Tři principy skautingu
Milá vůdkyně, milý vůdce, každý z nás, kdo se zabývá skautskou výchovnou činností, se dříve či později vypořádává s otázkou, co je důležité, co až tak důležité není a co by mělo být měřítkem pro posuzování této otázky. Čas k našemu působení je omezený a v rámci práce oddílu se přece můžeme věnovat nejrůznějším programovým aktivitám. Jak tedy můžeš poznat, že program, který se svým oddílem vytváříš a realizuješ, je opravdu skautsky kvalitní?
Zakladatel skautingu nám k hledání odpovědi na tuto otázku poskytl velmi smysluplné vodítko. Vytvořil základy, na nichž celé hnutí postavil. Naše hnutí si můžeme představit jako mohutný strom, základy hnutí jako kořeny onoho stromu. Aby byly plody naší činnosti dobře vyzrálé a vyvinuté, nesmíme zapomínat na tyto tři kořeny, které celý strom vyživují. Tři principy, na kterých stojí celosvětově skautské hnutí. Tři principy, které by měly prostupovat a vyživovat život skautů a skautek, zejména vůdců a vůdkyň. Zpravidla se hovoří o třech povinnostech, někdy o třech odpovědnostech.
První princip zní Povinnost (odpovědnost) k Bohu
Tento princip ti říká, že smysly vnímatelný hmotný svět není tím jediným. Vedle něj existuje svět duchovní, který je postavený na hodnotách a vztazích. Oba světy jsou provázané a tvoří dohromady jeden celek. Od malička se díky svým smyslovým orgánům učíme vnímat hmotný svět a jeho zákonitosti. Duchovní svět nám zůstává zpravidla ukrytý a obestřený tajemstvím. Jeho objevování patří mezi klíčové úkoly skautingu.
Jestliže je duchovní svět postavený na hodnotách a vztazích, o jaké hodnoty a vztahy jde? Můžeš si představit hvězdnou oblohu. Každé světýlko na ní je jedna hodnota (úcta, sebeúcta, naděje, odolnost, poctivost, dochvilnost, upřímnost, schopnost si poradit v různých situacích…) Skauting pracuje s přesvědčením, že těmi ústředními hodnotami jsou Pravda a Láska. Považuje je za hodnoty nejvyšší. Pro věřící je nejvyšší Pravda a Láska synonymem Boha.
Co znamená být odpovědný Bohu?
Být připraven na setkání s duchovním světem. Přijmout odpovědnost, která vyplývá z tohoto setkání.
Budeme-li konkrétnější, budeme poctivě hledat odpovědi na tyto otázky:
1. Ve vztahu k sobě
Jaký máš žebříček hodnot, co považuješ za opravdu důležité a jak se to projevuje v tvém každodenním životě? Do jaké míry je tvůj hodnotový žebříček v souladu se skautskými ideály? Jakou roli v něm hraje Pravda a Láska, tvé vlastní úsilí o hledání cesty k jejich naplňování? Jak řešíš konflikty mezi svými ideály a různými situacemi, do kterých se dostáváš? Jak dokážeš být věrný svým hodnotám, i když to přináší určité nesnáze či nepříjemnosti? Jsi-li členem nějaké církve, jak plníš povinnosti, které ti z této příslušnosti vyplývají?
2. Ve vztahu k vedeným dětem
Pracuješ vědomě a promyšleně v rámci činnosti svého oddílu se skautskými hodnotami (zákonem, slibem, heslem, příkazem)? Mohou ostatní z tvého jednání poznat, že duchovní skutečnosti bereš vážně? Otevíráš otázky po smyslu věcí, vedeš děti k tomu, aby si kladly takové otázky? Otevíráš jejich nitro vnímavosti, že jsou i jiné rozměry života? Pracuješ s příběhy, citáty, reflexí různých situací? Vytváříš prostor pro pozorování přírody i lidské společnosti a sdílení postřehů? Vytváříš prostor pro zklidnění a ztišení, které otevírá prostor k naslouchání hlasu svého nitra i impulzů z univerza? Přemýšlíš společně s dětmi, které vedeš, jak můžeme v každodenním životě drobnou aktivní činností naplňovat skautské ideály? Nabízíš k tomu prostor a inspiraci?
Hovoříme-li tedy o povinnosti k Bohu, lze říci, že tvým úkolem je otevřít ve svém životě dveře od tajemné komnaty duchovního světa a překročit její práh. Ve vztahu k mladým lidem, které vedeš, vytvářet takové podmínky, aby se tuto tajemnou komnatu samy vydaly hledat.
Druhý princip zní Povinnost (odpovědnost) k bližním
Nežijeme ve světě izolovaných objektů. Vše je propojeno do sítě vztahů a souvislostí, které nás ovlivňují a které spoluvytváříme. Tento princip se tedy týká vztahů k druhým, které v případě skautingu charakterizují slova zájem, empatie, úcta, respekt a pomoc potřebným.
Koho můžeš považovat za svého bližního? V podstatě každou bytost, která je nám nablízku. V posledních desetiletích si čím dál tím silněji uvědomujeme, že významnými bližními jsou pro nás i ostatní živí tvorové a vlastně i celá příroda. Povinnost k bližním znamená zejména to, že ti bližní nejsou lhostejní. Že o ně máš a projevuješ zájem. Že jim dokážeš věnovat část své energie a času. Že se snažíš do druhého vcítit, pochopit, jak mu je, proč jedná tak, jak jedná.
Další rovinou vztahů k bližním je úcta a respekt. Znamená to učit se přiznávat druhým stejnou hodnotu jako sobě, vnímat je a jednat s nimi jako rovnocennými bytostmi, uznávat jejich právo na odlišné postoje a názory, učit se naslouchat a odpouštět. Úctu k druhým je třeba rozšiřovat mimo člověka i na další stvoření. Můžeme tedy hovořit o úctě ke krajině, celým ekosystémům a přírodě vůbec.
Důležitým rozměrem druhého principu je aktivní pomoc potřebným. Zakladatel skautingu velmi často hovořil o altruismu jako o životním přístupu, kdy nezištně pomáháš druhým, společnosti. U skautů a skautek se klade důraz na vlastní iniciativu a aktivitu. Tato pomoc potřebným má zpravidla podobu pravidelných (každodenních) drobných dobrých skutků a občasných rozsáhlejších aktivit. Aktivní pomoc druhým, jejich podpora je důležitým rysem skautingu. Na druhou stranu je potřeba upozornit na riziko, že každá pomoc by měla směřovat k soběstačnosti toho, komu pomáháš. Není správné, když v rámci dobře míněné pomoci přebíráš za druhé odpovědnost a vlastně je tím činíš nesamostatné a závislé na budoucí pomoci.
Jak poznáš, že naplňuješ se svým oddílem druhý princip?
Učíš děti všímat si světa kolem a přemýšlet o něm? Povídáte si pravidelně o tom, jak se kdo cítí a proč jedná tak, jak jedná? Učíš děti naslouchat druhým a přemýšlet o jejich názorech? Ukazuješ členům oddílu, že je možné mít odlišné postoje a názory – a přece zůstat kamarády? Učíš členy oddílu úctě k přírodě i druhým lidem? Mluvíš o druhých lidech s úctou, i když s nimi nesouhlasíš? Učíš členy svého oddílu řešit konfliktní situace bez ran na duši? Poskytuješ jim zpětnou vazbu na jejich jednání s druhými? Zabýváte se pravidelně každodenními drobnými skutky a inspirací k nim? Plánuješ a realizuješ s oddílem veřejně prospěšné aktivity, které jsou pravidelnou součástí činnosti oddílu? Co nabízí (dává) tvůj oddíl světu?
Třetí princip zní Povinnost (odpovědnost) k sobě
Třetí princip se dotýká tvé vlastní osoby, tvého životního poslání a tvého životní stylu (nakládání s časem a vlastní energií, cesty vnitřního osobního růstu, přístupu k vlastnímu zdraví, vzdělávání, odpočinku, zábavě…). Skauting vytváří podmínky k tomu, aby mladí lidé mohli zkoušet nejrůznější činnosti a objevovat, co by mohlo být jejich životním posláním. Pokud to poznají, tak přispívá k rozvoji vůle a dalších předpokladů, aby byli schopni i přes různé překážky své poslání naplňovat.
Skauting klade důraz na proaktivní přístup. To znamená, že svůj životní styl si vytváříš z vlastní vědomé iniciativy a vnímáš za něj svoji vlastní osobní odpovědnost. Důležitým aspektem je snaha o rovnováhu a určitou míru rytmičnosti života, tedy vyvažování mezi prací a odpočinkem, pohybem a klidovou činností, bdělou činností a spánkem atd.
Jak poznáš, že se v činnosti tvého oddílu projevuje třetí princip?
Sestavuješ program tak, aby obsahoval ve vyvážené míře fáze usilování a fáze odpočinku? Inspiruješ členy svého oddílu svým vlastním životním stylem? Nabízíš pravidelně dostatek impulzů k osobnímu růstu (práce se stezkou, výzvy, zkoušky sebeovládání…)? Vytváříš prostor pro diskuze o nakládaní s volným časem? Vedeš děti k dovednosti využít volný čas ke spontánní smysluplné činnosti, která nemusí být organizována vedoucími? Zabýváš se s dětmi otázkami zdravého životního stylu, stravování, pravidelného pohybu, prevencí různých rizik…? Nabízíš inspiraci životními příběhy těch, kteří objevili své poslání a dokázali ho uskutečnit?
Závěr
Tři principy skautingu tvoří jeden harmonický celek. Můžeš si ho představit jako zdravý mohutný strom vyživovaný těmito třemi kořeny nebo jako trojnožku postavenou na třech nohách. Pokud jednu z nich odstraníš, celá trojnožka spadne.
Tři principy jsou dobrými kritérii pro posouzení, jak tvůj oddíl funguje. Pokud se podíváš na činnosti svého oddílu z delší časové perspektivy a můžeš říci, že všechny tři se svým oddílem vědomě a plánovitě naplňuješ, je pravděpodobné, že tvůj oddíl realizuje kvalitní skautskou výchovu.
Tři principy jsou tématem pro rádce, rovery/rangers a činovníky. Pro děti jsou příliš abstraktní, proto je v životě oddílu přetavujeme do podoby slibu a zákona i jejich průmětu do konkrétního jednání. Výsledkem skautské výchovy je potom člověk, v jehož životě se vědomě odrážejí a naplňují všechny tři principy skautingu.
