Abychom si z reflexe mohli odnést co nejvíce, je nutné si na začátku vyjasnit, na co chceme reflexi zaměřit. Někdy může být vhodné (typicky po silném zážitku) se zaměřit na dění ve skupině (jak jsme spolupracovali, jak probíhala komunikace, jak jsme řešili výzvy, které se objevovaly atd.). Jindy můžeme položit důraz na témata, která program otevřel (např. co konkrétního se naučili – zapalování ohně bez sirek, zjistili souvislosti - proč se z lidí stávají uprchlíci, nebo dozvěděli – skautská historie). 

Když víme, kam chceme jít, snáze tam taky dojdeme. Při vedení reflexe máme mít na paměti cíl programu, po kterém reflexe probíhá. Mezi programem a reflexí po něm by měla být jasná souvislost. 

Někdy se může stát, že aktivita neproběhne tak, jak jsme předpokládali. Možná v účastnících otevřeme jiná témata, nastane neočekávaná situace (k zamýšleným cílům se ani nepřiblížíme) nebo se ve skupině objeví konflikt. V takovém případě máme změnit plán, podle kterého reflexi připravujeme. Přizpůsobme ho právě proběhlé aktivitě, aby byla reflexe přínosná pro všechny. 

1. Odvětrání emocí: prostor k vyjádření a zpracování emocí 
2. Popis děje: společná rekonstrukce děje aktivity
3. Zobecnění zkušenosti: přetavení zkušenosti v obecnější vzorce nebo postupy
4. Ponaučení pro příště: pojmenování toho, co aktivita přinesla do našeho života

Můžeme položit důraz na různé části reflexe (např. odvětrání emocí po zážitkových aktivitách; poučení pro příště po krizové situaci). Je v pořádku upravit reflexi dle aktuálního vývoje ve skupině.

Reflexe může probíhat hned po programu, ale také s časovým odstupem. Většinou to vyplyne ze situace, ale pokud si nejsme jistí, můžeme si odpovědět na následující otázky a podle toho se rozhodnout.

• Jsou účastníci výrazně unavení?
• Je pozdě večer nebo noc?
• Jsou účastníci intelektuálně vyčerpaní?
• Potřebují se účastníci umýt, zahřát, najíst či naplnit jiné potřeby?
• Jsme my jako vedoucí unavení, intelektuálně vyčerpaní či si potřebujeme naplnit základní potřeby?

Pokud jsme si na jednu z těchto otázek odpověděli ano, je vhodné reflexi odložit do chvíle, kdy budou všichni v pohodě a budou mít nasycené základní potřeby. 

Rozjitřené emoce a výrazný konflikt jsou situace, ve kterých budeme řešit, kdy reflexi uskutečnit. Není na to ale jednoduchá odpověď. Nejlepší radou je asi reflexi provést ve chvíli, kdy vyprchají ty nejhorší projevy emocí, nikdo výrazně nepláče, nekřičí apod. Jakmile jsou tedy účastníci schopni normálně mluvit (a jsou tělesně v pohodě, jak je psáno výše), je čas pustit se do reflexe a více ji neodkládat.

Na začátku reflexe je třeba stanovit si nebo připomenout, pokud už je známe, pravidla chování u reflexe. Pravidla chování mohou vypadat například takto:

• mluví jeden
• reflexi vede vedoucí, řídíme se jeho pokyny
• jsme slušní a nerušíme
• jsme přítomní a posloucháme 
• když nechceme, nemusíme mluvit nebo se zúčastnit
• když nerozumíme, doptáme se
• každý může něco dodat či doplnit

Pravidla nejsou dogma a můžeme si je stanovit či upravit společně ve skupině tak, aby nám a naší reflexi vyhovovala.

• Hry (intenzivní, zážitkové, na spolupráci atd.)
• Společnou práci (v kuchyni, stavění tábořiště atd.)
• Táborový den
• Výpravy, výlety, tábory
• Vypjaté, krizové či konfliktní situace
• Naučné programy
• Filmy nebo dokumenty
• Účast na skautských závodech a další

Karet Reflexit je celkem 50.

48 karet je po 12 rozděleno do 4 oblastí (dle fází reflexe):

1. Odvětrání emocí.
2. Popis děje.
3. Zobecnění zkušenosti.
4. Ponaučení pro příště.

2 karty popisují komplexní aktivity, které přesahují rámec jedné fáze reflexe.

Na kartě je vždy tématický obrázek a otázka nebo aktivita. Otázku nebo aktivitu může plnit jednotlivec sám nebo všichni dohromady. 

Pokud je na kartě psáno aktivita, rozumíme tím to, co reflektujeme – program, schůzka, hra, výprava, něco, co se stalo. Tým je skupina, která prochází reflexí - typicky družina, oddíl, parta.

1. Vytyčíme si cíl, ke kterému chceme reflexi vést.
2. Z každé fáze reflexe si vybereme karty s otázkami, které jsou vhodné pro naši aktivitu.
3. Po programu se shromáždíme na reflexi ve skupině, ve které dává smysl (typicky všichni účastníci dané situace či rozdělení na menší skupiny). Někdy je výhodné, abychom změnili prostředí a reflexe probíhala na jiném místě, než původní aktivita. Někdy je lepší reflexi dělat hned, někdy počkat na později. Během reflexe bychom na sebe měli všichni vidět, ideální je tedy, když sedíme v kruhu, a měli bychom se cítit pohodlně.
4. Vysvětlíme si, co se bude dít a stanovíme či připomeneme pravidla chování u reflexe. 
5. Na základě karet vytváříme otázky od odvětrání emocí po poučení pro příště. Někdy je vhodné otázku upravit na míru konkrétní skupiny, případně se doptávat.

Cíl programu: 

1. Skauti a skautky si uvědomí nespravedlnost v rozdělení chudoby a bohatství ve světě.
2. Skauti a skautky si vyzkouší, jaké je to poskytovat pomoc a přijímat jí.
3. Skauti a skautky pochopí, že vzájemná pomoc musí vycházet z iniciativy jednotlivců nebo skupin a neděje se sama od sebe.

Průběh programu:

Na táboře mají skauti a skautky připravenou neobvyklou snídani. V jídelně si sednou k jakémukoliv stolu. Každý stůl dostane po usednutí účastníků vlajku a snídani své země:

• Francie – sladké francouzské pečivo, káva s mlékem
• Velká Británie – míchaná vajíčka, klobásky, rajčata, žampiony, fazole v tomatě, toasty s máslem, černý čaj, mléko a cukr 
• Indonésie – exotické ovoce, smažené nudle, voda 
• Ghana – nic, voda 
• Saudská Arabie – placky z mouky a vody, voda
• Čína – malá miska vařené rýže, zelený čaj

Jídla by mělo být tak akorát, aby se z něj nasytili všichni účastníci, pokud se podělí.

Dále program probíhá bez zásahu vedoucích. Nejsou určena pravidla, jak účastníci se svou snídaní naloží. Účastníci jí, co dostali, mohou poskytnout své jídlo někomu jinému, mohou se společně domluvit, mohou si jídlo krást či spolu bojovat – nic z toho jim ale nesdělujeme a pokud je to únosné, necháme program proběhnout přirozeně, jak si zvolí účastnická skupina. Po programu je nutná reflexe, ve které se vrátíme k celému programu k našim pocitům, průběhu, zobecnění i poučení pro příště. Na příkladech, kdy program proběhl různě, si ukážeme, jaký cíl reflexe a jaké otázky z karet můžeme vybrat.

Příklad reflexe 1

Během programu se účastníci domluvili a podělili se o jídlo a program proběhl v příjemném duchu vzájemnosti. Všichni se dobře najedli.

Cíl reflexe vychází z cílů programu. Protože někteří účastníci se museli podělit a někteří přijmout pomoc, zaměříme se na to, aby si navzájem sdělili, jaké to pro ně bylo (2. cíl). Můžeme se zaměřit více na zobecnění tématu (tedy 1. cíl) a hledat příklady ve světě (např. pomoc oblastem zasaženým živelnou katastrofou, válkou, chudobou apod.).

Výběr karet:

• Co ti udělalo radost?
• Co tě rozesmutnilo?
• Co tě vytočilo nebo naštvalo?
• Co tě nejvíc pobavilo?
• Co ti bylo nepříjemné?
• Najdi předmět, který vystihuje, jak se teď cítíš. Svůj výběr vysvětli.
• V kruhu popište, jak aktivita probíhala. Každý řekne jednu větu a další pokračuje.
• Nastal u tebe v průběhu aktivity nějaký aha-moment? Jaký?
• Co bylo pro tebe důležité a proč?
• Překvapilo tě něco a proč?
• K čemu byste se měli společně vrátit?
• Kdo si zaslouží ocenění a za co?
• Co se ti povedlo?
• O čem, z dnešní aktivity, by tě zajímalo se dozvědět víc? Proč?
• Kdy a kde se ti můžou hodit nové dovednosti získané v aktivitě?
• Kdyby bylo jednu věc možné udělat jinak, co by to pro tebe bylo a proč?
• Napište, co byste chtěli, aby si všichni z aktivity odnesli. Papírky vylosujte a přečtěte.
• Co si chceš zapamatovat? Diskutujte o tom v týmu a pak o tom přemýšlej minutu o samotě.

Příklad reflexe 2

Během programu každý seděl na svém místě a snědl to, co dostal. Někteří mají hlad, někteří jsou přejedení. Nenajezení cítí nespravedlnost.

Cíl reflexe opět vychází z cílů programu. V reflexi by měli mít účastníci možnost podělit se o své pocity, můžeme očekávat více negativních emocí. Protože si účastníci navzájem nepomáhali, je vhodné zjistit, proč se tak stalo a společně se dobrat k poznání, že pomoc potřebným vychází z naší všímavosti, tedy zaměříme se více na 3. cíl našeho programu. Vhodné je zaměření se na oblast emocí a poučení pro příště, kdy příště nemusí jít o podobný program, ale spíše reálnou situaci.

Výběr karet:

• Co ti udělalo radost?
• Co tě rozesmutnilo?
• Co tě vytočilo nebo naštvalo?
• Vyvolalo v tobě něco obavy? Kdy a proč?
• Při čem se ti rozbušilo srdce?
• Co ti bylo nepříjemné?
• Udělej obličej, který vyjádří, jak se teď cítíš.
• Jaká byla atmosféra ve skupině? Přemýšlej minutu o samotě, 2 minuty si povídejte ve dvojici a pak sdílejte společně.
• V kruhu popište, jak aktivita probíhala. Každý řekne jednu větu a další pokračuje.
• K čemu byste se měli společně vrátit?
• Po kruhu každý řekněte, co si z aktivity odnášíte.
• Co se nepovedlo? Co s tím můžeš udělat, aby se to příště nestalo?
• O čem, z dnešní aktivity, by tě zajímalo se dozvědět víc? Proč?
• Co ti aktivita o tobě pověděla nového?
• Kdy a kde se ti můžou hodit nové dovednosti získané v aktivitě?
• Kdyby bylo jednu věc možné udělat jinak, co by to pro tebe bylo a proč?

Příklad reflexe 3

Program proběhl spíš jako bojovka, účastníci s chudou snídaní se rozhodli krást ze stolů bohatších, ti se bránili. Vše se zdálo jako legrace.

Program proběhl jinak, než jsme očekávali. Stálo by za to zvážit, jestli bychom neměli upravit cíle reflexe. Můžeme také zvolit odlišný přístup k reflexi a zaměřit se na jiné fáze procesu. Je vhodné během reflexe dát průchod vysvětlením a sdělením pocitů, protože i když se obecně zdálo, že program probíhá ve veselém duchu, nemusí to tak vnímat všichni. Více se tedy zaměříme na emoce a průběh programu. Dále se můžeme zaměřit na zobecnění takového průběhu programu, jak by to vypadalo, kdyby jednotlivé stoly byly opravdové státy, tedy zaměřit se na vznik konfliktů a válek ve světě. Nebo se můžeme vrátit k původním cílům programu a ptát se na otázky k nespravedlnosti v rozdělení bohatství a prostředků ve světě, jaké má takové rozdělení důsledky a co s tím lze dělat. 

Výběr karet:

• Co ti udělalo radost?
• Co tě rozesmutnilo?
• Co tě vytočilo nebo naštvalo?
• Co tě nejvíc pobavilo?
• Vyvolalo v tobě něco obavy? Kdy a proč?
• Při čem se ti rozbušilo srdce?
• Co ti bylo nepříjemné?
• Udělej zvuk, který vyjádří, jak se teď cítíš.
• Co ti přineslo největší úlevu, když to skončilo?
• Co bylo na hraně?
• V kruhu popište, jak aktivita probíhala. Každý řekne jednu větu a další pokračuje.
• Čeho na tebe bylo moc a proč?
• Co bylo pro tebe důležité a proč?
• Překvapilo tě něco a proč?
• K čemu byste se měli společně vrátit?
• Co se nepovedlo? Co s tím můžeš udělat, aby se to příště nestalo?
• O čem, z dnešní aktivity, by tě zajímalo se dozvědět víc? Proč?
• Co ti aktivita o tobě pověděla nového?
• Co ti přinášelo pocit bezpečí?
• Kdyby bylo jednu věc možné udělat jinak, co by to pro tebe bylo a proč?
• Co si chceš zapamatovat? Diskutujte o tom v týmu a pak o tom přemýšlej minutu o samotě.
• Povídejte si o zážitcích z dnešního dne. Ty, na kterých se shodne více lidí, napište do velkého kruhu na papír. Ty, které jsou důležité pro jednotlivce, napište vně kruhu.

Každý večer probíhá společné ohlédnutí za uplynulým táborovým dnem. Vždy 3 dobrovolníci vyberou náhodně z balíčku Reflexitu po jedné kartě a poté odpovídají či plní aktivitu. Podle karty necháme odpovídat všechny, nebo pouze vybranou část účastníků. Reflexe je náhodná a může se stát, že jsou opomenuty důležité okamžiky táborového dne, na druhou stranu můžeme náhodně najít téma, ke kterému bychom se jinak nevyjadřovali. Výhodou je, že se nám každý den neopakují otázky, které bychom během ohlédnutí pravděpodobně používali.

Na konci tábora připravíme celkové ohlédnutí za táborem pomocí cesty s několika zastaveními. Protože tábor je dlouhá doba a celkově účastníci už mohli zapomenout, co se kdy dělo, je vhodné začít reflexi připomenutím průběhu. Tedy obrátit pořadí prvních dvou bodů reflexe, o kterých jsme psali výše.

Jednotlivá zastavení a karty Reflexit:

1. Zastavení – průběh tábora

• Společně vytvořte umělecké dílo, které představuje, co jste prožili.
• V kruhu popište, jak aktivita probíhala. Každý řekne jednu větu a další pokračuje.

2. zastavení – emoce 1 

• Co ti udělalo radost?
• Co tě rozesmutnilo?

3. zastavení – emoce 2

• Co tě vytočilo nebo naštvalo?
• Co tě nejvíc pobavilo?

4. zastavení – emoce 3

• Vyvolalo v tobě něco obavy? Kdy a proč?
• Při čem se ti rozbušilo srdce?

5. zastavení – zobecnění 1

• Čeho na tebe bylo moc a proč?
• Co bylo pro tebe důležité a proč?
• Překvapilo tě něco a proč?
• Co by se ti líbilo zažít znovu a proč?

6. zastavení – zobecnění 2

• Kdo si zaslouží ocenění a za co?
• Co se ti povedlo?

7. zastavení – zobecnění 3

• Jaká byla tvá role v týmu? Vyhovovala ti?
• Co se vám společně v týmu dařilo a proč?

8. zastavení – poučení pro příště 1

• Co se nepovedlo? Co s tím můžeš udělat, aby se to příště nestalo?
• Co by mělo být příště stejné?

9. zastavení – poučení pro příště 2

• Jaká jiná role v týmu by ti příště mohla lépe sednout?
• Co bychom mohli v našem týmu zlepšit?

10. poslední zastavení

• Popište nebo nakreslete aktivitu pomocí růže. Stonek = něco, co nám pomáhalo; Trn = něco, co bylo těžké; Listy = něco, co chcete rozvíjet; Květ = to nejkrásnější.