Co je nové:

• Zrušeny počty umyvadel, sprch, výtokových kohoutů a záchodů na počet dětí (dříve 1 umyvadlo na 5 dětí, 1 sprchová růžice na 30 dětí, 1 záchod na 15 dětí). Hygiena už přesné počty nekontroluje – ale všeho musí být dostatek a vše musí být dostupné pro všechny děti.
• Záchody ani sprchy nemusí být odděleny podle pohlaví. Můžete mít společné latríny i sprchy. Klíčové je ale vždy zajištění intimity – na záchodě či ve sprše je vždy jen jeden, prostor je zakrytý/oddělený. Rozdělení podle pohlaví zůstává možné, povinné už není.
• Podmínky pro hygienu celého těla. Nestačí umýt ruce, nohy a intimní místa – musí být vytvořeny podmínky pro umytí celého těla. Pitná voda  není nutná na sprchování. I nadále je zapotřebí k pití, čištění zubů, vaření, mytí nádobí, čištění pracovních ploch v kuchyni, provozu ošetřovny a izolace. Dříve jí musel být dostatek k osobní hygieně osob vykonávajících činnosti epidemiologicky závažně (např. kuchaři, zdravotník, apod.), nyní stačí, pokud ji tyto osoby mají dostatek pro hygienu “rukou”, což je slovo, které je ve vyhlášce nově. . Na mytí celého těla lze použít i jinou než pitnou vodu.

Co platí beze změny:

• V umývárně musí být umyvadlo s tekoucí vodou a odtokem, nebo výtokový kohout s odvodem použité vody mimo místo očisty.
• Zůstává povinnost koupání nebo sprchování v teplé vodě alespoň jednou za týden.
• V blízkosti záchodů musí být možnost mytí rukou v tekoucí vodě. Osvědčený je barel s výtokovým kohoutem a mýdlo. Lavor s naběračkou nedoporučujeme.
• Mytí rukou v řece a oplach v dezinfekci nestačí: samotné mytí v řece ani oplach rukou ve společné nádobě s dezinfekcí (např. Chloramin) nepostačují. Řeka je povrchová voda neznámé kvality, po dešti bývá fekálně kontaminovaná, a pouštět do toku mýdlo koliduje se zákazem vypouštění odpadních vod do vodoteče (viz kap. 6). Společná stojatá lázeň s dezinfekcí navíc není tekoucí voda a chlorové přípravky nejsou určeny k opakované aplikaci na dětskou pokožku. Správné řešení u latrín: barel s výtokovým kohoutem (tekoucí voda) a mýdlo, použitá voda do vsakovačky; jako doplněk lze přidat dávkovač dezinfekčního gelu určeného na ruce.
• Děti nesmějí uklízet záchody – to je vždy na dospělých.
• Respekt k intimitě dětí není bezbřehý: vedoucí odpovídají za dobrý zdravotní stav dětí, tedy i za to, že jsou umyté. Čtrnáctiletou skautku kontrolovat nemusíte, na pěti–šestiletého benjamínka je vhodné dohlédnout.

Co je nové:

• Izolace se zřizuje jen v případě potřeby. Dokud nikdo nestůně, nemusí stát prázdný stan ani být blokovaná místnost. Ve stavbě musí být na izolaci vyčleněná samostatná místnost, která může zatím sloužit jinému účelu (třeba jako skládek); na stanovém táboře stačí mít připravený stan – ani nemusí být postaven. Musíte mít ale plán: když někdo onemocní, místnost vyklidíte nebo stan postavíte.
• Zrušen počet lůžek izolace na počet dětí (dříve 1 lůžko na 30 dětí). Musíte ale být schopni všechny nemocné na lůžka umístit – případně se s rodiči domluvit, že si dítě, pro které místo není, odvezou domů.
• Ložní prádlo při epidemii může měnit i poučená osoba. Dříve směl s ložním prádlem při výskytu infekčního onemocnění manipulovat jen zdravotník. Nově při infekčním onemocnění s epidemickým výskytem může prádlo vyměňovat i zdravotníkem poučená další osoba starší 18 let činná na akci. Doporučení: udělejte si písemný záznam o poučení (klidně do zdravotnického deníku) – pokud se nic nestane, je takový záznam nevyužitý; pokud se něco stane, je to vaše ochrana.

Co platí beze změny:

• Izolace potřebuje vlastní záchod, možnost mytí rukou v tekoucí vodě, lůžka a (v budově) možnost vytápění. Ve stanu vytápění logicky nezajistíte – přizpůsobte se podmínkám pro stavby, jak to jen jde. Třeba teplou dekou nebo dalším spacákem.
• Izolace ani ošetřovna nesmí být vybaveny patrovými lůžky. Pokud tedy marodku zřídíte v pokoji s palandami, horní lůžka použít nemůžete (lze je využít na jiný účel). 
• Ošetřovna se zřizuje v samostatné místnosti (na stanovém táboře ve vyčleněném stanu) s umyvadlem s tekoucí pitnou vodou, možností vytápění a teplé vody.
• Zdravotník se ubytovává v bezprostřední blízkosti ošetřovny.
• Léky a zdravotnická dokumentace musí být zajištěny tak, aby k nim neměly přístup děti ani nepovolané osoby (osvědčený je zámek, klidně s číselným kódem).
• Léky musí být skladovány při teplotě uvedené v příbalovém letáku – to může být v létě ve stanu špatně splnitelné.

Co je nové:

• Opakovaně používané matrace musí být výslovně udržovány v nepoškozeném a čistém stavu. Zůstává povinnost vyměnitelného povlaku nebo čisté textilie přes celou plochu lůžka – karimatka ani spacák položený na cizí matraci nemusí hygieně stačit, vhodnější je vlastní prostěradlo, pokud ho základna nepůjčuje na každou akci zvlášť.
• Denní úklid a nově i údržba všech prostor. Všechny prostory sloužící akci musí být v čistém a uživatelsky bezpečném stavu po celý den. Údržba znamená i opravu protékajícího záchodu, kapajícího kohoutku, děravé hadice nebo řešení bahna v budově – nejen zametání. Co přesně je „uživatelsky bezpečné“, posoudí hygiena podle situace; selský rozum je tu základ.

Co platí beze změny:

• Děti se mohou na denním úklidu podílet pod dozorem vedoucích, záchody však uklízet nesmějí.
• Ubytování dětí odděleně podle pohlaví (výjimku může povolit souhlas zákonného zástupce), vedoucí spí odděleně v blízkosti dětí, stany s nepromokavou plachtou, izolace prostoru pro spaní od země proti vlhku a chladu.
• Patrová lůžka jen pro děti od 7 let, horní lůžko se zábranou proti pádu a nepropustnou podložkou.

• Pevné odpady: skladovat mimo prostory manipulace s potravinami, ukládat do jednorázových plastových obalů nebo uzavíratelných, snadno čistitelných a dezinfikovatelných nádob; třídit a pravidelně vyvážet.
• Odpadní vody – jasná výjimka pro stanové tábory: obecně platí povinnost odpadní vody z kuchyně a sociálního zařízení jímat a nevypouštět do volné přírody. Povolení k vypouštění odpadních vod ale NEPOTŘEBUJETE, pokud vody neobsahují nebezpečné/závadné látky (jen běžné vody z přípravy jídel, hygieny a lidského metabolismu) a zároveň: počet dětí do 15 let nepřesahuje 60, ubytování je výhradně ve stanech a jsou provedena opatření k ochraně povrchových a podzemních vod.
• Opatření v praxi: vsakovačka a latríny dál od kuchyně, studny a vodního toku, v méně propustném podloží; oleje (např. ze smažení řízků) nikam nevylévat, ale odvážet k likvidaci; ekologické mycí a čisticí prostředky.
• Tábory nad 60 dětí ve stanech na zelené louce se nedoporučují – museli byste žádat o povolení k nakládání s odpadními vodami a technické řešení (toi-toi včetně sprch, nepropustná jímka s vyvážením) je v polních podmínkách velmi náročné, někdy nedosažitelné. Formální rozdělení jednoho velkého tábora na tři malé neprojde – funguje-li jako jeden celek, hygiena ho tak posoudí, i s 20 metry louky mezi částmi

• Zastřešeny musí být kuchyň, jídelna, sklad potravin a nově výslovně i prostor pro mytí kuchyňského nádobí (hrnce, pánve, prkénka, mísy). Jídelní nádobí dětí (ešusy, talíře, hrnky) je možné mýt i venku mimo zastřešený prostor. Smysl: špatně umytý vlastní ešus ohrozí jedno dítě, špatně umytý hrnec celý tábor.
• Uložení ešusů: povinně zastřešený je prostor pro mytí a uložení kuchyňského nádobí (a dále kuchyň, jídelna, sklad potravin). Jídelní nádobí dětí (ešusy) může být myto i uloženo venku, např. v ešusovníku u stanu. Čisté nádobí ale nesmí být negativně ovlivňováno zevními vlivy, proto je vhodné je chránit před deštěm a prachem (zastřešení či alespoň zakrytí).
• Kuchyňské a jídelní nádobí se i nadále myje odděleně – buď místně (dva škopky), nebo časově (nejdřív jedno, pak vyměnit vodu a mýt druhé).
• Mytí potravin i nádobí musí být „hygienické“ – co přesně to znamená, vyhláška neříká; mytí jablek v potoce ale hygienu nepotěší.
• Velká novinka: poslední oplach jídelního nádobí (a vlastního nádobí dětí) určeného k opakovanému použití musí být pod tekoucí pitnou vodou. Týká se jídelního, nikoli kuchyňského nádobí. Lavor, ve kterém si oplachoval ešus celý tábor, už neprojde. Může být mezistupněm, ale na konci musí být tekoucí voda: barel s kohoutem, polévání naběračkou či hrnkem, přivedená hadice s pitnou vodou. Oplachem NENÍ ponoření nádobí do nádoby s vodou, byť čistou a pitnou.
• Vodu z posledního oplachu nemusíte vylévat – lze ji použít jako vodu pro první (hrubé) mytí, např. ji chytat do špinavých hrnců.

Metodika SZÚ k oplachu: Státní zdravotní ústav vydal 26. 5. 2026 „Návod k bezpečnému zásobování letních táborů pitnou vodou“, který oplach v polních podmínkách výslovně řeší (kap. 6) – připouští barel s kohoutkem i manuální polévání z konve či menší nádoby (tedy i hrnkem). Metodika není pro kontroly závazná, ale pokud by hygiena chtěla víc, měla by zdůvodnit, proč jde nad její rámec. Mějte ji vytištěnou s sebou: https://szu.gov.cz/​temata-zdravi-a-bezpecnosti/​zivotni-prostredi/​kvalita-vody/​pitna-voda/​letni-tabory/ .

• Pracovní plochy, nástroje a nádobí musí být nově z materiálu URČENÉHO pro styk s potravinami (dříve stačilo „vhodného“). To je velký právnický rozdíl: nově musíte být schopni hygieně prokázat, že prkénka, hrnce, tácy, nože i ostatní vybavení jsou z určeného materiálu – schovanou účtenkou, prohlášením výrobce staženým z webu apod.
• Orientačním vodítkem je evropský symbol sklenice a vidličky na výrobku či obalu – označuje materiály určené pro styk s potravinami. Právní rámec: vyhláška č. 38/​2001 Sb., nařízení (ES) č. 1935/​2004, nařízení (EU) č. 10/​2011 (plasty) a § 25–26 zákona č. 258/​2000 Sb.Na materiálu nezáleží – prkénko může být skleněné, dřevěné i plastové, ale vždy z materiálu určeného pro styk s potravinami. Hliníkové nádobí raději nepoužívejte.

• K hliníkovému nádobí: u starého hliníkového nádobí prakticky neprokážete, že je z materiálu určeného pro styk s potravinami; hliník je navíc problematický u kyselých pokrmů (uvolňuje se do jídla) a ve školním stravování se nepoužívá. Pokud na něm trváte, je prokázání nezávadnosti na vás a hygiena ho nemusí akceptovat.
• Pozor i na detaily: staré PVC ubrusy v kuchyni a jídelně mohou některé hygieně vadit (dítě po nich válí mrkev). Řešení: nové ubrusy, lak na dřevo s osvědčením pro styk s potravinami, nebo argumentace, že na ubrus se jídlo přímo nepokládá.
• Letošní sezóna bude první, kdy se to bude kontrolovat – někde bude hygiena mhouřit oči, jinde chtít doklady. Připravte si je.
• Staré nádobí bez účtenek: u dohledatelných výrobků si z webu výrobce stáhněte prohlášení o shodě nebo o určení pro styk s potravinami; na nádobí hledejte symbol sklenice a vidličky nebo značku výrobce; u nových nákupů schovávejte účtenky a prohlášení. U zjevně běžného kuchyňského nádobí může být hygiena shovívavá, jistotu ale nemáte – u nejproblematičtějších kusů (zkorodované, hliníkové, „dílenské“ desky) zvažte obměnu. Smyslem je ochrana zdraví: běžné hrnce z domácnosti problémem zpravidla nebudou, stavební kbelík na těsto ano.
• Klubovny: vyhláška se vztahuje jen na zotavovací akce (tábory), klubovny neřeší. I tam by ale nádobí mělo být zdravotně nezávadné kvůli obecné prevenční povinnosti předcházet škodám na zdraví (občanský zákoník) – při újmě by prokazování nezávadnosti a odpovědnost šlo za pořadatelem.

• Děti se mohou podílet na přípravě a výdeji stravy bez omezení (dříve jen před tepelným zpracováním a při pomocných pracích; na akcích do 50 účastníků na celé přípravě i výdeji pod dozorem). Mohou tedy krájet i syrové maso a vydávat hotové jídlo. Rozsah je na zvážení kuchaře, zdravotníka a vůdce – jiný úkol dostane benjamínek, jiný čtrnáctiletá skautka.
• Beze změny: zdravotní stav dětí, které jdou do kuchyně, posuzuje zdravotník. Dítě se včerejším průjmem nebo rýmou do kuchyně nepatří – jinak budete řešit nákazu poloviny tábora.
• Praktický důsledek: víc krájejících dětí = víc správně popsaných prkének (čtyři děti krájí zeleninu → čtyři prkénka „zelenina“).

• Domácí marmelády a buchty (např. od rodičů na návštěvní den) nejsou výslovně zakázány. Mohou ale narazit na obecný zákaz podávání potravin či pokrmů, které MOHOU být zdravotně závadné (příloha č. 1 vyhlášky – dnes už jen obecné pravidlo, dřívější seznam konkrétních potravin zmizel). U domácích výrobků nezávadnost nezaručíte a v případě problému se z odpovědnosti špatně vyviníte; u kupované potraviny jde vadná šarže za výrobcem. Doporučení: domácí dobroty nechte pro dospělé a skladujte je odděleně, ať je hygieně jasné, že nejsou pro děti.
• Potraviny skladujte podle podmínek výrobce – čtěte etikety (i sirup na šťávu může mít „skladujte do 8 °C“; takový na tábor bez lednice nekupujte). Bez lednice je nutné potraviny vyžadující chlazení po nákupu rovnou zpracovat (maso) nebo vydat (jogurt, sýr, salám). Existují přenosné a plynové lednice.
• Zastíněné místo v potoce jako lednice: výslovně zakázáno ani povoleno to není; platí obecné pravidlo skladovat potraviny za podmínek výrobce a chránit je před zevním ovlivněním. V praxi záleží na konkrétní hygieně – některé to akceptují, pokud je potravina ve vodotěsné nádobě, uvnitř je teploměr prokazující „ledničkovou“ teplotu, voda nepřetéká přes hranu a nádoba je zajištěná proti vniknutí vody i proti odplavení; jiné to odmítnou. Bezpečnější alternativou je přenosná či plynová lednice. Doporučení: připravte si argumentaci a rizikové potraviny (maso, mléčné výrobky) raději takto neskladujte.
• Potraviny se nesmí ovlivňovat navzájem (syrové maso nikdy nad zeleninou, vejce zcela samostatně) ani být ovlivňovány zevními vlivy. Sklad chráníme před hlodavci a počasím.
• V kuchyni se nesmí křížit čisté a nečisté činnosti: řetězec jde od syrového masa do hrnce a ven jako hotové jídlo – nikdy ne syrové maso přes nakrájenou mrkev. Pracovní plochy označené a oddělené (pečivo / maso / ovoce a zelenina).

Beze změny zůstává režim stravování: 5 jídel denně (snídaně s teplým nápojem, přesnídávka, oběd, svačina, večeře; výdej některých  lze slučovat), alespoň jedno hlavní jídlo teplé, nápoje k dispozici po celý den v krytých nádobách s výpustným kohoutem, na jídelníčku se podílí zdravotník.

• Beze změny: potřebujete buď vodu z veřejného zdroje (obecní vodovod), nebo protokol o kráceném rozboru vody ne starší 3 měsíců (přikládá se k ohlášení tábora hygienické stanici měsíc předem). Voda musí splňovat požadavky § 3 odst. 1 zákona č. 258/​2000 Sb. a vyhlášky č. 252/​2004 Sb., kterou se stanoví hygienické požadavky na pitnou a teplou vodu a četnost a rozsah kontroly pitné vody.
• Pitné vody musí být dostatek k: pití, čištění zubů, vaření, mytí nádobí, čištění pracovních ploch v kuchyni, osobní hygieně RUKOU osob vykonávajících činnosti epidemiologicky závažné a k provozu ošetřovny a izolace. 
• Nádoby na donášku/​dovoz pitné vody musí být čisté, uzavíratelné, vyčleněné jen pro tento účel a z materiálů určených k přímému styku s PITNOU vodou (§ 5 odst. 12 zákona č. 258/​2000 Sb. – přísnější než „styk s potravinami“). Označené nádoby skladujte na chladném a stinném místě, ideálně s datem návozu.
• IBC nádrž a obměna pitné vody: velkoobjemovou nádrž (např. IBC 1 m³) lze pro pitnou vodu použít jen tehdy, je-li deklarovaná jako určená pro pitnou vodu / styk s potravinami (doklad výrobce), je čistá, uzavíratelná, vyčleněná výhradně pro pitnou vodu a nikdy nesloužila k jinému účelu (chemie apod.). Podle metodiky SZÚ vodu pro přímé pití obměňujte zhruba po 1–2 dnech a před novým plněním nádobu zcela vyprázdněte (nedolévat).
• Materiály pro styk s pitnou vodou nesmí ohrožovat zdraví, ovlivňovat barvu, pach či chuť vody, podporovat růst mikroorganismů ani vodu znečišťovat. Výrobce/​dovozce musí mít ověření od autorizované osoby a výrobek odpovídajícím způsobem značit – pro vás je tedy klíčové kupovat výrobky deklarované „pro pitnou vodu“ a doklad si schovat.
• Hadice na rozvod pitné vody po táboře: ano, i ty musí splňovat požadavky na styk s pitnou vodou. Existují hadice přímo určené pro pitnou vodu (vyhledejte „hadice na pitnou vodu“) – na rozdíl od zahradních neobsahují ftaláty a změkčovadla, která se mohou uvolňovat do vody. Počítejte s vyšší cenou. Provozní zásady ze SZÚ metodiky: hadice jen pro tento účel, před sezónou důkladně propláchnout, mimo sezónu skladovat v čistém suchu, spoje nesmí ležet v kalužích či blátě (ideálně je podložit, aby i v suchu neležely přímo na zemi) a vodu zteplalou stagnací (přes noc, za horkého dne) před pitným odběrem vypustit či použít na mytí.
• Dezinfekce nádob na pitnou vodu: používejte přípravky deklarované jako vhodné pro úpravu/​dezinfekci pitné vody (ne bazénovou chemii) – na bázi chlornanu sodného či vápenatého, kyseliny peroctové, peroxidu vodíku nebo dichlorisokyanurátu sodného. Postup u barelů: před sezónou vydezinfikovat a vypláchnout, po sezóně nechat vyschnout. Pokud vodu průběžně nedezinfikujete, lze jednou týdně nalít do barelu pár litrů vody s dezinfekcí, protřepat (tuto vodu použít na mytí nádobí) a před novým plněním barel vypláchnout čistou vodou, aby zmizel zápach chloru.
• Pitná voda vedená potrubím/​hadicí po povrchu: rozhoduje, čí je rozvod. Je-li to vodovod provozovaný obcí/vodárnou a vy se napojíte na jeho konci, odpovědnost za materiál i kvalitu nese provozovatel a voda se bere jako voda z veřejného zdroje. Budujete-li si potrubí/hadici sami, je to váš rozvod – materiál musí být určený pro pitnou vodu (uvolňování ftalátů ze zahradních hadic se navíc zrychluje při zahřátí na slunci) a za kvalitu na konci odpovídáte vy. Vodu, která v hadici přes noc stagnovala nebo se přes den ohřála, před odběrem pro pití/vaření vypusťte nebo použijte na mytí; čerstvá voda má mít přibližně teplotu vody ve zdroji. Osvědčená praxe: tmavé potrubí klást mimo spoje do potoka kvůli chlazení; odběr a měření teploty na konci hadice je ideální potvrzení kvality v místě spotřeby.
• Studna a převařování vody: rozhoduje výsledek rozboru. Potvrzuje-li rozbor, že voda je pitná, není ji nutné převařovat vůbec – ani na pití, ani na ruce či nádobí (převařování je pak vaše opatření navíc, ne povinnost). Pokud voda pitná není a převařujete proto, je to problém: poslední oplach jídelního nádobí i hygiena rukou kuchařů vyžadují pitnou vodu a převařování velkých objemů je v táborových podmínkách prakticky neproveditelné; pak je nutné zajistit jiný zdroj pitné vody (dovoz v barelech) nebo dezinfekci zdroje.

• Doba pro spánek, osobní hygienu a stravování už nemusí být vymezena pevně. Režim může být „plovoucí“ – každý den jiný. Mějte pro hygienu zaznamenáno (např. v programu dne), že doby spánku dodržujete.
• Beze změny: děti do 10 let včetně musí spát nejméně 9 hodin, starší 8 hodin. Spánek nemusí být vcelku – hlídky ani noční hry nevadí, ale děti musí mít čas dospat (noční bojovka = pozdější budíček; doba pro spánek delší než povinné minimum, např. 10 hodin při 9 hod. povinných, dává každému dítěti prostor hodinu hlídat).
• Beze změny: přiměřená zátěž, po dvou dnech soustavné fyzické zátěže třetí den odpočinek (na puťáku lze putovat i třetí den, ale odpočinkověji), koupání nejdříve hodinu po hlavním jídle nebo intenzivním cvičení a jen pod dohledem osoby schopné zachránit tonoucího.

• Posudek o zdravotní způsobilosti pro práci s dětmi („papír na hlavu“) má nově neomezenou platnost – platí, dokud nedojde ke změně zdravotní způsobilosti. Musí ho mít všechny osoby starší 15 let pracující na táboře samostatně s dětmi. Nově ho může vystavit i lékař se specializací v oboru pediatrie (vedle praktického lékaře a praktického lékaře pro děti a dorost).
• Dříve vydané posudky: neomezená platnost se vztahuje i na posudky vystavené před rokem 2026 – účinky posudku stanovuje přímo zákon (§ 10 odst. 2), nikoli vystavující lékař, takže text „platí 2 roky“ na starším formuláři nevadí. Opatrnější stanovisko (lékař mohl chtít pacienta po dvou letech vidět) – pokud se chcete vyhnout diskusi s hygienou, investice pár set korun do nového posudku je nejjednodušší jistota.
• Pedagogičtí a zdravotničtí pracovníci posudek mít nemusí – způsobilost dokládají jinak (zákony č. 563/​2004 Sb., 95/​2004 Sb., 96/​2004 Sb.). Jak přesně, zákon jasně neříká a odkazy vedou  na zrušené předpisy. Prakticky bývá jednodušší si posudek stejně pořídit, než u kontroly dokládat diplomy a pracovní smlouvy.
• Kdo posudek potřebuje a koho se týká výjimka: pořadatel musí zajistit účast pouze osob splňujících podmínky § 10 zákona (posudek u všech osob starších 15 let, které samostatně pracují s dětmi). Kuchař posudek potřebuje – argument „nepracuji s dětmi, jen vařím“ neobstojí, na skautském táboře navíc děti běžně pomáhají v kuchyni. Zákonná výjimka pro „zdravotnické pracovníky“ dopadá na lékaře, všeobecné sestry, zdravotnické záchranáře apod. (způsobilost dokládají dokladem o zdravotnickém povolání); osoba pouze s kurzem ZZA zdravotnickým pracovníkem není a posudek potřebuje. Stejně tak pedagogický pracovník (učitel) pod výjimku spadá, ale prokazování je nejasné – prakticky je nejjednodušší posudek mít. 
• Papíry na táboře rodinného skautingu: Pokud jste zotavovací akcí (tedy pořádá organizační jednotka Junáka, jste nad limity 30 dětí, 15 let, 5 dní), tak se na vás vztahují všechny povinnosti, bez ohledu na to, že děti na akci jsou jen vaše. Epidemiologické riziko tu je - společné zázemí, program i bacily. Rozdíl je pouze v “podlimitních akcích” - slovy zákona “jiných podobných akcí pro děti” (§ 12 zák. č. 258/​2000 Sb.), pokud jsou hlášeny jako skautský tábor.  V těchto případech u rodinného skautingu nemáte dle zákona ani vyhlášky žádné povinnosti. Lze však doporučit mít alespoň doklad o nezávadnosti pitné vody a prohlášení o bezinfekčnosti. Jinak i na tyto tábory se vztahuje Směrnice k táborům. Pokud někam jedete s rodinami sami a nikam nic jako tábor nehlásíte, žádné povinnosti táborů se na vás nevztahují.  
• Potravinářský průkaz není potřeba už od 1. 7. 2023 – vyžadují se jen znalosti nutné k ochraně veřejného zdraví; hygienicky nezávadnou přípravu jídla je nutné zajišťovat dál.
• Beze změny: děti potřebují posudek o zdravotní způsobilosti dítěte (platnost 2 roky, vrací se rodičům) a prohlášení o bezinfekčnosti (ne starší 1 dne před odjezdem, nevrací se); doporučujeme i kopii kartičky pojišťovny a souhlas s poskytováním informací o zdravotním stavu dítěte.

Drobné změny v příloze č. 4 vyhlášky:

• Stačí přípravek k dezinfekci kůže – „a povrchových ran“ z textu zmizelo. Prakticky: na neporušenou kůži alkoholová dezinfekce (např. Cutasept), do rány ale štípe – mějte i šetrnou (peroxid, Betadine).
• Resuscitační rouška nahrazena „bariérovou ochranou při umělém dýchání“ – může to být i resuscitační maska.
• Izotermická fólie už nemá předepsané rozměry – ale pořiďte takovou, do které dotyčného (dítě  či dospělého) opravdu zabalíte.
• Dále drobné úpravy názvosloví (sterilní komprese místo skládané gázy apod.). Beze změny: minimální rozsah lékárničky určuje příloha č. 4, léky jen volně prodejné, hlídejte expirace.
• Změnila se také náplň kurzu ZZA (přibylo TAPP/​TANR, AED, KPR dětí, anafylaxe, FAST; vypadly zdravotní průkazy a patronátní lékař).

• Práva a povinnosti zdravotníka nejsou v předpisech taxativně vyjmenovány. Vychází se ze smyslu jeho role: hlídá zdraví účastníků, podává volně prodejné léky (proto je lékárnička povinná), podává léky, které si děti přivezou s dávkováním od lékaře/​rodičů, ošetřuje zranění, hlídá hygienu a v případě potřeby zajistí předání do zdravotní péče.
• Lékař na pozici zdravotníka může využít kompetencí daných svým vzděláním (podávat i jiné léky, šít drobné rány…) – tím ale vystupuje nad rámec táborového zdravotníka a odpovědnost za tento přesah nese sám jako lékař; pochybení by se posuzovalo jako profesní chyba. Hodně záleží na atestaci (pediatr vs. gynekolog).
• Doprava dětí k ošetření osobním autem není právně upravena – ani zakázána, ani povolena. U závažných stavů volejte 155. U lehčích (podvrtnutý kotník) je odvoz autem možný při dodržení obecných pravidel: autosedačky/​podsedáky, připoutání, přiměřený počet dětí. V nouzi lze argumentovat krajní nouzí. Předem získaný souhlas rodičů situaci výrazně ulehčí – do přihlášky nebo samostatně.
• Podávání homeopatik: žádná legislativní změna v tom není – předpisy podávání homeopatik na táboře neupravují. Je to na úvaze zdravotníka a souhlasu rodičů; klíčové je mít s rodiči předem domluvený postup pro případ zhoršení stavu. Rizikové je, když rodiče odmítají běžnou léčbu a stav dítěte se zhoršuje (podávání pouze homeopatik u vážného stavu není postup lege artis). Doporučení: rodičům předem jasně sdělte, že na táboře budete používat běžné léky; pokud to odmítají, domluvte předání dítěte do jejich péče. Vše zapisujte do zdravotnického deníku. Myslete na to, že odpovědnost za zdravotní stav dítěte je v tu chvíli na vás.
• Potravní doplňky dětí (např. protein): doplňky nejsou léky, takže nespadají do režimu „léků přivezených s dávkováním od lékaře“. U nezletilých buďte opatrní – bez souhlasu rodičů je nepodávejte a o věci je vždy informujte, ideálně si vyžádejte písemné stanovisko. Zvažte věk dítěte, typ doplňku a důvod užívání; zátěž a strava na táboře jsou jiné než doma. Pokud se rozhodnete, že doplňky je možno užívat, nenechávejte je dětem - nedokážete ohlídat, že to neochutná půlka tábora nebo si vezmou větší dávku a způsobí si zdravotní problémy. Je také naprosto v pořádku říct, tyto doplňky na tábor nepatří.
• Telefonický souhlas rodičů s výkonem: je v pořádku, ale vždy ho písemně zaznamenejte do zdravotnického deníku (datum, čas, kdo souhlas udělil, k jakému výkonu a že byl udělen telefonicky); při pozdějším sporu je zápis důkazem, případně doplnitelným výpisem hovorů. Obecně se souhlas posuzuje podle závažnosti výkonu a vyspělosti dítěte. Připomínka: provádí-li lékař na pozici zdravotníka výkony nad rámec táborového zdravotníka (šití, ošetření ran), nese za ně odpovědnost sám jako lékař.
• Vytažení klíštěte: žádný předpis nevyžaduje k odstranění klíštěte „odbornou osobu“ (sestru či lékaře). Odstranění klíštěte je standardní součástí první pomoci a práce táborového zdravotníka; po poučení je může provést i proškolený laik. Postup dle návodu SZÚ: dezinfekce, uchopit co nejblíže kůži, tahem (kývavě, nemačkat tělíčko) vytáhnout, znovu dezinfikovat, místo sledovat a poučit o příznacích boreliózy/​encefalitidy. Zaznamenejte do zdravotnického deníku (ideálně se zákresem místa) a po akci informujte rodiče.