Středisko je základní organizační jednotkou Junáka – českého skauta a má vlastní právní osobnost. Jeho hlavním posláním je sdružovat členy v daném místě, poskytovat zázemí výchovným jednotkám, tj. oddílům, a garantovat v nich skautskou výchovu (viz kapitola 3.3 Organizačního řádu). V čele střediska stojí vedoucí a jeho zástupce (příp. až dva zástupci), kteří jsou voleni střediskovým sněmem zpravidla na tři roky. Pokud není funkce vedoucího střediska obsazena, nemůže středisko existovat. Předpoklady, náplň práce a pravomoci vedoucího střediska jsou uvedeny v příloze Přehled a vlastnosti funkcí Organizačního řádu.  

Středisko působí především v následujících oblastech: řídicí, personální, výchovná, provozní, hospodářská a reprezentativní. Vedoucí je za chod i hospodaření střediska zodpovědný. Je to velká agenda, která zpravidla přesahuje kapacitní možnosti jednoho dobrovolníka. Každý vedoucí má min. jednoho zástupce, s nímž si agendy a zodpovědnost rozdělí. Potřebuje ale i další spolupracovníky, na které část pravomocí a povinností deleguje. Vedoucí střediska je tedy koordinátorem týmu spolupracovníků, v němž jsou jasně rozdělené agendy a odpovědnosti. Vedoucí členy svého týmu podporuje a koordinuje činnosti střediska.

Vedoucí střediska svou činnost pravidelně hodnotí. Průběžně myslí na přípravu svých nástupců. Při svém odchodu z pozice vedoucího střediska předá svému nástupci všechny potřebné materiály a podpoří ho svým know-how, např. jako mentor.

Otázky k zamyšlení vedoucího či k diskusi se střediskovým týmem

1. Co pro mě znamená být vedoucím střediska?
2. Co mi středisko dává a co bere? Jaká je moje motivace?
3. Jaké by středisko mělo být, a jaké je to moje?
4. Nejsem na vedení střediska sám? Kdo jsou moji spolupracovníci a jakým oblastem působnosti střediska se věnují?
5. Jak svou činnost ve vedení střediska průběžně hodnotím?
6. Jak uvažuji nad délkou své funkce a nad svým budoucím odchodem? Jak vychovávám své nástupce?

Zakladatelem středisek (i jejich „rušitelem“) je Výkonná rada, ale v organizační hierarchii je středisko podřízené územně příslušné vyšší organizační jednotce (VOJ) - skautskému okresu nebo přímo kraji. S nadřízenou jednotkou je třeba aktivně komunikovat, zajímat se o dění v daném okrese, kraji i celé organizaci a předávat zpětnou vazbu. Jen tak může celá organizace včetně VOJ reagovat na potřeby vašeho střediska. 

Středisko je jako právní subjekt zapsán ve Spolkovém rejstříku . Platný zápis je vůči veřejnosti (především úřadům) potvrzením, že středisko je funkční a naplňuje vnitřní pravidla – zejména že vedení střediska je legitimně zvoleno střediskovým sněmem. Konání sněmu v tříletých intervalech je jedním z hlavních úkolů vedení střediska. Sněmy jsou zároveň příležitostí aktivně se podílet na směřování celého Junáka - českého skauta. Bez vedoucího střediska a minimálně jednoho (případně dvou) jeho zástupců nemůže středisko existovat. Po nástupu do funkce je třeba převzít všechny klíčové dokumenty, přístupy (např. do datové schránky) a kontakty a provést potřebné kroky k provedení zápisu do rejstříku. 

Mezi dvěma sněmy je vrcholným řídícím orgánem střediska středisková rada složená z vedoucího střediska, zástupců vedoucího střediska, vedoucích oddílů (kteří mohou být zastoupeni svými zástupci) a případně dalších členů volených jmenovitě střediskovým sněmem. Středisková rada se schází zpravidla jednou měsíčně, rozhoduje prostou většinou v hlasování, jako kolektivní orgán je nadřízena vedoucímu střediska, ale musí respektovat usnesení střediskového sněmu.

Posledním klíčovým orgánem střediska pak je minimálně dvoučlenná středisková revizní komise volená také střediskovým sněmem, jejímž úkolem je kontrolovat soulad střediskového hospodaření i celé administrativy a fungování střediska s vnitřním právem Junáka i platnou státní legislativou.

Pokud nějakou činnost vedoucí střediska nezvládá sám, může pro ni jmenovat střediskového zpravodaje (výchovný zpravodaj, organizační zpravodaj, hospodář, mediální zpravodaj, zpravodaj pro závody, apod.) Zpravodaj není z titulu své funkce členem střediskové rady, ale může se zasedání rady účastnit s poradním hlasem. 

Posláním střediska je (viz Organizační řád, článek 3.3). :

• řídit a zajišťovat skautskou výchovu dětí a mládeže v daném místě a garantovat její úroveň a kvalitu,
• poskytovat materiální a technické zázemí pro činnost ve výchovných jednotkách a podporovat jejich vedení a 
• sdružovat a organizovat členy, kteří v daném místě působí.

Zajištění skautské výchovy a garantování její kvality 

Zpravidla je nutné, aby středisko mělo alespoň tři oddíly, z toho aspoň dva oddíly mladších členů. Maximální velikost střediska není stanovena, je však důležité, aby počet oddílů, činovníků a dalších dobrovolníků ve středisku i oddílech umožňoval zdravé fungování střediska, dobrou spolupráci mezi oddíly a činovníky, dlouhodobou udržitelnost i rozvoj skautingu v daném místě. 

Vedoucí střediska jmenuje a odvolává vedoucí jednotlivých oddílů (pokud si to do své pravomoci nevyhradila středisková rada), čímž současně ovlivňuje kvalitu skautské výchovy: výběrem a přípravou vhodných vedoucích. Středisko může a má podporovat vedoucí v získávání skautského vzdělávání a kvalifikací a má podporovat rozvojové příležitosti pro odrůstající rádce a rovery. Jsou-li oddíly rozdělené podle věkových kategorií, má středisko podporovat oddíly světlušek a vlčat v doplňování vedení z oddílů skautek a skautů a roverských kmenů. 

Současně se vedení střediska může (a má) aktivně zajímat o to, jak výchova v jednotlivých oddílech probíhá, zda je v souladu se skautskou výchovnou metodou a vede všechny členy k naplňování skautského slibu a zákona. S tím mohou pomoci například výchovní zpravodajové. 

Středisko je zřizovatelem všech táborů a zodpovídá za jejich bezpečnost a kvalitu. Proto schvaluje hlášenky táborů a po jejich uzavření také skutečnou účast a hospodářský výsledek. 

Poskytování materiálního a technického zázemí 

Právně je středisko vlastníkem veškerého majetku, který jednotlivé oddíly využívají. Je proto třeba dohlédnout na jeho řádnou správu a doplňování. Vedení střediska sestavuje rozpočet a rozhoduje, do čeho bude v daném roce investovat. Zajišťuje příjmy pro činnost (např. žádosti a následné vyúčtování dotací, další fundraisingové příležitosti). Středisko je také zodpovědné za pravidelné inventury majetku, na které dohlíží revizní komise. 

Tyto úkoly mohou usnadnit vnitřní předpisy střediska (např. směrnice k inventarizaci může stanovit, od jaké hodnoty se majetek eviduje; směrnice ke vzdělávání může stanovit, jakou finanční podporu středisko poskytuje k účasti na vzdělávacích akcích, středisko si může určit pravidla proplácení dokladů a cestovních náhrad, pravidla rozpočtů, provozní vyhlášky nemovitostí). 

Sdružování a organizování členů 

Středisko zodpovídá za průběžnou evidenci členů a každoročně provádí registraci členů včetně výběru členských příspěvků. O výši členských příspěvků rozhoduje středisková rada, členské příspěvky mohou být jedním ze zdrojů financí pro skautskou činnost. Některé z údajů, které o členech shromažďujeme, mohou být osobní a citlivé a středisko má mít schválená pravidla o tom, kdo se k jakým údajům dostane a jak s nimi může nakládat. To se týká i dalších dokumentů souvisejících s chodem střediska (např. smlouvy, účetní závěrky). 

Povinnosti vedení střediska přehledně shrnuje Střediskový kalendář, nejdůležitější termíny vypichuje článek Jsem vedoucím střediska. Na zajištění všech těchto povinností se zpravidla podílí více lidí – čím větší středisko, tím více zpravodajů a činovníků. Vedení střediska tak musí zajišťovat také péči o tyto dobrovolníky, s tím může pomoci např. zpravodaj pro personalistiku . 

Otázky k zamyšlení vedoucího či k diskusi se střediskovým týmem

1. Znají činovníci ve středisku svůj popis práce?
2. Je každému jasné, jaká má práva a povinnosti?
3. Má středisko podchycenou veškerou potřebnou administrativu?
4. Má středisko sepsaná pravidla (vyhlášky ) pro řídicí, hospodářskou a provozní činnost?
5. Odpovídá velikost střediska současným potřebám střediska a oddílů v něm?
6. Je struktura střediska optimální?
7. Jak oddíly spolupracují?

Zdravý tým je základním předpokladem funkčnosti střediska: v jednom člověku vše zvládnout nelze a na spolupracovníky musí být spoleh. Proto je práce s lidmi prioritou, ať už se jí věnuje vedoucí střediska nebo někdo jiný, např. zpravodaj pro personalistiku .

Vhodní dobrovolníci pro různé role a funkce na středisku se dají nalézt mezi členy střediska, jeho podporovateli, ale také v řadách dosud neskautské veřejnosti. Je dobré udržovat kontakt s aktivními i bývalými členy střediska, rodiči, podporovat možnou seberealizaci dospělých ve skautingu v různých formách zapojení. Vedoucí střediska by si měl být vědom zákonitostí cyklu práce s dobrovolníky a principů funkčního nástupnictví.

Vedoucí střediska by měl znát motivace, ale i silné a slabé stránky, potřeby a plány svých spolupracovníků ve středisku. Sestavení a uzavření dobrovolnických dohod pomáhá vyjasnit očekávání, potřeby, možnosti i požadavky ze strany střediska i dobrovolníků.

Podporovat dobrovolníky je možné pomocí vzdělávání a různých benefitů, ale především skrze příjemnou atmosféru ve středisku, dobrou komunikaci, osobní zájem vedoucího střediska a participaci činovníků na zadávání úkolů. Důležité je i pravidelné vyhodnocování vzájemné spolupráce. 

Většinu činností ve středisku vykonávají dobrovolníci, ale středisko může některým lidem vyplácet finanční odměnu, zejména za pravidelnou práci vyžadující zodpovědnost za majetek nebo expertízu, jako jsou správci nemovitostí, účetní a další.

Otázky k zamyšlení vedoucího či k diskusi se střediskovým týmem

1. Kdo všechno v našem středisku vykonává nějakou dobrovolnickou práci? Víme u každého, jak dlouho se chce této činnosti věnovat, jakou k ní má motivaci a co by mu v jeho roli pomohlo? Jaký mají potenciál k dalšímu růstu? Jaká budoucí role, úkol nebo projekt by je mohla v tomto růstu podpořit? Co by je samotné lákalo a zajímalo vyzkoušet a naučit se?
2. Kdo má v našem středisku na starosti personalistiku? Co konkrétně tato osoba dělá?
3. Uzavíráme s našimi dobrovolníky dobrovolnické dohody? Obsahují jasný popis činnosti a zodpovědností? Jsou časově omezené?
4. Jaká atmosféra panuje v našem střediskovém týmu? Jak ji můžeme podpořit/​vylepšit?
5. Kdo mimo okruh současných činovníků by mohl mít zájem a předpoklady vykonávat na našem středisku nějakou dobrovolnickou práci? Pro jakou roli by se hodil/​a?
6. Mají všichni členové střediska 15+ možnost se realizovat v souladu se svými zájmy? Funguje nám roverské, rodinné a oldskautské společenství?

Kvalifikovaní vedoucí jsou nezbytným předpokladem fungování střediska, a to jak z hlediska právního, tak i výchovného. Vedoucí střediska musí mít kvalifikaci střediskové minimum, od r. 2025 je povinná i pro zástupce vedoucího střediska. Vedoucí oddílů musí mít složenou vůdcovskou zkoušku, pro zástupce stačí čekatelská zkouška. 

Vedoucí střediska nese odpovědnost za jmenování vedoucích oddílů. Přitom je potřeba zvažovat osobnostní charakteristiky adepta, situaci na středisku apod., není vhodné spoléhat jen na kvalifikaci. To, že má někdo složenou zkoušku, nemůže nahradit posouzení jeho vhodnosti pro konkrétní roli či funkci na úrovni střediska. Zároveň je vhodné při vysílání účastníků na kvalifikační vzdělávací akce nepodceňovat doporučení pro účast (ne pouze doporučuji, ale také popsat vhodnost nebo limity uchazeče).

Vedle kvalifikačních vzdělávacích akcí existuje i široká nabídka akcí nekvalifikačních, které jsou pro rozvoj činovníků a dobrovolníků střediska také přínosné a důležité. Vzdělávací akce hledejte v databázi vzdělávacích akcí . 

Je vhodné účastnit se i regionálních a celostátních setkání. Podpořte tyto akce nejen vlastní účastí, ale i nabídkou zázemí či pomoci s organizací.

Středisková rada se skautským vzděláváním průběžně a cíleně zabývá a vzdělávání členů střediska podporuje. Je vhodné podpořit účast členů střediska na různých typech vzdělávacích akcí i na jiných způsobech vzdělávání i finančně. 

Pokud má středisko zpravodaje pro vzdělávání nebo výchovného zpravodaje, ten pomáhá členům střediska s hledáním vhodných vzdělávacích akcí a jiných forem rozvoje. Zpravodaj vysvětluje přínosy vzdělávání, a i svým příkladem k němu inspiruje. Pokud středisko takového zpravodaje nemá, jeho roli zastává vedoucí střediska nebo jiný člen střediskové rady.

Členové střediska mohou využít i další formy seberozvoje, například samostatnou práci s literaturou, metodikami, časopisy (pro vedoucí oddílů je vhodný hlavně časopis Skauting ), podcasty, mentoring, koučink apod. Obzvlášť dospělí nováčci potřebují v tomto ohledu podpořit. 

Řadu vzdělávacích příležitostí může vytvářet samo středisko (nebo okres), např. semináře pro dospělé činovníky. K tomu lze využít nabídky vzdělávání na klíč a pozvat si odborníka. Rozvoj rádkyň a rádců by středisko (nebo kraj či okres) mělo zajišťovat zcela samo, ať už pravidelnými rádcovskými kurzy , nebo důrazem na vzdělávací část oddílových rad a činnost rádcovských družin.

Otázky k zamyšlení vedoucího či k diskusi se střediskovým týmem

1. Kdo má v našem středisku skautské vzdělávání na starost? Doporučuje jednotlivým členům vhodné vzdělávací příležitosti?
2. Jak naše středisko podporuje rozvoj a vzdělávání svých členů?
3. Jakou kvalifikaci má vedení střediska a oddílů? Jaké máme možnosti k rozšíření jejich kvalifikací? Co by to středisku přineslo?
4. Účastní se členové střediska regionálních a celostátních setkání činovníků? Pokud ano - jak ve středisku sdílíme inspiraci, kterou si z těchto setkání přivezou? Pokud ne - proč se těchto setkání vedoucí neúčastní? Co by jim mohla účast přinést? Jak ji můžeme podpořit?
5. Využívají vedoucí a ostatní činovníci ke svému seberozvoji skautské časopisy, podcasty, metodiky aj.?
6. Věnujeme se vzdělávání dospělých nováčků?

Dobře plánovat znamená mít jasnou představu o tom, kam směřujeme a jak se tam chceme dostat. Střediskové plánování by měl řídit vedoucí střediska, je však nezbytné do něj zapojit celou střediskovou radu a další členy střediska. Je důležité, aby celé středisko mělo jasnou představu o budoucnosti a zvažovalo dlouhodobější plány a cíle (například na volební období), ale i roční a krátkodobé cíle, které dlouhodobý plán podporují. Středisko má také podporovat své oddíly v oddílovém plánování, které se více zaměřuje na výchovu.

Plánování je cyklický proces, který můžeme rozdělit na pět částí:

1. Analýza stávajícího stavu
2. Určení cílů a indikátorů
3. Vyhledání vhodných prostředků k dosažení cílů
4. Příprava a realizační fáze
5. Vyhodnocení

Analýza stávajícího stavu zahrnuje zhodnocení silných a slabých stránek střediska, dostupných zdrojů, kvality činnosti oddílů a dalších faktorů ovlivňujících jeho fungování. V tomto procesu můžete například využít SWOT analýzu nebo informace z nástrojů sebehodnocení (hodnocení kvality střediska ve skautISu či diskuze nad střediskovým semaforem). Inspirovat se můžete i tématy ze Strategie 2030 naší organizace.

Na základě analýzy je možné stanovit konkrétní cíle, které by měly být specifické, měřitelné, dosažitelné, relevantní a časově omezené (SMART ). Vhodné je také určit si prioritu jednotlivých cílů, např. na škále 1 až 3. Dále je důležité definovat indikátory, které nám pomohou sledovat pokrok směrem k dosažení stanovených cílů a vyhodnotit, zda jsme cílů dosáhli.

Následuje hledání vhodných prostředků a plánování dalších kroků k dosažení cílů. Ke každému cíli máme naplánovat, jak ho dosáhneme a které prostředky a zdroje nám k tomu pomohou. 

Poté se střediskem svůj plán realizujeme a sledujeme, jak to probíhá, zda se nám to daří.

Vyhodnocení zahrnuje posouzení dosažených výsledků a indikátorů, zhodnocení úspěšnosti plánu a identifikaci oblastí, které je možné vylepšit. Nezapomeňte, že je důležité se umět i pořádně pochválit a třeba splněné cíle i oslavit. Závěrečné hodnocení slouží jako podklad pro analýzu a nastavování nových cílů pro další období. Tímto se nám tedy cyklus vrací zpátky na začátek. 

Otázky k zamyšlení vedoucího či k diskusi se střediskovým týmem

1. Jak v našem středisku plánujeme činnost? Jak stanovujeme cíle a jejich priority? Rozumí všichni vedoucí a další činovníci našim střediskovým cílům?
2. Co se v našem středisku daří a co bychom chtěli zlepšit?
3. Jak v našem středisku používáme zpětnou vazbu a hodnocení spolupráce pro jednotlivce či hodnocení kvality pro celé středisko? Umíme s těmito nástroji pracovat?
4. Kdo a jak sleduje plnění našich cílů? Informuje(me) průběžně středisko o tom, jak se nám daří cíle plnit?
5. Jak vyhodnocujeme naše cíle? Kdo se na tomto hodnocení podílí? Umíme se z  hodnocení poučit?

Skautské středisko vyžaduje pečlivé vedení a organizaci, a jedním z klíčových orgánů v tomto systému je středisková rada. Jejím úkolem je řešit záležitosti týkající se fungování a rozvoje střediska. Tým střediskové rady tvoří skupina činovníků, kterým na budoucnosti střediska záleží, a je důležité, aby mezi nimi byly role a úkoly vhodně rozdělené. Ve střediskové radě mají hlasovací právo pouze vedoucí a zástupce vedoucího střediska, činovníci zastupující jednotlivé oddíly (primárně vedoucí oddílů, příp. jejich zástupci) a pokud tak rozhodne sněm, tak i další volení členové střediskové rady. Zásadní rozhodnutí, jako je schválení rozpočtu, členských příspěvků, hlášenek k pořádaným táborům, závazných předpisů nebo jmenování zpravodajů, musí být schválena většinou střediskové rady, která navíc musí být usnášeníschopná. Středisková rada je usnášeníschopná, pokud se jí účastní alespoň poloviční počet členů s hlasovacím právem. Zvažte tedy, zda a kolik chcete mít volených členů rady, aby přinášeli klíčová témata, pravidelně se jim dokázali věnovat a nedošlo ke snížení významu zástupců oddílů v radě nebo k problémům s usnášeníschopností. Další činovníci (např. zpravodajové, členové revizní komise aj.) zapojení do chodu střediska se jednání střediskových rad mohou účastnit s poradním hlasem.

Středisková rada se obvykle schází jednou měsíčně. Program jednání a písemné materiály k bodům jednání je vhodné zasílat s dostatečným předstihem. S předstihem, například přímo v materiálech k jednání, se dá o některých položkách jednání diskutovat i hlasovat (čl. 152 Organizačního řádu) Středisková rada může probíhat také distančně nebo kombinovaně. (čl. 151 Organizačního řádu)

Finální program rady by měl zahrnovat jak stabilní body, například zprávy z oddílů, informace o hospodaření střediska, naplňování střediskového plánu, tak i reaktivní - reagují na situace (rozpočet, schválení táborů, zpráva o hospodaření) a proaktivní - vlastní iniciativa, zlepšování střediska (vlastní akce, teambuilding, plánování) body. 

Je důležité z rady zpracovat kvalitní zápis. Je vhodné, aby zápis psala jiná osoba, než moderátor jednání rady. Odsouhlasený zápis by měl být snadno dostupný všem členům. Má obsahovat informace o čase konání, účastnících, projednávaných tématech, úkolech a výsledcích rozhodnutí, ale i o názorech a diskusích, které k jasnému rozhodnutí nevedly.

Moderní technologie nabízejí široké možnosti pro elektronickou komunikaci ve středisku. Od sdílení informací prostřednictvím e-mailových konferencí a střediskového webu po využití online platforem jako Slack nebo skautské Google služby (e-mail, konference, kalendář, dokumenty a disk, chat). Důležité je zvolit vhodný nástroj pro efektivní a bezproblémovou komunikaci mezi členy střediska.

Pro efektivní správu informací a procesů využíváme skautIS  - skautský informační systém, který zajišťuje shromažďování údajů o členech a dalších důležitých aspektech fungování organizace. Skrze skautIS se odevzdávají účetní závěrky, táborové hlášenky, registrace, evidují údaje o členech (vč. elektronických přihlášek a aktualizací údajů rodiči), objednávají časopisy nebo řeší žádosti o dotace. V případě potřeby lze využít on-line nápovědu nebo se obrátit na podporu na adrese podpora@skaut.cz

Pokud chcete, aby vám neunikla žádná důležitá informace o tom, co se v hnutí děje, je dobré sledovat zdroje skautských informací. 

Otázky k zamyšlení vedoucího či k diskusi se střediskovým týmem

1. Kolik toho naše středisková rada dělá nad rámec základních povinností? (plánování, teambuildingové akce, …) Přijde nám to dostatečné?
2. Jak probíhají naše střediskové rady? Kdo je řídí/moderuje? Kdo zastává funkci zapisovatele? Jsou všichni účastníci rad s jejich průběhem spokojení? Jak bychom naše střediskové rady mohli vylepšit?
3. Jaká témata na našich střediskových radách řešíme? Máme vyhrazený čas na sdílení informací z oddílů, od zpravodajů i od vyšších organizačních jednotek?
4. Jak v našem středisku používáme skautIS? Kdo údaje v něm spravuje?
5. Jakým způsobem získáváme pro středisko informace od vyšších organizačních jednotek nebo informace o dění v naší organizaci, o skautském vzdělávání apod.?

Zajištění bezpečného prostředí a průběhu aktivit je jedním ze základních předpokladů skautské činnosti. Část požadavků je zajištěna vnitřní a státní legislativou (např. povinná kvalifikace činovníků, zdravotnické a hygienické zázemí táborů, předpisy a systém povinných revizí - viz Příručka pro správce základen). Je toho však mnohem více, co může středisko k zajištění bezpečnosti dělat. 

Všichni dospělí působící na středisku (nejen vedoucí oddílů a jejich zástupci, ale např. i příležitostní pomocníci, kteří se dostávají do kontaktu s mladšími členy) mají jednat v souladu s Kodexem jednání dospělých. Kromě prostého seznámení se s obsahem Kodexu je proto vhodné reflektovat, zda jej svým jednáním opravdu naplňujeme. Například je vhodné najít shodu ohledně konzumace alkoholu a nelegálních návykových látek na akcích (XVII. valný sněm v Olomouci k tomu poskytl jasné stanovisko ). Na středisku má panovat otevřená atmosféra, která umožňuje vzájemně se upozorňovat na situace, kdy došlo k porušení Kodexu. K tomu může pomoci například pravidelná společná reflexe. 

Vedení střediska potřebuje vedoucí jednotlivých oddílů dobře znát. Zejména dospělé nováčky je vhodné prověřit, vyžádat si reference a příp. výpis z trestního rejstříku (přijetí dospělé osoby do střediska musí schválit středisková rada). Ani dlouholetá známost však není zárukou: i ve skautském prostředí občas dochází k jednání, které je za hranou skautských ideálů, etického kodexu a někdy i práva. Proto je třeba být obezřetný a na signály nevhodného chování včas reagovat. Samostatnou kapitolou je spolupráce s činovníky, kteří mají diagnostikované duševní onemocnění. Nemusí je to diskvalifikovat od rolí a funkcí, ale musí mít svou nemoc zvládnutou, umět s ní žít a dokázat o ní přiměřeně komunikovat se svým okolím (nejen nastavit si pravidla, ale i domluvit si řešení a pomoc pro svoje potřeby). Pravděpodobně nemusí být vhodné, aby takoví činovníci byli v některých situacích jedinými dospělými, kteří zajišťují nějakou akci nebo aktivitu.

Na skautských kurzech se vedoucí zpravidla dozví jen obecné rady rady týkající se bezpečnosti, ale jejich konkrétní aplikaci a specifická rizika spojená s činností daného střediska na kurzech pokrýt nedokážeme. Proto je třeba pravidelně provádět vlastní školení přizpůsobené konkrétním požadavkům střediska (např. využívané prostory, dostupné nářadí, specifické akce). Středisko může také uspořádat vlastní Fórum sdílené chyby, na kterém se vedoucí obohatí o vlastní zkušenosti a ponaučení nebo nastudují příklady skautských (skoro)průšvihů. Nehody, které se stanou během činnosti střediska a jeho oddílů, je vhodné sdílet na prusvihy@skaut.cz . 

Důraz na bezpečí by však neměl být překážkou pro realizaci plnohodnotné skautské činnosti. Důležitou součástí skautingu je dobrodružství, které se neobejde bez jisté míry rizika a nejistoty. Spíše než se všem aktivitám s náznakem nebezpečí vyhýbat je proto lepší naučit se riziko vyhodnocovat a řídit (kromě preventivních opatření připravit krizové plány a trénovat krizové scénáře). Vyplatí se proto investovat do přípravy vedoucích, neboť dobře připravení vedoucí spíše zvládnou náročnější aktivity bez zranění. Pro další podrobnosti doporučujeme seriál Dobrodružství a řízení rizika v Kapitánské poště. Kromě zdravotnické přípravy (kurzy první pomoci) je dobré umět poskytovat i laickou psychickou podporu. Vedoucí lze vyslat na kurzy krizové intervence, na středisku je dobré mít důvěrnou osobu a nastavené interní mechanismy podpory, která odbřemení jednotlivé vedoucí. 

Pokud z interní podpůrné mechanismy nedostačují, mohou se vedoucí v případech akutní krize obracet na Skautskou krizovou linku (737 205 520). K řešení neakutních problémů je lepší využít e-mailovou poradnu na adrese poradna@skaut.cz . Na těchto místech lze získat podporu i při řešení případů nevhodného sexualizovaného jednání. 

Otázky k zamyšlení vedoucího či k diskusi se střediskovým týmem

1. Jsou vaše klubovny, tábořiště a další nemovitosti dostatečně bezpečnými prostory? 
2. Byli všichni vedoucí, rádci a v potřebném rozsahu i mladší členové poučeni o pravidlech používání kluboven? Jak připravujete chlapce a děvčata na práci se sekerou, pilou a dalším nářadím používaným na táborech a na brigádách? 
3. Jednají všichni dospělí na středisku v souladu s Kodexem jednání dospělých? Jakým způsobem řešíte případy porušování Kodexu? Jsou vaše akce s mladšími členy zcela bez alkoholu a nelegálních návykových látek? 
4. Jakým způsobem identifikujete a sdílíte ponaučení z nehod a chyb, které se během skautské činnosti stávají? Sdílíte svá ponaučení na prusvihy.skaut.cz? 
5. Realizují vaše oddíly dobrodružné aktivity s přijatelnou mírou rizika a nejistoty? Jakým způsobem vyhodnocují vedoucí riziko, jak jej snižují a jak se připravují k řešení krizových situací? 
6. Máte ve středisku dohodnuté postupy pro řešení krizových situací? Jsou tyto postupy přiměřeně (a pravidelně) předávány všem potenciálním účastníkům krizových situací (mladší vedoucí, děti, rodiče)? Provádíte nácvik řešení takových situací? 

Mnoho činovníků vnímá středisko především jako poskytovatele technického a materiálního zázemí pro činnost oddílů, které mají klid a prostor pro skautskou výchovu. Dle Organizačního řádu je však prvním úkolem střediska řídit a zajišťovat skautskou výchovu dětí a mládeže v daném místě a garantovat její úroveň a kvalitu. Středisko má tedy povinnost aktivně se zajímat, jak skautská výchova v oddílech probíhá, a pomáhat oddílovým vedoucím s uplatňováním skautské výchovné metody. Vedení střediska může například pomoci oddílům vyhodnotit, které prvky skautské výchovné metody uplatňuje dobře a ve kterých se potřebují zlepšit. Může je podpořit při nastavování výchovných cílů své činnosti a jejich hodnocení. Může vedoucím vytvářet prostor pro sdílení zkušeností a inspirace s výchovnými přístupy a podpořit je při řešení výchovných otázek. 

Středisko je nositelem nadoddílové perspektivy. Sleduje charakter a velikost jednotlivých oddílů a rozvíjí vztahy a vazby mezi nimi. Může organizovat společné akce oddílů, podporovat přípravu rádců pořádáním vlastního rádcovského kurzu, nebo usnadnit vzdělávání vedoucích zprostředkováním záskoků na výpravách či táborech. Na středisku se může domlouvat program pro rovery a jejich zapojení do vedení oddílů, společně plánovat sestavování týmů vedoucích či oslovování a začleňování dospělých nováčků. 

Podpora výchovné činnosti je rozsáhlá oblast. Aby ji středisko dokázalo obsáhnout, je vhodné mít určenou kapacitu, například jednoho nebo více výchovných zpravodajů . Vedení střediska i jednotlivých oddílů má mít s výchovnými zpravodaji vyjasněná vzájemná očekávání, výchovní zpravodajové potřebují jasné zadání, jaké oblasti rozvíjet. Může jim k tomu pomoci příručka Průvodce skautskou výchovou. 

Otázky k zamyšlení vedoucího či k diskusi se střediskovým týmem

1. Máme jako středisková rada přehled o tom, jak se promítá skautská výchovná metoda v programu našich oddílů a střediskových akcí?
2. Které výchovné nástroje se v našem středisku používají a jak? A které výchovné nástroje nepoužíváme a proč? Jak může středisko podpořit jejich zavedení?
3. Jaké úkoly u nás plní výchovný zpravodaj? Odpovídají potřebám oddílů a doporučené náplni této role?
4. Pokud výchovného zpravodaje nemáme, kdo a jak u nás zajišťuje úkoly, kterými by se měl zabývat? Jak můžeme podpořit vznik této role v našem středisku?
5. Máme v našem středisku R&R? Jak s nimi pracujeme? Myslíme i na jejich osobní rozvoj? 

Oblast hospodaření navazuje na plán střediska, převádí ho do čísel. Hospodaření střediska však nespočívá jen v získávání peněz a v jejich “utrácení”. Veškerá agenda kolem finančních prostředků je obsáhlejší a vyžaduje určitý rozsah znalostí . Je zcela v pořádku oblast hospodaření konzultovat s odborníky. 

Zodpovědností střediskového vedoucího je zajistit, aby středisko fungovalo a hospodařilo v souladu s platnými právními předpisy a vnitřními pravidly naší organizace. I samo středisko má mít svá pravidla, nastavení procesů.

Oblast hospodaření je většinou vedoucím střediska delegována na funkci hospodáře střediska. Celou agendu hospodaření určitě nemusí zastávat jen jeden člověk, může to být celý hospodářský tým. Rozdělení agend (úkolů) se může lišit dle velikosti střediska, činnosti střediska, “dostupných” činovníků atd.

Pro zorientování v oblasti hospodaření pomůže:

• článek Přebírám hospodaření jednotky
• kalendář hospodáře a kalendář střediska
• sekce Křižovatky - Hospodaření
• s hospodařením akcí a vedením účetnictví střediska mohou pomoci online nástroje

Plán v oblasti hospodaření je představován rozpočtem. Dává nám odpověď na dvě základní otázky: Kolik peněz budeme potřebovat na svoji činnost? Z jakých zdrojů je získáme? Rozpočet není dogma, je tedy potřeba s ním průběžně pracovat - upravovat jej tak, jak se mění situace ve středisku (a to jak na příjmové straně, ale i potřeby na výdajové straně), vyhodnocovat jej a tyto skutečnosti používat do plánů na další období. Informovaná by měla být celá středisková rada, v přiměřené míře i veřejnost, dárci, rodiče.

Velkým spolupracovníkem pro vedoucího střediska jsou nejen jeho zpravodajové, ale také vnitřní kontrolní orgán - Revizní komise , který má povinně každá organizační jednotka (u středisek stačí dvoučlenná RK a může být případně i sdílena pro více jednotek). Často je revizní komise spojována jen s kontrolou účetnictví, to však je jen část její možné kontrolní činnosti.

Otázky k zamyšlení vedoucího či k diskusi se střediskovým týmem

1. Jak vypadá hospodářský tým našeho střediska? Jak je efektivní jeho spolupráce? Máme někde sepsaná pravidla, kterými se v oblasti hospodaření na středisku řídíme?
2. Jak stanovujeme a schvalujeme rozpočet našeho střediska? Reflektuje rozpočet plány výchovných jednotek (oddílů), dlouhodobý plán nákladů, finanční možnosti střediska či výsledky inventarizace? Vracíme se k rozpočtu během roku?
3. Máme dlouhodobý finanční plán? Pokud ano: Kdo jej vytvořil a kdy? Kdo všechno o něm ví? Jak vypadá a jak jej aktualizujeme?
4. Jak spolupracujeme s revizní komisí? Jak vypadá její činnost? Daří se nám učit z chyb, na které nás komise upozorní?

Středisko potřebuje peníze na běžný provoz, dlouhodobé investice a nenadálé události. Ideální je o potřebných financích přemýšlet při plánování, a to i v dlouhodobém výhledu, nejen v rámci rozpočtu na další rok.  

Z těchto plánů vzniká potřeba získat zdroje. Mít cíl je základ. Fundraisingem rozumíme činnosti, kdy si vytváříme vztah mezi námi a naším dárcem, kterému dáváme možnost připojit se k dobré věci. K čemu se připojuje a co tím vznikne, musí mít středisko dobře rozmyšleno a umět to dárcům předat. Ať již sháníme dárky do tomboly, dobrovolníky na zajímavou akci nebo finance na novou klubovnu, jsou obecně platná pravidla, která fungují.

Pokud uvažujete o pořízení pozemku na táboření, velké opravě klubovny, nákupu nových teepee, je možné začít na ně šetřit i delší dobu dopředu. Stejně tak je dobré mít rozmyšlené možné nenadálé události a mít vytvořenou rezervu i na ně. Pokud budete mít k dispozici své volné peníze, můžete využít například nečekané možnosti investiční dotace a mít připraveno kofinancování, nebo koupit pozemek, který by se zrovna prodával. Často se mluví o možném snižování dotací a je vhodné mít rezervu i pro tyto případy.

Pokud víme, co chceme, je snazší oslovit dárce, aby do toho šli s námi. Na běžné provozní náklady často vypisují dotační programy obce, města a kraje. Snadný, ale opomíjený zdroj peněz jsou také členské příspěvky. Parťáky můžeme najít u rodičů, kterým velmi záleží na tom, aby činnost pro jejich děti byla kvalitní a rádi tomu pomohou, třeba i finančním darem. Firmy nás podpoří, pokud v nich pracují rodiče dětí, nebo máme nějak jinak možnost si je získat. Často nám mohou dát materiál, nebo slevu na jejich služby. Je možné oslovit i širší veřejnost, která středisko sleduje na sociálních sítích, v místním tisku apod., nicméně čím menší má dárce vztah ke skautingu a vašemu středisku, tím víc se musíte snažit ho oslovit, aby projekt podpořil.

Zvažujte, jak náročné je jaké peníze získat a začněte těmi nejsnazšími možnostmi. Na větší projekty budete zpravidla potřebovat více zdrojů. 

Komplexní informace najdete v metodice k fundraisingu .

Sledujte pravidelně:

• facebookovou skupinu Zdroje pro skauty ,
• sekci Skautské křižovatky fundraising ,
• web Skautské nadace Jaroslava Foglara a
• vývěsky a weby obcí a krajů.

Otázky k zamyšlení vedoucího či k diskusi se střediskovým týmem

1. Jaké zdroje využívá naše středisko pro svoji činnost? Jaká je jejich (ne)jistota v dalších letech?
2. Máme sestaven seznam věcí, které chceme/​potřebujeme v budoucnu do střediska pořídit? Ideálně i s prioritizací potřeb.
3. Tvoříme si finanční rezervy pro případ mimořádných situací nebo pro případ větších investic?
4. Kdy naposledy jsme provedli v našem středisku audit současných příjmů a výdajů?
5. Máme sestaven seznam potenciálních partnerů? Aktualizujeme jej? Máme někoho, kdo by se o fundraising na středisku staral dlouhodobě?
6. Jak spolupracujeme s rodiči, bývalými členy, obcí? Jsou dostatečně informovaní o našich aktivitách a potřebách? Budeme je moci oslovit, když bude třeba?

Většina středisek vlastní nebo má v pronájmu nemovitost(i)  - klubovnu (klubovny), tábořiště a/​nebo základnu . Nemovitosti potřebují pravidelnou údržbu, je vhodné do ní zapojit i mladší členy či příznivce střediska. Práce na klubovně, základně či tábořišti pomáhá rozvíjet pozitivní vztah k majetku, šetrné zacházení s ním a zvlášť u mladších členů i praktické dovednosti.

U budov je nutné zajistit pravidelné revize (např. spalinových cest, hasicích přístrojů, elektroinstalace a spotřebičů, hromosvodů, otopných systému, plynu) podle zákonných požadavků kvalifikovaným revizním technikem. Budova má mít svoji požární poplachovou směrnici (označení únikových cest a postup při vypuknutí požáru) vyvěšenou na přístupném místě. Při provozu nemovitosti berme v úvahu dopad na životní prostředí a vždy volme šetrnější variantu. Střediskové nemovitosti mají být odpovídajícím způsobem pojištěné a je nezbytné mít k nim kompletní dokumentaci uschovanou na bezpečném místě.

Všichni vedoucí, rádci a v potřebné míře i mladší členové střediska potřebují být seznámeni s bezpečnostními pravidly pohybu v klubovnách (ale i v základnách a na tábořištích), včetně pravidel k používání zařízení a nástrojů.

Správou jednotlivých nemovitostí může být pověřen správce (dobrovolník nebo i brigádník/​zaměstnanec střediska). Se správcem nemovitosti je vhodné uzavřít dobrovolnickou dohodu nebo pracovní smlouvu/​dohodu s vyjasněním všech odpovědností, úkolů, podpory, termínů apod. 

Je vhodné, aby všechny střediskové nemovitosti (vlastněné, v nájmu či výpůjčce) byly také zadány v evidenci ve skautISu . Po doplnění dalších údajů, cen a fotek, můžete začít snadno a pohodlně nabízet klubovnu, základnu či tábořiště k pronájmu ostatním zájemcům ve skautské databázi základen .

Větší rekonstrukci nebo stavbu klubovny (či jiné střediskové budovy) je třeba plánovat v několikaletém předstihu a zajistit pro ni dostatek financí. Je vhodné, aby takový projekt řídil člen střediska, který není vytížený vedením oddílu ani jinou časově náročnou činovnickou funkcí.

Vzhledem k růstu organizace v posledních desetiletích je čím dál těžší nalézat místa k táboření, proto doporučujeme: využijte jakoukoliv možnost zakoupit pozemek vhodný k táboření. I kdybyste jej neplánovali sami dlouhodobě využívat, můžete jej nabízet k výměně nebo pronájmu jiným střediskům. 

S financováním koupě nebo stavby/​rekonstrukce nemovitosti může pomoci Junák - český skaut (hlavní spolek) nebo Skautská nadace Jaroslava Foglara . Pokud naopak budete chtít prodat, darovat nebo zastavit nemovitost vlastněnou střediskem (popř. jinak omezit práva na její užívání), musíte nejprve získat souhlas Výkonné rady.

Otázky k zamyšlení vedoucího či k diskusi se střediskovým týmem

1. Jaké nemovitosti naše středisko vlastní nebo má v pronájmu? Kde máme uchovanou dokumentaci ke střediskovým nemovitostem? Co všechno tato dokumentace obsahuje?
2. Máme vlastní tábořiště? Pokud ne, jaká jsou pro a proti získání vlastního tábořiště?
3. Kdo spravuje naše střediskové nemovitosti? Jaké jsou jeho povinnosti a práva? Jak jsme se na těchto povinnostech a právech domluvili? Jsou někde sepsána a vzájemně odsouhlasena?
4. Máme všechen majetek, včetně nemovitostí, pojištěn na odpovídající cenu majetku?
5. Je naše nemovitost uvedena ve skautISu a v databázi základen? Nabízíme ji k pronájmu ostatním? 
6. Jak často provádíme úklid a další údržbu našich nemovitostí? Jsou do těchto činností zapojeni i mladší členové střediska? Pokud ne, jak to můžeme změnit?
7. Kdy naposledy provedl revizní technik revizi našich nemovitostí a instalovaných zařízení?
8. Jsou naše klubovny, základny a tábořiště eco-friendly? Co můžeme udělat pro to, aby jejich provoz zatěžoval životní prostředí co nejméně?

Skautské středisko při svém fungování uzavírá smlouvy, spravuje majetek a dotace, jedná s úřady, se členy a dalšími osobami. To všechno jsou činnosti regulované právem. Základní znalost práva je proto pro vedoucí střediska velmi důležitá. Umožňuje předcházet problémům a rozeznat situace, které vyžadují pomoc odborníka. Právní otázky a nejasnosti je vždy vhodné konzultovat s advokátem či odborníky z ústředí . 

Jak předcházet problémům? 

Dobře vybrat a poučit činovníky: Vedoucí střediska není na obstarávání chodu střediska sám. Pomáhají mu další činovníci, kteří mají ve středisku různé funkce – vedou oddíly, účetnictví, starají se o klubovny. Úlohou vedoucího střediska je ujistit se, že všichni činovníci vědí, co se od nich očekává a jsou dostatečně schopní, aby plnili své funkce. Obsah a pravomoci funkcí ve středisku (např. správce klubovny, správce majetku) je vhodné mít potvrzené písemně. 

Nastavit vnitřní pravidla ve středisku: Na činnost střediska se vztahují vnitřní předpisy – Stanovy Junáka - českého skauta, řády (zejm. Organizační řád, Hospodářský řád, Revizní řád a Řád pro vzdělávání činovnic a činovníků Junáka) a směrnice (zejm. Registrace a evidence členů, Majetek a inventarizace, Akce a tábory, Sněmy a volby). Střediska také mohou přijímat vlastní vyhlášky, které musejí být v souladu s vnitřními předpisy Junáka i českými zákony. Lze jimi upravit například: 

• Pravidla pro oběh účetních dokladů (povinný pro všechna střediska), 
• Pravidla pro proplácení cestovních náhrad,
• Schvalování malých akcí (viz Hospodářský řád , část 4, 20b), 
• Nakládání s penězi,
• Proplácení vzdělávacích kurzů,
• Provozní řády kluboven a tábořišť. 

Postupovat s péčí řádného hospodáře: To znamená, že vedoucí střediska i ostatní členové střediskových orgánů se musejí svým funkcím věnovat osobně (nemohou být jen „na papíře”). Musejí upřednostňovat zájmy střediska před svými vlastními a postupovat s potřebnými znalostmi a pečlivostí. To neznamená, že by činovníci sami museli mít veškeré potřebné vzdělání, musí být ale schopni se ve vhodných situacích obrátit na odborníky. Pokud někdo povinnost jednat s péčí řádného hospodáře poruší a způsobí tím středisku újmu, středisko po něm může požadovat její náhradu - zpravidla finanční.

Zajistit zastupování střediska navenek: Vedoucí střediska jakožto statutární orgán může zastupovat středisko navenek ve všech věcech - podepisovat smlouvy, žádat o dotace, jednat se státními úřady, orgány územních samospráv nebo soudy. Stejné oprávnění má také zástupce vedoucího střediska - k prokázání tohoto oprávnění stačí výpis ze spolkového rejstříku. Údaje v rejstříku je proto důležité udržovat aktuální.

Za středisko mohou v některých situacích jednat také další osoby:  

• Osoby zmocněné na základě smlouvy, což prokazují zpravidla plnou mocí , Na základě plné moci může například vedoucí tábora jednat se zástupcem krajské hygienické stanice. 
• Zaměstnanci, členové nebo osoby, které vykonávají ve středisku určitou funkci (například správce klubovny) mohou zastupovat středisko jen v rozsahu, který je pro veřejnost obvyklý vzhledem k jejich funkci. Například správce klubovny by tak mohl jménem střediska objednat opraváře, ale nemohl by klubovnu prodat. 

Jednat s orgány veřejné moci: Všechna střediska mají datové schránky. Orgány veřejné moci (státní úřady, orgány územních samospráv, soudy, atd.) tak mají povinnost se středisky komunikovat za pomoci datové schránky. Je proto vhodné ve středisku nastavit e-mailové notifikace příchozích zpráv. Pokud zřídíte přístup do datové schránky pro více osob, domluvte se, kdo a jak často bude datovou schránku vybírat - stažení zprávy zahajuje běh lhůty například pro odvolání. Komunikace s orgány veřejné moci prostřednictvím datové schránky je výhodná i pro středisko. Jakékoliv podání je zcela zdarma a je zde jistota včasného a správného doručení písemností.

Všechna povolení, rozhodnutí a další komunikaci s orgány veřejné moci ve středisku uchovávejte na vhodném úložišti - např. skautském G-disku, kde je budoucí vedoucí střediska snadno najdou. Může se jednat o povolení týkající se nemovitostí (stavební povolení, kolaudační souhlas), rozhodnutí o udělení dotace, zápisy z kontrol provedených na táborech, apod. 

Mít pořádek ve smlouvách: Pro běžné smlouvy (nájemní, kupní, darovací) lze využít některý ze vzorů . Důležité je správně ve smlouvě uvést smluvní strany (celý název střediska, IČO, adresu sídla a určení osoby, která za středisko jedná). U důležitých smluv doporučujeme konzultaci s odborníkem - obzvlášť pokud se jedná o dlouhodobý závazek, větší finanční plnění nebo převod nemovitosti.  

Smlouvy je vhodné uchovávat na jednom místě, a to fyzicky i elektronicky. Při převzetí střediska doporučujeme projít si všechny uzavřené dlouhodobé smlouvy. Pokud ze smluv vyplývají povinnosti (například pravidelné platby, odevzdání zprávy o využití dotace, apod.), doporučujeme evidovat je v kalendáři a určit osobu odpovědnou za hlídání potřebných termínů. 

Využívat pojištění: Junák nabízí celou řadu možností pojištění - úrazové, pojištění majetku, pojištění odpovědnosti za škodu, cestovní pojištění a pojištění managementu (D&O). Pozor, některá jsou automatická a k jiným je třeba se přihlásit. Doporučujeme proto zejména: 

• Zajistit, aby byli ve SkautIS řádně zapsáni všichni aktivní činovníci (vedoucí střediska, vedoucí oddílů a jejich zástupci, vedoucí táborů a oddíloví rádci), aby se na ně automaticky vztahovalo pojištění odpovědnosti za způsobenou škodu. Pozor - pro účely vzniku automatického pojištění zdarma nelze plošně prohlásit všechny rovery za oddílové rádce. Oddílový rádce by se měl aktivně podílet na spoluvedení oddílu, pomáhat vedoucímu a jeho zástupcům oddíl vést, být činný v oddílové radě. 
• K pojištění majetku je třeba se přihlásit. Pojistit lze nemovitý majetek (klubovny, tábořiště), ale také movitý majetek (vybavení uložené v klubovně). 

Je důležité, aby byli činovníci střediska o pojištění dobře informovaní a pokud vznikne pojistná událost, pořídili o ní co nejlepší záznam a poté ji nahlásili v pojišťovně. 

Řádně spravovat majetek: Zejména u nemovitostí je potřeba hlídat uzavřené smlouvy (nájemní, kupní), daňové povinnosti a správnost údajů zapsaných v katastru nemovitostí. V případě koupě nemovitosti doporučujeme vyhledat pomoc advokáta. Pokud se středisko rozhodne získat finanční prostředky na pořízení majetku skrze veřejnou sbírku, je třeba splnit zákonné podmínky nebo sbírku organizovat skrz profesionální pořadatele.

Chránit osobní údaje členů: Členové střediska jsou zapsaní v seznamu členů a mohou se prokazovat členskou kartou. Při vstupu do Junáka členové či jejich zákonní zástupci v přihlášce poskytují souhlas s nakládáním s osobními údaji. Souhlas s poskytnutím některých osobních údajů je povinný (např. jméno, příjmení, datum narození, kontaktní údaje, atd.). U některých údajů je souhlas nepovinný - “doplňkový” (např. fotografie využívané pro propagaci organizace) a lze jej kdykoli odvolat. Nejlepším nástrojem pro práci s osobními údaji je SkautIS, případně skautské google účty.

Jak se chovat, když nastane problém

Vyhledat pomoc odborníků: Když při činnosti střediska dojde k porušení právních předpisů nebo jiným právním problémům, doporučujeme kontaktovat poradnu , ústředí nebo v akutních situacích krizovou linku. Při vzniku rozsáhlé škody, těžké újmy na zdraví nebo životě nebo vzniku trestní odpovědnosti doporučujeme co nejdříve vyhledat pomoc advokáta. 

Spáchání přestupku: Při střediskové činnosti může dojít ke spáchání přestupku - například porušení pravidel provozu na pozemních komunikacích při chůzi po silnici nebo porušení hygienické vyhlášky na táboře. Spáchání přestupku řeší správní orgán - tím může být například policie, krajská hygienická stanice, obecní úřad, apod. Po spáchání přestupku správní orgán středisku zpravidla uloží finanční pokutu. Ta může být uložena buď se souhlasem pachatele tzv. příkazem na místě (až do 10 000 Kč, bez možnosti odvolání) nebo ve správním řízení (ta bývá zpravidla vyšší, ale je možné se odvolat do 15 dnů od doručení rozhodnutí). 

Vznik škody na majetku: Škodu si můžeme představit třeba jako rozbité okno v pronajaté základně. Když při činnosti střediska (schůzkách, výpravách, táborech) vznikne škoda, odpovídá za ni v prvé řadě středisko. Středisko je proto povinné poškozenému škodu odčinit. To lze udělat zpravidla buď uvedením do původního stavu (například opravou rozbitého okna) nebo škodu nahradit penězi. Středisko se potom může domáhat náhrady takto vzniklých nákladů u toho, kdo škodu zavinil - například u vedoucího, který zanedbal dohled nad dětmi. Pokud škodu způsobil rádce, vedoucí oddílu, tábora nebo jeho zástupce, lze využít pojištění odpovědnosti za způsobenou škodu. 

V závažných případech může vznik škody vést také ke spáchání přestupku nebo vzniku trestní odpovědnosti (například úmyslné poškození cizí věci, při kterém vznikne škoda vyšší než 10 000 Kč, případně dotační podvod nebo porušení povinnosti při správě cizího majetku). V takových případech se může věcí zabývat policie, případně státní zastupitelství - je proto třeba vždy kontaktovat ústředí a vyhledat právní pomoc. Za přestupek nebo trestný čin může být odpovědné jak středisko, tak přímo jednotliví vedoucí či účastníci. 

Újma na zdraví: Pokud dojde při střediskové činnosti k újmě na zdraví nebo životě, je třeba kromě první pomoci a fyzického i psychického bezpečí dětí řešit také právní důsledky. Pokud újma na zdraví vznikla kvůli nedbalému nebo úmyslnému jednání, středisko bude odpovědné nahradit vzniklou újmu, zpravidla v penězích. Středisko se potom může domáhat náhrady takto vzniklých nákladů u toho, kdo újmu zavinil - například u vedoucího, který jednal nedbale a nezajistil bezpečnost dětí. Na újmu na zdraví se vztahuje také úrazové pojištění, které automaticky kryje všechny účastníky skautských akcí (včetně nečlenů Junáka). 

V závažných případech může újma na zdraví nebo životě vést také ke spáchání přestupku (např. výtržnictví) nebo trestného činu (např. ublížení na zdraví z nedbalosti, usmrcení z nedbalosti nebo neposkytnutí pomoci). V takovém případě doporučujeme co nejdříve kontaktovat ústředí a zajistit si právní pomoc. 

Otázky k zamyšlení vedoucího či k diskusi se střediskovým týmem

1. Jak máme nastavené role ve středisku? Víme, co se od jednotlivých činovníků v jejich roli očekává a jsou k tomu řádně poučení? 
2. Jaká máme ve středisku vnitřní pravidla? Kdo má oprávnění zastupovat středisko, za jakých okolností a v jakém rozsahu (správce klubovny, vedoucí oddílu, vedoucí družiny,...)? Jaké nákupy podléhají schválení SRJ a o jakých může rozhodnou vedoucí střediska sám? 
3. Kde ve středisku ukládáme smlouvy? Kdo k nim má přístup? Jak postupujeme před podpisem smlouvy? Jak kontrolujeme, zda neporušujeme povinnosti z některých smluv? 
4. Jaké osobní údaje ve středisku uchováváme a proč? Jak zajišťujeme jejich ochranu? 
5. Jak jsou činovníci informovaní o pojištění - na jaké případy se vztahuje a jak jej využít? 

Kvalitní a dlouhodobá komunikace naší činnosti je investice. Její výsledky často nejsou dlouho vidět a může být těžké hledat motivaci – ale časem se zúročí. Nejvíce třeba v krizi nebo ve chvílích, kdy narazíme na něco náročného, co nezvládneme vlastními silami. Potřebujeme vyjednat peníze na opravu klubovny se starostou obce? Připravujeme fundraisingovou kampaň na nové tábořiště? Stal se nějakému dítěti na akci vážný úraz? Právě v takových situacích svou investici doceníme. 

V komunikaci platí, že komunikujeme, i když si to třeba neuvědomujeme. Řada věcí totiž komunikuje za nás. Může jít o uklizenou, nebo naopak zanedbanou klubovnu, webové stránky, na které nikdo už 10 let nesáhl, nebo článek místních hasičů v radničním zpravodaji, vedle kterého není vůbec žádný článek od skautů. 

Základní pravidla, tipy a zkušenosti ke skautské komunikaci jsou v příručce Jak mluvit o skautingu a v sekci Komunikace a propagace na Skautské křižovatce.  

Pro všechny situace, kdy neskautům potřebujeme přiblížit skauting, se hodí mít trochu promyšleno a natrénováno. Taková příprava může být i přitažlivým programem na oddílové schůzky.

Do čeho máme jako středisko investovat čas, peníze a energii?

• využívání skautského vizuálního stylu při tvorbě letáčků, výzdobě klubovny, na střediskovém webu nebo oddílových tričkách (pomoci může i online grafický nástroj Canva)
• udržování seznamu kontaktů na místní novináře, posílání pozvánek a tiskových zpráv, využívání obecního (radničního) zpravodaje pro vlastní články - podklady, včetně šablon tiskových zpráv, jsou k dispozici ve složce pro mediální zpravodaje  
• správa vlastních online komunikačních nástrojů: střediskového webu, střediskových profilů na sociálních sítích, psaní newsletterů nebo občasníků pro rodiče a příznivce
• využívání webu a sociálních sítí obce a dalších lokálních možností (webů, facebookových skupin apod.) pro vlastní články, pozvánky apod. - na Křižovatce jsou tipy, co funguje a nefunguje při komunikaci na sociálních sítích
• pořádání vlastních veřejných akcí, jako jsou nábory, plesy, oslavy výročí apod.  
• zapojení do komunitních akcí, jako jsou dětské dny, spolkové akce, městské hry, výstavy, stánky na jarmarcích, čestná stráž atd.
• budování vztahů a partnerství se samosprávou, firmami, jinými spolky apod. (např. návštěva radnice s Betlémským světlem, pozvánka pro starostu a partnery k svatojiřskému ohni nebo na vánoční besídku, rozeslání PF a výroční zprávy, pozdravů z tábora)
• budování vztahů s rodiči a komunikace s nimi. Pomůže, když pro rodiče občas uspořádáte nějakou akci (drakiáda, rukodělky, výprava, grilování) nebo je pozvete ke společnému programu. 
• služba společnosti (např. rozdávání Betlémského světla, návštěvy domovů pro seniory, úklidové akce, Tříkrálová sbírka, společné darování krve, dobročinné kavárny, program pro děti na komunitní akci, zapojení do Letní soutěže ČT Déčko ) 
• příprava na krizové situace

Člověk, který by ve středisku mohl mít oblast komunikace a propagace na starosti, se jmenuje mediální zpravodaj. Je určitě užitečné někoho nadšeného pro tuto funkci najít a jmenovat! 

Otázky k zamyšlení vedoucího či k diskusi se střediskovým týmem

1. Využíváme ve středisku a v našich oddílech skautský vizuální styl? Pokud ne, jaký je důvod? Máme v našich řadách někoho, kdo by si vizuální stránku mohl vzít na starost? 
2. Znají středisko lidé v naší obci/​v našem okolí? Vědí, co je skauting a jak vypadá naše činnost? 
3. Má středisko mediálního zpravodaje? Pokud ano, má pro svou činnost podporu a spolupracují s ním jednotlivé oddíly? 
4. Jak naše středisko komunikuje v online světě? (web, sociální sítě …)
5. Jak naše středisko komunikuje v oblasti tradičních médií? 
6. Jak naše středisko komunikuje v offline světě? (označení a stav klubovny, nošení šátků na výpravách, oddílové nebo střediskové oblečení …) 
7. Jak udržujeme vztahy s rodiči, podporovateli a strategickými partnery střediska? Jak jim dáváme vědět o střediskové činnosti?