....

Chyba na stránce: Zemřel bratr Jiří Stránský – Jíra, skaut tělem i duší. - Křižovatka"

URL: https://krizovatka.skaut.cz/zpravodajstvi/4559-zemrel-bratr-jiri-stransky-jira-skaut-telem-i-dusi?autologin=1"

Zemřel bratr Jiří Stránský – Jíra, skaut tělem i duší.

Zemřel bratr Jiří Stránský – Jíra, skaut tělem i duší.

Ve středu 29. 5. nás navždy opustil bratr Jiří Stránský – Jíra, skaut, spisovatel, vězeň komunistického režimu. Skaut tělem i duší až do posledního okamžiku.

I přes léta věznění totalitním komunistickým režimem a další roky persekucí celé rodiny, nejenže se nenechal zlomit, ale dovedl si zachovat lásku k lidem. Uměl nazývat věci pravými jmény, ale vždycky k nim přidával i kapku naděje. A nikdy neztratil rošťáckou jiskru v oku, která mu dodávala laskavost.

Bratře Jíro, budeš nám chybět!

Bratr Jíra se narodil v roce 1931 v Praze, jeho otec byl významným advokátem, z matčiny strany byl vnukem meziválečného československého předsedy vlády Jana Malypetra. Mezi jeho příbuzné patřil i zakladatel českého skautingu A. B. Svojsík. Rodina byla pevně spojená s demokratickými ideály mladé Československé republiky, což se výrazně otisklo do výchovy Jiřího i obou jeho bratrů.

Před válkou se stal členem pražské vodní Pětky, který vedl spisovatel Jaroslav Novák – Braťka. Studoval reálné gymnázium, ze školy však byl v roce 1950 těsně před maturitou z politických důvodů vyloučen. Pracoval jako zeměměřič, po té v propagačním podniku, na vojnu byl odveden k Pomocnému technickému praporu. Tam byl lednu roku 1953 zatčen, následně obviněn z velezrady a ve vykonstruovaném procesu odsouzen (jako mladistvý) na osm let vězení. Ve vězení prošel několik pracovních táborů včetně jáchymovských uranových dolů. Vězněn byl také jeho otec a starší bratr. Ve vězení se setkal s mnoha osobnostmi kulturního života, mj. s Františkem Křelinou či Janem Zahradníčkem a pod jejich vlivem začal v 60. letech sám psát.

Roku 1960 byl amnestován. Oženil se a s manželkou Jitkou, která ho po celý sedm let navštěvovala ve vězení, měli syna Martina a dceru Kláru. Po propuštění se živil jako kopáč u Vodních staveb, od roku 1965 pracoval u Benziny, při této práci externě spolupracoval jako asistent s filmovým studiem Barrandov. Roku 1974 byl za údajné rozkrádání odsouzen na tři a půl roku do vězení (podmíněně propuštěn po polovině trestu). V tomto období napsal pro své děti příběhy, které později vyšly pod názvem Perlorodky a Povídačky pro Klárku. Po návratu z vězení pracoval jako technik v Československém státním souboru písní a tanců a externě spolupracoval s filmem.

Po roce 1989 začal Jiří Stránský znovu publikovat především v Literárních novinách, Listech a Lidových novinách, roku 1990 se stal spisovatelem z povolání, ale ještě téhož roku přijal nabídku vedoucího v zahraničním oddělení Českého literárního fondu. Roku 1992 byl zvolen prezidentem Českého centra Mezinárodního PEN klubu a roku 1995 se stal předsedou Rady Národní knihovny, které předsedal do roku 1998.

V knihách Zdivočelá země, Štěstí, Štěstí napodruhé, Tichá pošta, Balada o pilotovi a dalších se odrážejí Jírovy osobní zkušenosti a zážitky z konce 2. sv. války, poválečného období a zejména z pracovních táborů 50. let.

Bratr Jíra za svoji činnost i občanské postoje získal řadu ocenění. V roce 2001 mu prezident udělil medaili Za zásluhy. Za celoživotní věrnost skautským ideálům obdržel v roce 2011 nejvyšší skautské ocenění - řád Stříbrného vlka. V roce 2013 se stal nositelem Ceny Paměti národa, byl laureátem Ceny Karla Čapka, držitelem ceny Cenu Arnošta Lustiga.

Poslední rozloučení s bratrem Jiřím Stránským - Jírou proběhne v pondělí 10. 6. od 10 hodin v Týnském chrámu na Staroměstském náměstí v Praze.

Lenka Šablová
asistentka starosty
 
[Foto: Tomáš Tkáčik - Rozum]

Bratr Jíra se narodil v roce 1931 v Praze, jeho otec byl významným advokátem, z matčiny strany byl vnukem meziválečného československého předsedy vlády Jana Malypetra. Mezi jeho příbuzné patřil i zakladatel českého skautingu A. B. Svojsík. Rodina byla pevně spojená s demokratickými ideály mladé Československé republiky, což se výrazně otisklo do výchovy Jiřího i obou jeho bratrů.

Před válkou se stal členem pražské vodní Pětky, který vedl spisovatel Jaroslav Novák – Braťka. Studoval reálné gymnázium, ze školy však byl v roce 1950 těsně před maturitou z politických důvodů vyloučen. Pracoval jako zeměměřič, po té v propagačním podniku, na vojnu byl odveden k Pomocnému technickému praporu. Tam byl lednu roku 1953 zatčen, následně obviněn z velezrady a ve vykonstruovaném procesu odsouzen (jako mladistvý) na osm let vězení. Ve vězení prošel několik pracovních táborů včetně jáchymovských uranových dolů. Vězněn byl také jeho otec a starší bratr. Ve vězení se setkal s mnoha osobnostmi kulturního života, mj. s Františkem Křelinou či Janem Zahradníčkem a pod jejich vlivem začal v 60. letech sám psát.

Roku 1960 byl amnestován. Oženil se a s manželkou Jitkou, která ho po celý sedm let navštěvovala ve vězení, měli syna Martina a dceru Kláru. Po propuštění se živil jako kopáč u Vodních staveb, od roku 1965 pracoval u Benziny, při této práci externě spolupracoval jako asistent s filmovým studiem Barrandov. Roku 1974 byl za údajné rozkrádání odsouzen na tři a půl roku do vězení (podmíněně propuštěn po polovině trestu). V tomto období napsal pro své děti příběhy, které později vyšly pod názvem Perlorodky a Povídačky pro Klárku. Po návratu z vězení pracoval jako technik v Československém státním souboru písní a tanců a externě spolupracoval s filmem.

Po roce 1989 začal Jiří Stránský znovu publikovat především v Literárních novinách, Listech a Lidových novinách, roku 1990 se stal spisovatelem z povolání, ale ještě téhož roku přijal nabídku vedoucího v zahraničním oddělení Českého literárního fondu. Roku 1992 byl zvolen prezidentem Českého centra Mezinárodního PEN klubu a roku 1995 se stal předsedou Rady Národní knihovny, které předsedal do roku 1998.

V knihách Zdivočelá země, Štěstí, Štěstí podruhé, Tichá pošta, Balada o pilotovi a dalších se odrážejí Jírovy osobní zkušenosti a zážitky z konce 2. sv. války, poválečného období a zejména z pracovních táborů 50. let.

Bratr Jíra za  svoji činnost i občanské postoje získal řadu ocenění. V roce 2001 mu prezident udělil medaili Za zásluhy. Za celoživotní věrnost skautským ideálům obdržel v roce 2011 nejvyšší skautské ocenění - řád Stříbrného vlka. V roce 2013 se stal nositelem Ceny Paměti národa, byl laureátem Ceny Karla Čapka, držitelem ceny Cenu Arnošta Lustiga.

 

 

Informace o posledním rozloučení s bratrem Jiřím Stránským – Jírou doplníme, jakmile je budeme mít k dispozici.

logo

Článek publikoval

Zobrazeno: 976x

Práce s článkem

1
kladných hlasů

Klíčové výrazy

Diskuse o článku

0 Názorů
Komentáře jsou dostupné jen přihlášeným členům Junáka.

Navigace:

  Nahlásit chybu