Řád stříbrného vlka byl bratru Lukšíčkovi - Rysovi udělen v roce 2014 v Praze.

Bratr Rys se narodil v roce 1933 v Praze. V roce 1945 se přihlásil do Junáka a působil ve 100. a později 145. oddíle.

Po roce 1949, kdy začala postupná likvidace Junáka, se Jiří Lukšíček – Rys zapojil do odbojové skautské skupiny, která svou ilegální činnost zaměřovala především na distribuci protirežimních letáků a drobné záškodnické akce. Její členové vlastnili i zbraně, které měly sloužit spíše jako psychická podpora a trofej. V březnu 1953 byl Jiří Lukšíček poprvé zadržen a dva měsíce vězněn, v letech 1953 - 54 vykonával základní vojenskou službu u 61. útvaru PTP poblíž Rumburka. Přímo na vojně byl opět zadržen a záhy odsouzen k 6 letům vězení a pracovně nasazen v táborech Nikolaj, posléze Rovnost, kde se mimo jiné stýkal s jinými skauty. V roce 1960 po propuštění na svobodu začal pracovat jako dělník v ČKD, po nějakém čase vystudoval průmyslovou školu a v ČKD začal vyučovat.

Roku 1968 znovu založil 233. oddíl při 34. skautském středisku Ostříž.  Pokoušel se jej vést i po opětovném zákazu Junáka na začátku roku 1970. Toho roku mu ale byla zakázána práce s mládeží.

Po listopadu 1989 středisko obnovil a stal se i velmi aktivním činovníkem v rámci znovuzrozené organizace. Působil mj. jako člen Rozhodčí a smírčí rady. Dodnes navštěvuje nejrůznější besedy a aktivně se zúčastňuje skautského života.

Řád stříbrného vlka byl bratru Bartůňkovi - Baldovi udělen 27. 8. 2017 ve Skutči.  

Řád stříbrného vlka byl bratru Šromovi - Havranovi udělen 21. 8. 2018 na Jesenické lesní škole.

V roce 1968  bratr Ladislav Šrom – Havran obnovil středisko Blesk Lesnice, což znovu zopakoval po dvacetiletém komunistickém zákazu skautingu v roce 1990. Déle než čtvrtstoletí vedl oddíl vlčat. V Lesnici byl v uplynulém desetiletí rovněž hlavním iniciátorem a hybatelem při budování skautského domu.

Mimo středisko dlouhodobě působí jako instruktor Jesenické lesní školy, kterou stihl absolvovat v roce 1968 a po roce 1990 se spolupodílel na jejím znovuobnovení.

Narodil se v roce 1951, skautem se stal při krátké obnově organizace v letech 1968-1970, záhy začal pracovat jako zástupce vůdce skautského oddílu. Po nástupu normalizace oddíl ukrývá pod odbor turistiky TJ Sokol Praha Krč.

Hned v roce 1989 se bratr Edy přihlásil k obnovujícímu se Junáku, z krčských turistických oddílů vzniklo záhy a dodnes nejpočetnější skautské středisko - 7. středisko Blaník.

Vedle práce ve středisku Edy nabídl své síly obnovující se organizaci na ústřední úrovni, postupně byl členem Ústřední rady, členem metodické skupiny pro nový skautský program a od roku 2008 vede odbor duchovní výchovy.

V období obnovování skautingu, kdy se musel Junák vypořádat se svým přístupem k prvnímu skautskému principu – Povinnosti k Bohu, byl klíčovým autorem myšlenky a současné formulace prvního principu skautingu a současného znění skautského slibu. Stál také u obnovy systému vzdělávání činovnic a činovníků, byl jedním ze zakladatelů ILŠ a VLK Gemini, kde spoluvytvářel koncepci instruktorského vzdělávání, na níž dnes staví všechny aktivně působící instruktorské školy.

Byl významným podporovatelem spolupráce mezi výchovnými organizacemi mládeže, z pověření Junáka byl jedním z iniciátorů vzniku České rady dětí a mládeže, a po jejím ustavení byl 4 roky ředitelem Kanceláře ČRDM, působil v Národním institutu dětí a mládeže MŠMT a později se v této instituci podílel na obnovení oddělení neformálního vzdělávání pracovníků s dětmi a mládeží v NNO a školských zařízeních. 

Bratr Jiří Zajíc – Edy patří k nemnoha osobnostem, které svou činovnickou službu na celonárodní úrovni konají nepřetržitě po celou od obnovy organizace dodnes. Jeho profesní dráha a veřejné působení tvoří jediný celek s jeho skautskou službou – jež v souhrnu lze charakterizovat jako přes pět desetiletí trvající zápas o výchovu člověka k opravdovým lidským hodnotám, neutuchající naději vkládanou do člověka, zejména mladých lidí, do úsilí o žití a hledání Pravdy.

Bratr Tomáš Řehák - Špalek vstoupil do oddílu v osmi letech, po maturitě založil a vedl oddíl Stopaři, skrytý před režimem pod hlavičkou různých organizací. V roce 1988 založil a vedl ilegální skautské středisko "Stovka". Po obnově skautingu převedl br. Špalek oddíl i středisko pod Junák, kde doposud úspěšně fungují.

Hned v roce 1989 bratr Špalek vystupuje jako jeden iniciátorů obnovy Junáka a stává členem Náčelnictva chlapeckého kmene a Ústřední rady Junáka. Výrazně se podílel na změnách struktury organizace, která se promítla do změny Stanov na VSJ v roce 2001, změně Stanov v roce 2014 v návaznosti na změnu Občanského zákoníku.

Jako zpravodaj pro vzdělávání činovníků inicioval reformu systému vzdělávání činovníků a připravil Řád vzdělávání činovníků a činovnic Junáka, který s mírnými úpravami platí dodnes. Spolu s Jiřím Zajícem - Edym, Romanem Šantorou,Vítem Růžičkou a Káčou Rocmanovou zakládá v roce 1998 kombinaci vůdcovského lesního kurzu a instruktorské lesní školy pod názvem  Gemini, jejímž byl vůdcem a klíčovým instruktorem po dvacet let - ročníků.

Po ukončení funkce v Náčelnictvu je zvolen členem a místopředsedou Rozhodčí a smírčí rady Junáka, kde působí doposud, a i zde se podílí na řešení nejzávažnějších konfliktů, které se často dotýkají Stanov či základních hodnot organizace.

Je zřejmé, že bratr Tomáš Řehák - Špalek svůj slib být věrný skautské myšlence ve šlépějích svého otce a děda, který v den pohřbu svého otce ve svých osmi letech slíbil, bratr Špalek naplňoval a naplňuje způsobem, který představuje pro Junák zcela mimořádný přínos a který může být příkladem vynikající skautské služby všem skautům.

Řád stříbrného vlka převzal 3. 5. 2025 v kostele Jména Panny Marie v Lomci u Vodňan.

Bratr Jaroslav Pulkrábek se narodil v roce 1964, dětství prožil v Bechyni, v období dospívání se rodina přestěhovala do Prahy. V 80. letech se přes tramping se dostal ke skautingu,  účastnil se také bytových seminářů vedených Radimem Paloušem a Danielem Kroupou. Po vojně se s manželkou odstěhoval z Prahy na Šumavu, kde začal pracovat jako dřevorubec. 

Po sametové revoluci ve založil a léta vedl skautský oddíl ve Vimperku, v současné době je vedoucím střediska Vimperk.

Působil ve skautském vzdělávání, deset let stál v čele Jihočeské lesní školy, dvě období byl místonáčelníkem Junáka - českého skauta. 

Ran žil a žije skautskými hodnotami a pomáhá hledat cestu skautingem druhým. Vedle toho je také šumavským patriotem, spisovatelem a kulturním buditelem nejen na Vimpersku.

Libor Kvapil – Sir byl do roku 1950 členem skautského oddílu, který pokračoval v činnosti i po zákazu skautingu. V letech 1968–1970 se věnoval vzdělávání rádců a poprvé přišel do kontaktu s Jesenickou lesní školou. V 70. a 80. letech se kolem něj a bratra Zdeňka Šobra – Fila vytvořila skupina oldskautů, kteří společně filozofické skautské základy a pojetí skautingu coby životního stylu.

Od znovuobnovení organizace v roce 1989 působí jako vzdělavatel a lektor na zdravotnických kurzech, člen či předseda zkušebních komisí a především jako stálý instruktor Jesenické lesní školy. Bratr Sir je příkladem skauta i v civilním životě. V roce 2007, kdy už mohl být deset let v důchodu, vybudoval v Olomouci v rámci tamní Charity první ordinaci pro bezdomovce v ČR a dalších dvanáct let v ní téměř bez nároku na odměnu sloužil.