kteří se mohou s takovými děvčaty či chlapci setkat. A právě na blížících se táborech těch příležitostí přibývá, jak dokazují hovory na sebepoškozující téma v letních měsících na telefonním čísle skautské krizové linky.

Autorkou článku je Mgr. Markéta Jarolímková, maminka dvou malých dětí, psychoterapeutka pracující mj. právě se sebepoškozujícími se klienty a klientkami a jejich rodiči. V článku vychází také ze své praxe na telefonní krizové lince pro děti Lince bezpečí, ze spolupráce a školení učitelů/učitelek a výchovných poradců/poradkyň, kteří sebepoškozování řeší na svých školách.

Sebepoškozování je záměrné ublížení sám/sama sobě. Může být zdraví nebo dokonce životu nebezpečné. Nejčastěji používanou technikou je povrchové řezání. K tomu, aby se člověk říznul do různých částí těla, může použít jakýkoli ostrý předmět. Často žiletka, dále pak nůžky, nože, střepy atd. Další formou sebepoškozování je pálení se. Cigaretou, zapalovačem, rozpálenými předměty nebo o plotnu. Kromě řezání a pálení si lidé někdy ubližují škrábáním, vytrháváním vlasů, bušením hlavou o tvrdé předměty, opařováním, užíváním velkého množství léků nebo polykáním nepoživatelných předmětů. Lze shrnout, že v širším pojetí můžeme za sebepoškozování  označit vše, čím si lidé poškozují své zdraví a když „potřebují“ cítit fyzickou bolest a tím tak třeba přehlušili bolest psychickou.

Mýty o sebepoškozování

Možná jste o sebepoškozování již něco četli nebo slyšeli. Tím, že jde o trochu hrůzunahánějící téma, kolují kolem něj i nepravdy a mýty. Např. se říká, že kdo se řeže, chce se i zabít. Někdy to riziko opravdu hrozí, ale většinou převládá „jen“ úmysl vyvolat bolestivý zážitek, ne se sprovodit ze světa. Nabízí se i myšlenka, že kdo se řeže, chce na sebe jen upozornit. Naopak jsou takoví lidé na své trápení dlouhou dobu sami a za sebepoškozování se velmi stydí. Pocity viny je vedou k dalšímu ublížení si. I kdyby chtěli sebepoškozením „jen“ na sebe upozornit, co tak hrozného se musí v jejich životě odehrávat, že se přiklonili k zrovna takovému řešení?!

Proč to dělají?

Logická otázka vyplývající pro většinu z nás z nelogického jednání. Nikdy se nemůžeme dívat na sebepoškozování jako na samostatný problém. Většinou je to jen důsledek jiných, často daleko hlubších trápení. Nedá se určit jeden důvod, který by vedl k sebepoškozování. Může jít o spoustu různých důvodů. Popsala bych to spíše jako problém emocí. Agrese zaměřená proti sobě. Ale agrese nebo zlost také není tím původním problémem. Agresi zaměřenou proti sobě může způsobit velké napětí, přílišný stres, velký smutek, nízké sebevědomí, strach, prožité trauma a další.

Sebepoškozování se projevuje nejčastěji u dospívajících. Sama si to vysvětluji a z praxe pozoruji, že právě dospívání je samo o sobě velmi náročné období, které na člověka klade nároky ve smyslu separace a vytvoření své individuality. Dospívající prožívá spoustu vnitřních konfliktů, a pokud se k nim přidá něco dalšího, neumí si se svými emocemi poradit jinak. Na sebepoškozování se poté stává závislým. Ví, že mu to už několikrát pomohlo a chce znovu cítit alespoň tu krátkodobou úlevu, kterou zná.

Proč je těžké se přestat sebepoškozovat?

Vše může začít tak, že to s říznutím člověk zkusí jen tak ze zvědavosti. Ziskem je chvilková úleva od těžkých  emocí nebo odvedení pozornosti od trápení. Jenže na sebepoškozování vzniká podobná závislost jako na droze. Sebepoškozující se lidé zpočátku neví, jak moc nebezpečné a návykové se jejich chování může stát. Z řezání mají výčitky a ty se přidají k ostatním problémům, které dosud řešili. A další říznutí se nabízí jako nejsnadnější řešení. Tělo touží po opětovné úlevě, která přichází po říznutí. Vysvětlují, že ví, že je to jen na chvilku, ale že si nemůžou pomoci.

Co dělat, když se v mém oddíle někdo sebepoškozuje?

Když je teplo, těšíme se na kraťasy, plavky, ale to je pro sebepoškozující se noční můra. Může se lehce stát, že si všimnete vy či některý další člen či členka oddílu podezřelých jizev nebo ranek, které jinak bývají pečlivě skryté pod dlouhými rukávy a nohavicemi. Pokud si něčeho takového všimnete, pokuste se zůstat v klidu a dítě nevyděste svým údivem nebo úlekem. Posuďte závažnost situace. K sebepoškozování může dojít přímo na táboře, stejně tak můžeme zaznamenat třeba jizvy už starší. Může nastat varianta, kdy dotyčný či dotyčná potřebuje neodkladné ošetření. Poskytněte zdravotní pomoc včetně dezinfekce rány. Dále ideálně zprostředkujte soukromí bez dalšího publika a nabídněte svou účast. Můžete vyjádřit zájem a starost. Zeptat se, co se děje. Pro ty, kteří se sebepoškozují, může být úlevné, když si toho někdo všimne a zároveň se nehroutí, a když si může o svém trápení s někým promluvit. Důležité je dítě nehodnotit. Samo nejspíš dobře ví, že sebepoškozování není nejlepším řešením jeho problémů. Nechtějte po něm, aby vám slíbilo, že už se řezat nebude. Často to bývá nedostižný slib. Jeho nedodržení vede k dalšímu napětí a možnému opětovnému sebepoškození.

Není vhodné situaci bagatelizovat či podceňovat. Je dobré si uvědomit, že můžete být jediní, kdo si něčeho všimnul. Znáte ho či jí trochu jiným způsobem, při jiných příležitostech a můžete s ní/m trávit i víc času v kuse než rodiče nebo učitelé ve škole.

Rodiče

Pokud dojde ke zranění v době, kdy jste za dítě zodpovědní, je nezbytné informovat zákonné zástupce. V tomto případě můžeme dětem i rodičům situaci ulehčit tím, že je na setkání s druhou stranou připravíme. Zeptáme se ho/jí, jak si myslí, že máma nebo táta budou reagovat, co by jim pomohlo, nabídneme naši přítomnost při setkání s rodiči atd. Rodičům zase zprostředkujeme informace, možnost zeptat se na to, co je zajímá ještě před tím, než se s dítětem setkají. Vhodné je nabídnout rodičům čas, aby se nadechli. Zjištění, že se jejich dítě řeže, může být dost šokující. Dá se jim říct, že ačkoli se může zdát situace jakkoli těžká, pořád lepší, než kdyby o sebepoškozování  nevěděli a neměli možnost být dítěti nablízku či mu vyhledat odbornou pomoc např. psychologa či pedagogicko-psychologickou poradnu, kde pomohou rodině náročnou situaci uchopit, porozumět a pomoci s jejím překonáním.

Kolektiv

Podle statistik se sebepoškozují především dívky. Setkat se s ním ale můžeme samozřejmě i u chlapců. Skoro ve všech případech sebepoškozování, které jsem řešila, měly dívky toto jednání vybrané z nějakého důvodu. Např. sebepoškozování viděly ve filmu, seriálu a přišlo jim to jako dobrý způsob řešení problémů. Stejně tak se mohly se sebepoškozováním setkat u své kamarádky. Nezřídka můžeme zjistit, že když se sebepoškozuje někdo ve školní třídě, najdeme tam ještě někoho dalšího s podobným problémem nebo někoho, kdo nad tím třeba uvažuje. Proto je dobré toto brát v potaz i v rámci oddílu.

V rámci oddílu, pokud se tam sebepoškozování objeví, můžeme s ostatními skauty a skautkami pracovat tak, že jim poskytneme základní informace o tom, co se stalo. Není ovšem vhodné zacházet příliš do detailů, to by mohlo způsobit další zátěž. Dáme prostor, aby se mohli vyjádřit a říct, jak to na ně působí. Protože vůči tomu, kdo se řeže, můžou cítit celou škálu emocí. Od lítosti, strachu, soucitu až po naštvání a znechucení. Poté je dobré stručně popsat, že se situace bude řešit dále tak, aby dotyčný či dotyčná už neměli potřebu si ubližovat.

Prevence

U tématu předcházení sebepoškození mě napadá, že lze v rámci skautské činnosti učit děti, jak pracovat s vnitřní agresí, napětím. Vymyslet hry a činnosti, při kterých by mohly děti tyto emoce ze sebe dostat bezpečným způsobem. Odreagování, relaxace a učení se vnímat to, co cítí a co potřebují, je dalším dobrým pomocníkem pro děti, aby např. v budoucnu měly nástroje, jak si lépe rozumět a nemusely sáhnout právě třeba po žiletce.

Práce se sebou

Píšu tady o tom, jak pomoci dítěti/mladému člověku, rodičům, kolektivu. Ale neméně důležité je vědět, jak v takové situaci pomoci i sám/sama sobě. Pokud se vám přihodí, že se setkáte se sebepoškozováním, zkuste se na chvíli zastavit a uvědomit si, co se s vámi děje. Nebuďte na vše sami. Rozdělte se o kompetence a o zodpovědnost s někým dalším. Poraďte se navzájem. Máte možnost kontaktovat skautskou krizovou linku či Rodičovskou linku (viz. kontakty na konci článku).

Tento článek nemá za cíl poskytnout kompletní informace k dané tematice. Pouze zvýšení povědomí o sebepoškozování a přehled, co dělat, když na něj narazíme. Pro další informace přikládám odkazy.

Kam se obrátit pro radu či se žádostí o pomoc:

Skautská krizová linka: 737 20 50 20

Linka bezpečí: 116 111                        

Rodičovská linka:  840 111 234 (606 021 021)

Odkazy na zdroje, kde lze hledat více informací:

https://www.kosmas.cz/knihy/168830/sebeposkozovani/

https://www.grada.cz/zamerne-sebeposkozovani-v-detstvi-a-adolescenci-4985

http://www.pppcb.cz/index.php?stranka=clanek&parent=7&kategorie=199&id=498

 

Petra Vacková

členka pracovní skupiny pro ochranu dětí

petra.vackova@skaut.cz

 

logo

Článek publikoval

Zobrazeno: 492x

Práce s článkem

1
kladných hlasů

Diskuse o článku

0 Názorů
Komentáře jsou dostupné jen přihlášeným členům Junáka.

Navigace:

  Nahlásit chybu